Změnila mi život // Marcus Gunnarsen

13.kapitola

Přišla jsem do jídelny jako poslední. Zasedla jsem na místo vedle Hermana a Alaxe. Naproti nám seděl Andreas, vedle něj Nelly a vedle ní Daniel. V prvním čele stolu seděl jako vždy Owen se svým doutníkem. Ani u večeři to nedá stranou. 

A na druhé straně seděl nějaký kluk, kterého jsem vlastně viděla u mě v tělocvičně s Owenem. Byl to blonďák s modrými oči. Mohlo mu být tak okolo 16. 

Owen luskl na Noru, aby začala podávat předkrm a pak luskl na dalšího sluha, aby odnesl popelník stranou. 

"Jste jistě napjati, proč dnes večeříme všichni společně?" usmál se Joseph na každého z nás. "Dnes jsme totiž přijali nového člena vaší skupiny. Jmenuje se Mathias, je mu 16 let a pochází z USA" ukázal na kluka. 

Mathias se přitrouble usmál a zvedl skleničku vína na jeho počest. Je tu sotva pár minut a už mě pije krev.  "Tak na mě moji sourozenci a na vašeho nového člena skupiny" přinutil nás zvednout sklenku taky. To je ale egoista. My dva rozhodně nebudeme kamarádi. 

Falešně jsem se usmála a raději pustila do jídla. Jako předkrm byl cuketové jednohubky s bazalkovým pestem. Bylo to výborné jako vždy. U stolu panovalo ticho a byl jen slyšet zvuk vydávajících příborů. 

"Málem bych zapomněl Malin, Mathias bude tvůj soupeř při tom boji. Je to nejlepší řidič rychlých aut a myslel jsem si, že by bylo dobré ho poznat." řekl při dezertu Joseph. 

Tázavě jsem se na něj podívala. Owen se jen pousmál a obrátil pohled na našeho egoistu jménem Mathias. Přetočila jsem pohled na něj. Mathias se povýšeně zasmál a jeho výrazem z tváře mi dával jasný signál, že to mám jasně prohraný. Tak to ne, já se nehodlám jen tak vzdát. 

Po vydatném dezertu jsem se přemístila do pokoje, kde jsem sebou plácla na postel. Promnula si spánky a zavřela oči. Někdo mi klepal na dveře. 

"Dále" pozvala jsem dotyčného dovnitř. Kdybych věděla, kdo tam je, raději bych na kliku napatlala lepidlo.  "To si ty?" zeptala jsem se otráveně. "Ne tak otráveně kočičko" zasmál se a posadil na gauč. "Já si vyprošuji, aby si mi říkal kočičko." zvedla jsem se do sedu. "Potřebuješ něco?" zeptala jsem se znuděně. 

"Jen si chci popovídat a ujasnit pár věcí. Za prvé, já se jen tak nenechám porazit. Já totiž neumím prohrávat. Za druhé ten boj bude krutý a za třetí, když prohraješ Owen tě vyhodí z baráku a na tvoje místo nastoupím já. A to se neboj, já se jen tak nevzdám" prohlásil sebevědomě. 

Nad tímhle jsem jen protočila očima a stoupla si před něj. "Já se nebojím a kdybych někdy prohrála, tak jsem si jistá, že odejdu později než ty z tohoto domu.Auta miluji a jejich rychlost ještě víc." překřížila jsem si ruce na prsou. 

Mathias vstal a postavil se přímo přede mě. "Vidím, že si rozumíme, tak za 2 dny na závodech" spiklenecky se usmál a mířil si to ke dveřím. "Ono se to přesunulo?" překvapeně jsem nadzvedla obočím. 

"Ano, to víš, Owen se tě chce zbavit co nejdřív" řekl poslední větu a odešel z mého pokoje. 

On bude tvrdý soupeř, ale neboj se bráško. Pro tebe všechno. Brzy se uvidíme a budeme jen spolu. 

Stihla jsem jednu kapitolu. Tak doufám, že se vám bude líbit. 

Vaše Kikule  🍍💕🍌