Změnila mi život // Marcus Gunnarsen

19.kapitola

"Já se bojím Marcusi" ztuhla u nás doma v předsíni Malin. Rozhodl jsem se, že je pravý čas představit ji rodičům. "Neboj lásko, jsem tu s tebou" políbil jsem ji na tvář a za ruku ji bral do obýváku, kde seděla celá moje rodina. 

"Mami, tati, Martinusi a Emmo, chci vám představit moji přítelkyni a lásku mého života Malin" oznámil jsem rodině. Všichni seděli a prohlíželi si Malin, jako kdyby to byla nějaký vrah. 

Trapné ticho přerušil táta. Postavil se ze svého křesla a přešel k Malin. Dlouho se na ní díval a pak se usmál. "Erik, Marcusův táta" vztyčil pravou ruku do pozdravu. Malin ji ihned přijala a usmála se též. "Martinus, dvojče Marcuse, ale my se asi známe už ze školy" zamával ze sedačky brácha. 

"Jo tebe si pamatuji" přikývla vesele Malin. "Já jsem Emma, kde je Samuel?" představila se sestra a hned položila otázku. "Jsem Malin a Samuel je s mým bratrem na hřišti. Brzy se s ním seznámíš" vysvětlila ji. "Anne, máma Marcuse" usmála se a pak odešla do kuchyně chystat oběd. 

"Je to moc výborný" pochválila mámě jídlo Malin. Máma se začervenala, ale bylo vidět, že jí tato poznámka zalichotila. "Nechcete s něčím pomoc?" zeptala se Malin mé mámy. "To budu moc ráda. Prosím z ledničky dones šlehačku a dej ji na tyto čokoládové dorty" zaúkolovala ji. 

"Tak Malin, řekni nám něco o sobě" pobídl táta Malin. Věděl jsem, že to pro ni je celkem citlivé téma a proto jsem ji pod stolem stiskl ruku jako podporu.

"Od 8 let do 14 jsem bydlela v dětském domově. Máma alkoholička a táta kriminálník. A dál už to znáte. Pracovala jsem pro Owena a nastoupila do samé školy jako vaši synové. Pak jsem se blíže seznámila s Marcusem a stali se z nás víc než přátelé. Pak jsme se rozešli, no spíš já kvůli jisté obálce s adresou mého bratra, kterého Owen taky měl v adopci a on mu pak zdrhl. A pak jsem zdrhla bez zmínky i já a našla svého bratra, kde jsem zjistila, že jsem těhotná. To je asi vše" dopověděla s jedním nádechem Malin a do pusy si dala první sousto dortu. 

"To mě moc mrzí. Se Samuelem se můžete nastěhovat sem, než si s Marcusem najdete vlastní bydlení. Chceš?" nabídla máma Malin nabídku, kterou jsem ani nečekal. "Pokud to nebude vadit vám, nemám s tím sebemenší problém" pokrčila rameny Malin. "Jistěže ne" ujistil ji táta. 

"Chtěli byste vidět fotky Samíka?" zeptala se do davu. "Že se ptáš, chci vidět, jak moc se Marcus snažil, aby mu byl Sam podobný" zasmál se Martinus, odložil talířek s dortem a přesedl si k Malin, která se smála s ním. "Já se taky ráda podívám na svoje vnouče" vmáčknul se mezi mě a Malin můj táta. Vedle táty si sedla máma a vedle bráchy Emma. Já jsem mezi řeči skončil sedět na podlaze. Všichni se rozplývali nad fotkami našeho syna. 

"Dobře ty brácha, je vidět, že si se opravdu snažil" poklepal mi na rameno Tinus a já ho bouchl pěstí do paže. "Opravdu to je celej Marcus, ty očka, vlásky a nakonec ten nosánek. Ta bambulka na něm. To se nezapře, že je to Gunnarsen" dojímala se nad fotkami máma. 

Postavil jsem se ze země a přesunul se na sedačku. Měl jsem dokonalý výhled na moji rodinu. Jsem nesmírně rád, že si Malin oblíbili. 

Nová kapitola a do konce zbývají tuším 2. Užijte si ji. Jen mám pro vás takovej dotaz. Chtěli byste  další knihu o Marcusovi a Martinusovi? V hlavě mám pár nápadů, ale bez vás to dohromady nedám. Dejte vědět. 

Vaše Kikule 🍍💕🍌