Minulost

No to si děláte prdel (13)

Brent začal dupat ze schodů a já se rozeběhla k autu. Najednou jsem ucítila, jak se mnou škubl bodyguard. Vyjekla jsem a díky svému hereckému výkonu jsem ho ujistila, že nic nezmůžu. Věřil, že jsem v pohodě a tím udělal obrovskou chybu. Jakmile mě chtěl chytit, kopla jsem ho do rozkroku a praštila jsem ho do krku, takže na asi 20 sekund ochrnul. Rozběhla jsem se ke svému Lamborghini a nasedla do něj. Rychle jsem nastartovala, když tu jsem uviděla otevírající garáž.

,,Kurva, jedou za mnou!" zaklela jsem a vystartovala jsem, jak nejrychleji jsem mohla. Asi 10 minut jsem jezdila po městě, než jsem je všechny setřásla. Díkybohu za lekce řízení, jezdila jsem teď totiž víc, jak skvěle. ,,Ego up!" usmála jsem se pro sebe. Kreditku jsem zlomila, a mobil jsem dala do krabice a poslala na Island. Jo, a ještě před zničením kreditky jsem si zaplatila taky let na Island. Jsem prostě dobrá, co? Nikou nedojde, že jen blafuju. Pro ně jsem byla jen bezpáteřní kurva, kterou Brent vlastní. Mojeho miláška jsem zaparkovala u letiště, aby to fakt vypadalo, že odlétám a nasedla jsem do taxi. ,,Zavezte mě prosím na..." řekla jsem řidiči adresu a on vyjel.(tu adresu si domyslete sami:)). Když jsem po asi půl hodině dorazila na místo, už mě vítal Cameronův zástupce. Chtěla jsem vystoupit a objat ho, ale zarazil mě jeho obličej. ,,Panebože, co se stalo?" zeptala jsem se vyděšeně. ,,A kde je Cameron?" zeptala jsem se a Davidova (Cameronův zástupce) tvář se ještě více sáhla smutkem. ,,Panebože" vzlykla jsem. I za ten rok jsem si ho neskutečně oblíbila. ,,To nemůže být pravda" rozvzlykala jsem se už naplno.

,,Je nám to strašně líto, Amy" řekl David a pomalu mě odváděl do pokoje. ,,Zítra ve dvě hodiny odpoledne musíme projít jeho závěť a měla bys být u toho, myslím, že tě tak připsal."

,,Jistě, přijdu, dobrou noc" rychle jsem zabouchla dveře a sesunula jsem se po nich. Chtěla jsem to pustit ven, ale něco mi to nedovolilo. Červené světýlko v rohu. Ti kreténi tu nevypli kameru pomyslela jsem si a hned jsem jí vypojila. Jakmile zhasla, varovné světélko v hlavě mi přestalo blikat. Došourala jsem se k posteli a doslova jsem do ní spadla. A až teď jsem to ze sebe všechno pustila. Rozvzlykala jsem se a zabořila jsem hlavu do polštáře. ,,Můj jediný přítel je po smrti. To nemůže být pravda!" zakřičela jsem do polštáře a s mokrými tvářemi jsem usnula.

Zrovna jsem došla na konferenci, kde se bude řešit Camova závěť. Udělat ze sebe člověka jsem zvládla za hodinu a teď jsem tu. Když si všichni sedli na místo, začaly nějaké nudné řeči o právnících, takže jsem to poslouchala jedním uchem.

,,Je všem známá smrt pana Dallase?" zeptal se ten chlap.

,,Ne mi ne" přihlásila jsem se spolu s ještě dalšíma dvěma lidma.

,,Dobře. Pan Dallas šel do klubu, který vlastní, jako každý pátek (ztratila jsem se ve dnech v týdnu, dejme tomu, že je neděle:)) a šel do VIP zóny. Jenže někdo vytáhl zbraň a bez sebemenší lítosti ho zastřelil. Udělal to navíc nepozorovaně, se ztlumenou zbraní, takže když pan Dallas spadl, tiše proklouznul a je na svobodě." dořekl a rozhlédl se po všech. Už jsem chtěla něco peprného říct o útěku vraha, když tu začal číst závěť. ,,Jelikož neměl žádného potomka, tak se závěť vztahuje na jeho blízké, obchodní partnery, či rodinu. Pan a paní Dallasovi dostanou..." Takhle chvíli pokračoval, a rozdělil asi pětinu jeho majetku, jako třeba peníze, ale nikdo se nezmínil ani slovem o mě, či o jeho gangu. Najednou všichni zalapali po dechu a otočili se na mě.

,,Promiňte, ale co jste říkal?" zeptala jsem se a ignorovala všechny pohledy okolo.

,,Že vám pan Dallas odkázal všechen svůj zbývající majetek, včetně domu a gangu." řekl a mi se zastavilo srdce.

...

Opět jsem se rozepsala, i když teďka to budou asi delší kapitoly. Doufám, že jste si užili víkend! ILY

OPRAVENO