,,T-Ty.." Jungkookovy oči se upřeně dívali na Taeho. ,,Počkat.. Ty mě- co?" snažil se ze sebe překvapeně vydat.
Než stačil tmavovlásek něco říct, tak mu do toho skočil svělovlásek.
,,Ne, ne, ne! Víš co? Zapomeň na to! Zapomeň na všechno, co jsem teď řekl." S vyřknutím posledního slova se Taehyung z prudka otočil, obul si boty a co nejrychleji vyletěl ze dveří.
Zmatený Kook se ještě hodnou chvíli koukal na dřevěné dveře před sebe a v hlavě si pořád opakoval slova staršího. Myslel to vážně?
Z myšlenek ho vytrhl hlasitý hrom, po kterém hned následoval blesk a kapky hlasitě bušící na parapet. Černovlasý se podíval za okno, kde zrovna začínala velká bouře. Co, že to měl Taehyung na sobě? Hned po uvědomění toho, že se na světlovláskovém těle nacházelo pouhé tričko s krátkým rukávem a kraťasy, se hned začal obouvat. Popadl deštník visící hned vedle zrcadla a spěchal najít Taehyunga.
***
Po půl hodině pomalu začínal ztrácet naději, že se mu podaří Taeho najít a to nejen proto, že se nad jeho hlavou a vlastně všude okolo něj snášel prudký déšť a hlasitě bušil do jeho, deštníku, který vlastně nebyl ani jeho, ale taky proto, že se město pomalu začalo propadat do temnoty noci. Tím pádem byly mnohem lépe pozorovatelé blesky.
Když už skoro s pláčem procházel pomalu parkem, tak ho něco upoutalo nebo spíše někdo. Daná osoba seděla se skloněnou hlavou do klína. Byla určitě promáčená až nakost. To Jungkook vypozoroval už jen z toho, že se chlapci spouštěly po slepených pramenech vlasů kapky vody.
Pomalu se přiblížil ze zadu a natáhl svou paži tak, aby se nad dotyčným nacházel deštník. Hned po té co chlapec, který seděl na lavičce zjistil, že 'náhle' přestalo pršet, tak se podíval nad sebe.
Jungkook by ty oči poznal kdekoliv..
ups🤗💛
