Bylo to už několik hodin. Možná i dní, týdnů.. Taehyung to nepočítal, radši se utápěl ve svém smutku. Ležel na své neustlané posteli jako klubíčko neštěstí. Nemohl ani brečet, slzy mu došly, a proto se už koukal do zdi a přemýšlel. Přemýšlel o všem. O tom kdy naposledy se pořádně najedl, napil, pořádně vyspal a nebo spojil se svými blízkými a okolím. Pomalu přestával vnímat vyzvánění a pípání svého mobilu oznamující nové zprávy a volajícího.
Právě se chytal vypnout si mobil, ale zarazila ho zpráva od jednoho z jeho nejlepších přátel.
ShineHope🌞: za pět minut nám přijdeš otevřít, ať chceš nebo ne.
Taehyung zvládl přečíst jedno slovo klidně i dvakrát z toho jak byl mimo proto není divu, že přečtení zprávy mu trvalo déle než pár sekund. Poté co pochopil význam slov napsaných na obrazovce telefonu, tak někdo zazvonil. Světlovlasý se neměl k tomu jít otevřít, a proto se po chvíli ozvalo i kopnutí do dveří a následný křik oznamující, že jestli dveře neotevře, tak je dobyvatel vykopne. Po tomto oznámení se Také radši zvednul z postele a dobelhal se ke dveřím, které následně otevřel.
Než se nadál, tak ho jeho tři přátelé táhly do obýváku a snažili se z něho všechno dostat. Taehyung se snažil odpovídat, ale buď Hoseok, Yoongi nebo Jin ho vždy přerušili s jinou otázkou. Začínal být zoufalý. Nakonec to prostě vzdal. Slzy, které se zdály ještě před pár minutami jakoby ztracené se znovu snažili dostat napovrch.. a Tae jim nebránil. Sesunul se na pohovku za ním a zase nankvo začal brečet. Všichni v tu chvíli ztichli a pokojem se ozývaly jen zvlyky mladého chlapce.
Všichni tři přátelé, kteří stáli věnovali pohled nejdřív Taemu a později se podívali i na sebe. Jin lehce přikývl, sednul si a pevně svého mladšího kamaráda. Tak později učinili i ti dva co ještě stáli.
Tak se všichni ocitli ve velkém a smutném obětí.
