,,Tak jdem!" Zasmál se starší bratr a vešel do dveří v nichž se zase zastavil a zaměřil zrak na osobu která s ním po chvíli také spojil pohled. V těch tmavých očích bych se mohl utápět napořád pomyslel si Taehyung, ale to ještě nevěděl že jistý černovlásek to má stejně.
Již zmiňovaný černovlasý chlapec tentokrát nebyl u bazénu, nýbrž seděl u stolu kde rozdával zákazníkům jejich klíčky od skříněk. Tae jen tiše záviděl lidem na které se byť jen usmál.
Když přišli před kasu černovlásek zpozorněl a věnoval Taemu šibalský úsměv. Ten se jen uculil na zpět a schoval se za svoji matku, která začla objednávat.
,,Tak prosím jedno dítě a tři dospělí na celý den." Usmála se vřele.
,,Kolik dítěti?" zeptal se plavčík a úsměv jí opětoval.
,,Šest."
,,Tak poprosím 420 a tady máte klíče od skříněk 76, 77 a 91, omlouvám se že je poslední skříňka tak daleko, ale máme skoro plno" usmál se a převzal si peníze a podal jim náramky. Jen co to rodina dostala do rukou začala si lámat hlavu jak to navléknout. Náramek totiž tvořil jen svítivě zelený proužek. Ani Taehyung to nevěděl, když tu byly naposledy žádné náramky nedostávali.
,,Ehm, p-promiňte, ale jak si to máme n-nandat?" Zeptal se rozpačitě chlapec s hnědými vlasy. Sedící za kasou se jen v duchu usmál nad jeho roztomilostí a rozhodl se mu pomoct.
,,Podejte mi ruku" nakázal Taehyungovi. Ten se nad jeho požadavkem zasekl. Podat ruku? Proč? Potom chlapci před ním nejistě podal svou ruku. On uchopil do dlaně jeho náramek, rozlepil ho na konci, pomalu ho navlékl na Taeho ruku a zalepili. Přitom se ho úmyslně lehce dotknul, což Taehyungovi způsobilo další červeň ve tváři.
,,D-děkuju" slušně poděkoval.
,,Nemáte za-" plavčík byl přerušen druhým mužem který tu zjevně pracoval.
,,Jungkooku máš přestávku, potom se přesuň k bazénu a dneska večer si bereš šatny ty."
Tak Jungkook.. Pomyslel si.
