Minulost

Smutek (36)

Vzhlédla jsem k hlasu a k mé úlevě to byla mamka.

,,A jak, mami?" zeptala jsem se zoufale.

,,Vše udělám já" řekla a já jsem se na ní zkoumavě podívala. ,,Samozřejmě, že tu akci budeš plánovat hlavně ty, ale já ji pak povedu" dořekla a mi se spustily z očí slzy.

,,To po tobě nemůžu chtít" vykoktala jsem.

,,Naopak, máš na to plné právo, zlato" usmála se na mě a roztáhla ruce. Hnedka jsem jí objala. Potom se ta chvíle pokazila, protože se mi udělalo blbě a já zas běžela na záchod. Vyzvracela jsem prázdný obsah svého žaludku a vrátila jsem se zpátky k mámě. ,,Zlato, kolik jsi toho včera vypila, vždyť jsi tam byla ani ne hodinu" opatrně se na mě podívala.

,,Půl sklenky šampaňského." řekla jsem zamračeně.

,,A nespala jsi v poslední době z někým?" zeptala se.

,,Mami, vždyť jsem byla rok v kómatu a potom kromě pracovní schůze a večírku se nic nestalo" řekla jsem zezačátku naštvaně. Pak jsem si uvědomila, neříká mi, že jsem děvka, nebo tak, jen se mi snaží pomoct.

,,dobře, zlato promiň řekla a já se na ní usmála.

,,Nic se nestalo, mám tě ráda" řekla jsem a máma mě znova objala. Potom se mi ale zatmělo před očima a já jsem se skácela k zemi.

POHLED BRANDONA

,,Do píči, moje hlava!" zakřičel jsem, když jsem spadl ráno z postele. Včera jsem se zase ožral, protože když nejsem mimo, myslím na Kriss. Na její úsměv, modré oči, co když byla naštvaná byly šedé a taky její povahu. Výbušnou, rozespalou, nadšenou. Miloval jsem ty rána, když sešla ze schodů jen ve spodním prádle a mém tričku, s drdolem, co vypadal jak emoji bobek a já si z ní rád utahoval. Jak se usmála a nakonec, jak mě v opilosti políbila a řekla, že jsem byl vždy něco víc jako kamarád, jsem si to uvědomil. Ano, miluju Kriss Scheave. Celým svým srdcem. Ale ona odešla, nechala mě tu samotného, zlomeného. Nenávidím jí, že nebojovala a zároveň nenávidím sebe, protože kdybych jí hned zavezl do nemocnice, možná by takhle nedopadla. Možná bych se za pár let díval na její vypouklé bříško, jak ke mně jde v nádherných bílých šatech a říkáme si své ANO, jak se směje na naše děti, jak vidím její rysy v jejich tvářičkách. Přestal jsem k ní chodit, protože jsem se psychicky hroutil. Nemohl jsem unést pohled na její nádherné tělo, které je křídově bílé.

Jediné, co jsem si kromě alkoholu našel, byly knihy. První jsem je jen četl, potom i psal. Sepsal jsem knihy o nekonečném smutku, ztrátě a zlomeném srdci. V den jejího pohřbu jsem všechny é knihy vzal do nakladatelství, kde jsem je nechal tisknout a posílat do světa. Ohlas byl skoro okamžitý, začaly se mi hrnout peníze, mi to ale bylo jedno. Jediné, na co jsem myslel byla Kriss. Její úsměv, důvěra. A to bylo to, co mě hnalo dál. Nechtěla by, aby se ze mě stala troska. Chtěla by, abych žil dál, ne, abych se hroutil. Pomalu jsem začal navazovat kontakty a hrabal se z toho vědra smutku zase zpátky na světlo.

...

Ahoj, dneska trochu depresivnější část. Doufám, že se líbila. Taky mě napadlo, že bych knihu ukončila a napsala bych druhý díl. Je to jen na mém rozhodnutí, protože na takové věci moc nereagujete. I tak jsem vděčná, za každé přečtení. ILY

OPRAVENO