Změnila mi život // Marcus Gunnarsen

8.kapitola

"Jde o to, že se brzy blíží můj důležitý zápas. A potřebuji víc trénovat. Owen mi prodloužil všechny tréninky o jednu hodinu." začala jsem zlehka. "Tak to budeš alespoň dobře připravená na ten zápas ne?" zeptal se Mac. 

"To ano, ale o to tady nejde. Jde o to, že mi Owen mi nařídil se s tebou rozvést." při vyslovení této věty Marcusovi zmizel úsměv ze tváře. Nahlas polkl a sklonil pohled k zemi. 

"Takže to znamená, že se se mnou rozcházíš po tom včerejšku?" podíval se na mě se slzami v očích. Pohladila jsem ho po tváři a jeho teorii o rozchodu mu okamžitě vyvrátila. 

"Marcusi, to jsem chtěla nejdříve, protože ta obálka je pro mě důležitá. Bohužel to neudělám, nedokážu na tebe přestat myslet, milovat a to nejhorší i být. Miluji tě jako nikoho na světě. Ty mě děláš šťastným člověkem jako nikdy.Jen se budeme vídat potají nebo, když nebude Owen doma" setřela jsem mu jeho padající slzu. 

Marcus se pokusil o kratší úsměv, ale jeho oči stále byly zalité studánkou. "To se mi ulevilo, taky tě miluji. I když jen potají, bude to pro mě ta nejcennější věc na světě." objal mě a začal hladit po vlasech. 

Sedla jsem si na Marcuse obkročmo a pomalu ale jistě se blížila k jeho rtům. Jsou jako droga. Chutnaly po vanilce spolu se skořicí. Naše líbání přerušil něčí zatáhnutí za moje vlasy. Vytáhl mě za ně nahoru. Byl to samotnej Owen. "Ty si mě dneska neslyšela? Nepřeji si, aby si s ním cokoliv měla. Je stejný jako jeho otec" zařval po mě Joseph. Na to se Marcus ozval. 

"Tak pane Owene, to se hluboce mýlíte. Já vím, že spolu máte nevyřízené účty, ale nemusíte mě házet do stejného koše. Já Malin miluju a jen tak se ji nevzdám" založil si ruce v bok a stoupl si před něho. 

 "Tak to máš smůlu chlapečku. Malin ti chtěla říct, že se s tebou rozchází  a my se můžeme rozloučit." zatáhl mě za vlasy víc a já musela vyjeknout bolestí. "Nekřič ty malá potvoro, s tebou si to ještě doma vyřídím" řekl poslední větu a Daniel mě táhl za paži do auta. Stihla jsem v tichosti naznačit Marcusovi naznačit dvě slova. "Miluji tě"

Marcus se na chvilku usmál a zopakoval to samé. Pak se kdo ví kam rozeběhl. 

V autě bylo ticho, za což jsem byla ráda. Párkrát mě Owen zkontroloval ve zpětném zrcátku, ale nic neřekl. Bylo na něm vidět, že tekl zlostí. 

Z auta mě surově vytáhl Dan a postavil před Josepha. "Svolejte ostatní "sourozence" a připravte místo" poručil Owen a vydal se směrem k vchodovým dveřím. 

Daniel škubl mnou a táhl mě na to nenáviděné místo. Tam mi svlékl mikinu. Stála jsem tam jen v podprsence a leginách. Silák tu byl taky a v ruce držel bič. 

Do místnosti přišel Owen a za ním  zmlácená Nelly držíc se Hermana. Vedle něho se postavil Andreas a Alax. Všichni zadržovali slzy, ale bylo to pro ně těžké. Museli mít ruce za zády.

Daniel mě postavil čelem k dřevěné tyči, ke které mi přivázal moje ruce. "Hermane, Alaxi, Nelly a Andreasi, takhle dopadnete, když nebudete poslouchat mé výzvy" ukázal na mě a já měla sto chutí mi plivnout do ksichtu a zakroutit krkem. 

Silák měl nařízeno deset rán bičem, které jsem si vytrpěla. Po desáté raně jsem se tam složila k zemi a začala brečet do žíněnky. Kéž by tu byl teď Marcus. Chytil by mě za ruku a políbil na moje krvavé rány. 

"Ukliďte ji někam pryč, dnes přijede jeden důležitý člověk, nechci. aby viděl jaká špína se mi tu na podlaze válí" ukázal na mě a s doprovodu Daniela odešel po schodech ze sklepa. 

Všichni čtyři se ke mě nahrnuli. Alax mi odvázal ruce a vysadil do náruče. V mém pokoji mě položil na břicho a jemnými doteky mi ošetřoval rány. 

"Nedokázala si to, že?" zeptal se. Záporně jsem zakroutila hlavou a ponořila obličej do polštáře. "Marcus mi volal, zda si v pořádku. Řekl jsem mu ne. Prostě tě chce vidět, ale dneska ne. Přijde zítra oknem. Potřebuji s vámi mluvit a něco navrhnout" oznámil mi. Jen se jsem přikývla.

Políbil mě na tvář a rozloučil se. Já jsem ulehla do říše spánku poměrně brzo. 

Nová kapitola. Taková ostřejší. Ale doufám, že se i tak vám bude líbit 

Vaše Kikule 🍍💕🍌