Škola (2)

2.8K 102 4
                                    

Tak. Nádech, výdech. A je to tady. Zase do školy, i když se mi vůbec nechce. Musím pořád myslet na toho kluka. Vlastně mě jen chytil, představil se a když se zeptal na moje jméno, zdrhla jsem. Super co? Z mých myšlenek mě vytrhne bouchnutí skříňky. Rychle se otočím, ale už je pozdě. Bieber mě chytí za vlasy a praští se mnou o skříňku. Zavřu oči a snažím se udržet rovnováhu, když v tom se mi zatočí hlava. Spadnu na zem a Bieberova parta do mě začne kopat. Už je po zvonění, takže nemám nejmenší naději, že mi někdo pomůže. V tom mě Bieber chytí za vlasy a zasyčí mi do ucha

,,Za to, že ses před námi schovávala v nemocnici, si tě teď s klukama doslova vychutnáme". Jakmile mi dojde, co chce udělat, tak se začnu vzpírat, ale je moc silný. Táhne mě na záchody a spálí mi celý bok o dlaždice, co tam jsou. Nacpe mě do kabinky a začne mě svlíkat. Začnu se znova s větší vervou bránit, sice panna nejsem, ale je mi jasné, že tu dali kameru nebo něco podobného. Když si sundává kalhoty, využiju jeho nepozornosti a zakřičím. Bieber mi hned zacpe pusu a praští mi hlavou o záchodovou mísu. Už omdlívám, když tu zahlídnu toho kluka-Camerona-ze včerejška, jak se vrhne na Biebera. Dává mu nakládačku a poslední co si pamatuju je to, jak mě zvedl do náruče.

,,Neusínej, to vydržíš." Zašeptal. Chtěla jsem to splnit, ale nakonec mi víčka ztěžkla tak, že nešly udržet.

Probouzím se s neskutečnou bolestí hlavy. Myslela jsem, že mám migrénu, nebo tak, když tu se mi vrátí všechny vzpomínky. ,,Kurva!!!" zaječím do polštáře. Už se chci zvednout, když tu přiběhne hrozně povědomý blonďák. A pak mi to dojde. ,,Nicku!" zaječím a chci se mu vrhnout do náruče. Bohužel mě začne příšerně bolet spálený bok a Nick ke mně hned přiběhne.

,,Měla bys ležet, to břicho nevypadá dobře." ignorovala jsem to a začala na něj doslova chrlit otázky.

,,Proč tu jsi, co tu děláš, jakto, že nejsi v NY a.."

,,Klid, všechno ti postupně vysvětlím, jo?" řekl už s větším klidem Nick. ,,Včera jsem poslal Camerona-kterého jistě znáš, aby tě zkontroloval. Přestoupil na tvou školu, jenže ty jsi tam nebyla, tak se zeptal pár učitelů a ti ho nasměrovali do nemocnice že prý nějaká nehoda. Tam tě potkal zrovna když jsi odcházela a chtěl si s tebou promluvit, jenomže ty ses vypařila pryč. Dneska zaspal, a když mi řekl, co dneska viděl, bylo mi jasné, že ta návštěva v nemocnici nebyla výsledkem pádu ze schodů. Hned, jak mi to řekl jsem sedl na nejrychlejší letadlo do LA a jel za tebou. Tak, a to je konec příběhu, " dořekl a usmál se. Rychle jsem ho opatrně objala.

,,To všechno kvůli mě?" zeptala jsem se.,, Přece nemůžu svojí sestru nechat v tomhle. Zjišťoval jsem si všechny nemocniční záznamy o tobě, ale nikdy to nebylo tak vážné. Co se stalo?"

,,To bylo ještě v pohodě." řekla jsem nervózně a sklopila oči k podlaze.

,,Počkej, chceš říct, že slabý otřes mozku, řezná rána na břiše a vlasová zlomenina, díky kterým tě nedávno propustili z nemocnice, to je v pohodě?" zeptal se Nick vyděšeně.

,,To je záznam z téhle nemocnice. Chodila jsem i do jiných, aby nebylo nápadné, že jsem pořád nějak zraněná" řekla jsem rozklepaným hlasem.

,,A co bylo to nejhorší co udělali? Nebo proč jsi to prostě neřekla?" Zeptal se Nick vyděšeně.

,,Stalo se to před půl rokem. Řekla jsem to policii, jenomže Bieber má tátu policajta a tetu soudkyni, takže neměl ani záznam v trestním rejstříku. A s tím se spojuje i tvoje první otázka-nejhůře jsem na tom byla po skončení soudu. Bieber si mě hned druhý den našel... Vyšla jsem z toho s třikrát zlomenou nohou, vykloubeným ramenem a rozmláceným celým tělem." řekla jsem rychle a sledovala Nickovu rudnoucí tvář. ,,Nicku, že nechceš udělat to, co si myslím."

,,Jdu tomu hajzlovi rozmlátit držku."

,,Nee, prosím, budeš mít problémy" zakřičela jsem vyděšeně.

,,Tak fajn, ale sáhne na tebe ještě jednou a vážně to udělám" řekne stále ještě trochu rudý.

,,Ani nevíš, jak moc jsi mi chyběl" obejmu ho znova.

,,Ty mi taky, Kriss." zašeptal mi do vlasů.

Kdybych ale věděla, co se stane, užila bych si ho víc....

...

Tak a je to tady. První kapitola. Napsala bych další, ale máme rodinnou oslavu. Doufám, že se líbila. Prosím votes :)

OPRAVENO

MinulostKde žijí příběhy. Začni objevovat