Už je pozdě (38)

933 40 0
                                    

Celý den jsem prospala, byla strašná nuda. Vedle mě navíc seděl nějaký dědek, což bylo skvělé. Odcházela jsem z letadla, když jsem uviděla něco, co mi roztrhlo srdce vejpůl. Byl tam Brandon a líbal se s nějakou holkou. Asi na někoho čekali, protože se drželi za ruce a stáli u vchodu. Když jsem chtěla odejít, uslyšela jsem nadšený výkřik té holky.

,,Tohle jsou moji rodiče, lásko" vyjekla, když k nim přišel postarší pár. Chtěla jsem zdrhnout, když tu se stalo něco, co mě dokonale nasralo.

,,Prosím o vyslechnutí krátkého hlášení. Našla se taška se jménem Kriss Scheave, prosíme o okamžité vyzvednutí" řekl ten hlas. Vzhledem k tomu, že jsem sledovala Brandona, jsem uviděla jeho reakci. Poslouchal znuděně hlášení, ale když se ozvalo moje jméno, jeho hlava vystřelila nahoru. Uviděla jsem v jeho očích naději a nejistotu. Začal se urputně rozhlížet po letišti a ignoroval jeho holku, co mu něco říkala. Já jsem si rychle nasadila kapuci od mikiny, kterou jsem si při letu nasadila, protože mi byla kosa a snažila jsem se proplížit pro svou tašku.

,,Kriss?" uslyšela jsem jeho hlas. Najednou mi byla nějaká taška ukradená. Peněženku a mobil jsem měla, takže to kašlu. Ještě jsem chtěla zkusit jinou taktiku. Šla jsem dál a nereagovala jsem na oslovení. ,,Já vím, že jsi to ty, když jsi nervózní, dáváš ramena k sobě, jako bys chtěla skrýt hrudník" dořekl a já jsem si uvědomila, že mi zbývá jen utéct. Vy sprintovala jsem z haly, když tu jsem uviděla jeho obrys těsně za ramenem. Prudce jsem zastavila a on kolem mě proběhl a než stihl zabrzdit, utekla jsem únikovým východem. Schovala jsem se za roh a rychle jsem oddychovala. Ty týdny beze spánku a jídla se na mě podepsaly. Uviděla jsem, jak vyběhl a rozhlížel, se, jenže pak uviděl vyjíždějící taxík. Asi si myslel, že jsem to já, protože spadl na kolena a chytil si hlavu do dlaní. Nakonec vytáhl nějaký papír z kapsy a zmačkal ho. Odešel pěšky někam do pryč a já jsem úlevou zavřela oči. Jak jsem si to sakra představovala?? Jsem blbá! nadávala jsem si v duchu. Došla jsem k tomu obrázku, co hodil na zem. Z jedné strany byl podpis nějaké Amber, asi té jeho holky. Když jsem ho ale otočila na druhou stranu, měla jsem pocit, jako by mi ty rozsypané kousky srdce ještě více roztrhal a pošlapal.

OPRAVENO 

MinulostKde žijí příběhy. Začni objevovat