Lucy
Nervózně jsem se kousala do rtu a čekala, kdy uslyším zvuk svého mobilu na náznak, že je Justin tady. Musel tu totiž být každou chvíli a já začala trochu panikařit, protože jsem úplně zapomněla, co mu vlastně chci říct. Nemohla jsem to na něho jen tak vybalit, to přeci nešlo. Nebo snad jo?
Ještě ke všemu byla Chloe doma, a to znamenalo, že jsem nemohla jen tak nějak mluvit nebo třeba řvát, kdyby k tomu nějak došlo. Proč by jsme ale na sebe řvali? No rozhodně se nemohlo stát, aby se vzbudila a zjistila, že je tady Justin. Upřímně, nevím, co bych jí řekla. Až teď jsem si uvědomovala, co jsem to udělala za blbost a volala jsem mu takhle pozdě a ještě, když je moje dcera doma. Moje zodpovědnost docela klesla.
Z myšlenek mě vytrhl vibrující mobil. Podívala jsem se na displej a usmála se. Samozřejmě to byl Justin. Vydala jsem se ke dveřím, vzala jsem si klíče a šla až dolů. Jelikož hlavní dveře od paneláku byly zavřený, musela jsem tam jít, abych mu otevřela. Jasně, mohl zazvonit, ale to by se mohla vzbudit Chloe, což by zkazilo úplně všechno.
Zrovna ve chvíli, kdy jsem vylezla ven, Justin šel směrem ke mně. Jestli jsem si do teď myslela, že to nějak zvládnu, ten pocit odešel stejně rychle jako přišel. Abych byla upřímná, co jsem ho uviděla, chtěla jsem ho prostě políbit, ale to nebylo možný. Za prvý, jestli ke mně nic necítí, bylo by to ještě horší, a kdyby jo...prostě se to nehodilo.
„Děje se něco?" promluvil a starostlivě se na mě podíval. „Ehm...ne...teda jo" v duchu jsem si namlátila do hlavy. Prober se, Lucy! „Půjdeme nahoru?" zeptala jsem se ho a trochu tím i oddalovala situaci, co mě čeká. Navíc mi byla docela zima, protože ať už je to asi neuvěřitelný na LA, tak v prosinci tu zase takový teplo není a momentálně profukuje ke všemu vítr. „Jasně" řekl jen a nechal mě jít směrem nahoru. Jeli jsme výtahem, kde bylo naprostý ticho, až mě to děsilo.
Společně jsme pak došli ke mně do bytu, a když se zavřely dveře, začala jsem být zase nervózní. Jak jen začít?
„Vyhýbáš se mi?" vypustila jsem z úst naprostou kravinu. Radši jsem se otočila a vyrazila do ložnice, kde budeme mít klid. Justin mi byl samozřejmě v patách. „Cože? Proč bych se ti vyhýbal?" v jeho hlase byla slyšet nechápavost. Podívala jsem se na něj, zavíral za sebou dveře a já na sucho polkla. „Prostě...mám takový pocit, že...že od doby, co se to stalo je všechno jinak" prohrábla jsem si vlasy a sklopila hlavu.
Slyšela jsem jeho povzdech, a pak kroky směřující ke mně. „Lucy..." ucítila jsem na své bradě jeho dotyk. Musela jsem se na něj podívat. Dívala jsem se do jeho očí a nedokázala se odrhnout. Najednou jsem si uvědomovala, že je opravdu tady. Proč by tu byl, ještě ke všemu v noci, kdyby to nic neznamenalo? „Mrzí mě to" zašeptal a zastrčil mi neposlušný pramen vlasů za ucho. Nic jsem neřekla, nevěděla jsem co.
Stála jsem na místě jako přimrzlá a nedokázala ze sebe vypustit ani hlásku. Jediný, na co jsem se soustředila, byl on a jeho dokonalý obličej. Chtěla jsem ho políbit, tak moc, ale bála jsem se. Jasně jsme si přece řekli, že to nic neznamenalo, teda já jsem lhala, ale co Justin? Pozvala jsem si ho sem právě kvůli tomu, ale nezmohla jsem se na nic, byla jsem mimo. Sakra, co je to se mnou? Chovám se fakt hloupě.
Nakonec jsem se přes všechny moje myšlenky přenesla a prostě to udělala. Moje rty opět našly ty jeho a já cítila ten dokonalý pocit. Ovšem to, co mě překvapilo bylo, že se Justinovy ruce najednou obmotaly okolo mého těla a přitáhl si mě blíž k němu. Následovně udělal pohyb na mých rtech a já spokojeně vydechla. Na nic jsem nečekala a za zátylek jsem si ho přitáhla k sobě.
A tak jsme se líbali.
„Lucy..." zamrmlal Justin moje jméno a asi se ode mě chtěl odtáhnout. Nechtěla jsem mu to dovolit, jenže jsem neměla na výběr. S mlasknutím jsme se od sebe teda odtáhli a podívali jsme se na sebe. „Já ti nechci ubližovat..." říkal a stále mě držel u sebe. „To neděláš" zakroutila jsem hlavou. Pravdou bylo, že jsem si ubližovala sama sobě, a to tak, že jsem mu všechno neřekla rovnou. I kdyby to znamenalo, že budu zklamaná.
