Zase utrpení (1)

4.3K 124 10
                                    

Ahoj, jmenuju se Kriss a je mi 17 let. Bydlím v LA sama, rodiče zmizeli a brácha je v NYC. Mám kočku, Lupínka a jednu kamarádku. Jmenuje se Mia, ale nechodí na mou školu. Co bych vám o sobě ještě řekla? Jop, už to mám. Už 11 let hraju na klavír, taky od malička zpívám a taky jsem hrála asi 7 let na kytaru. Jsem spíše umělecky nadaná, sporty úplně nemusím.

A to je asi všechno. Nejsem skoro ničím zajímavá, když nepočítám to, že mě zná celá škola. Bohužel v tom špatném slova smyslu... Bieber. Tohle jméno nenávidím už od prváku, kdy jsem nastoupila na Edisonku. Kvůli tomu, že jsem mu asi jako jediná z našeho ročníku nedala, mě začal šikanovat. Rozešel se se mnou přítel a všichni přátelé mě začali pomlouvat. Ale bylo to bohužel čím dál horší. Začali mě mlátit, a já skončila tady, v nemocnici.

,,Dneska už Vás pustíme, slečno" řekla mi konečně sympatická sestřička. ,,Musíte ale ještě odpočívat, je vám to jasné, že?" Jen jsem kývla a začala si balit věci.

Po vyplnění asi 3 papírů mě konečně pustili. Měli trochu problém s tím, že nejsem plnoletá a zákonný zástupce tu není, ale nakonec jsem zalhala, že jsou rodiče na dovolené.

S radostí jsem vyběhla ven a začala se točit do kola. Sice se na mě lidi divně dívali, ale když jste konečně pryč ze 14denního pobytu v nemocnici, je vám to jedno. V tom jsem zaškobrtla. Už jsem si chránila hlavu-jsem na svou nešikovnost zvyklá-když tu jsem ucítila, jak mě někdo chytil do náruče a uslyšela jsem boží, hluboký a melodický hlas.

,,Už se nemusíš bát, krásko, držím tě." řekl a já se podívala do asi té nejkrásnější tváře, co jsem kdy viděla. Oříškové oči mu vesele jiskřily a plné rty vykouzlily pobavený úsměv.

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

..............

¨Tak a je to tady. První kapitola. Napsala bych další, ale máme rodinnou oslavu. Doufám, že se líbila. Prosím votes :)

OPRAVENO

MinulostKde žijí příběhy. Začni objevovat