Změnila mi život // Marcus Gunnarsen

15.kapitola

Celou noc jsem přemýšlel o tom, jak to vysvětlím Malin. Moc jsem toho nenaspal a bylo to na mě vidět. Kruhy pod očima velký jak kráva, když jsem se ráno prohlížel v zrcadle. 

Ve třídě jsem se bavil pouze se svým bratrem. On jediný mi teď pomohl, když jsem ho nejvíc potřeboval. Asi to bude tím, že je jediný kdo o tom ví. Nechci říct, že bych svým kámošům nedůvěřoval nebo tak něco, ale teď jsem opravdu nepotřeboval ničí pomoc než Martinuse. 

Zazvonilo na hodinu a Malin nikde. Během dne nepřišla vůbec do školy. Doufám, že si nějak neublížila nebo hůř, neublížil jí. 

Po škole jsem se rozhodl jít k ním domů. Byl to sice risk, ale já nemohl jen tak sedět doma a užírat se tím. 

Před Owenovým domem stálo bílé BMW auto a o něj byla opřená zrzka menší postavy. Chvíli jsem čekal, co se bude dít. Zanedlouho z vchodových dveří vyšel s krabicí ruce Alax. Tu krabici uložil do kufru auta a oprášil si ruce. Zavřel kufr a políbil zrzavou dívku. Vyběhl jsem ze své skrýše a volal na Alaxe. 

Alax se otočil směrem ke mě a na tváři mu pohrával neutrální výraz. "Kde je Malin, dnes nebyla ve škole?" zeptal jsem se. "Marcusi, myslím že by bylo dobré se do toho už nemotat. Udělal si největší kravinu, že si do toho auta vlezl. A teď odstup." odvětil. 

"Alaxi prosím, já ji miluji  a to že jsem tam vlezl si myslím, že bylo dobře. Zachránil jsem ji tím život. Vím, že kvůli mě nedostala obálku, ale i tak bych to chtěl napravit. Jen mi prosím řekni, kde je?" zaprosil jsem s chtíčem v očích. 

Alax si povzdechl a zavřel zpátky dveře. "Já vím, že ji miluješ. Ale asi tě nepotěším. Ze včerejška na dnešek utekla odsud. Nikomu nenapsala vzkaz ani sms. A Owen mě vyhodil z domu, protože jsem vám pomáhal.  Stěhuji se tady k Amber než si něco najdu. Jsem celkem rád, že už se nebudeme muset skrývat. Moc mě to mrzí Marcusi" poklepal mi po zádech a nastoupil do auta, které později odjelo. 

Zůstal jsem stát na místě. Musel jsem to rozdejchat. Kvůli mě už neuvidím nikdy Malin. Už nikdy nespatřím ty její oči plné ochoty, už nikdy nenasaji její vůni. Vše na mě dolehlo a já spustil hysterický pláč. Došel jsem do parku, kde jsem usedl na první lavičku a schoval do dlaní moji ubrečenou tvář. 

Domů jsem došel něco kolem osmý hodiny večer. Máma s tátou seděli na pohovce a dívali se na film. Proklouzl jsem s menším přikývnutím, že jsem doma do pokoje. Tam můj pláč začal nanovo. 

"Proč nebyla vlastně Malin ve škole?" zeptal se ve dveřích. "Utekla od Owena, kdo ví jak daleko. Dneska mi to řekl Alax, když se stěhoval k Amber. Owen ho vyhodil za to, že nám pomáhal, ale pro něho to spíš bylo vysvobození" odkryl jsem kus peřiny, aby se mohl Tinus lehnout za mnou. 

Martinus si vedle mě lehl a objal. Na venek jsem se usmál, ale stejně bych byl radši, kdyby to byla Malin.  "Ona se vrátí" uklidňoval mě. "Nevrátí, posral jsem ji celej život, proč by se taky vracela?" vyvrátil jsem mu jeho připomínky. "Protože tě někde v hloubi duše miluje" usmál se Tinus. Na to jsem už nic neřekl. Potom jsme si chvíli ještě povídali až mi z toho Tinus tady usnul. Proto jsem zhasnul lampičku a vydal se do říše spánku. 

Nová kapitola. Dneska trochu o ničem, ale v příštích kapitolách se to změní. 

Vaše Kikule 🍍💕🍌