Avatar: Legenda o Thorynovi

Ceq

Severní chrám vzduchu, den po pádu Korramy

Trosky Severního chrámu vzduchu byly kousek od hory Ceq, od hory, která byla hlavním útočištěm vládců krve. Stála tu obrovská stavba, kde žil Min s několika svými nejbližšími lidmi a okolo ní byly další čtyři domy, kde sídlil zbytek společenství. Domy byly nacpané k prasknutí, ale na stavění dalších obydlí neměli vládci krve čas ani náladu.

Na úpatí hory Ceq bylo pobřeží Moře bouří a kousek od něj právě připlouvaly dvě obrovské lodě, na kterých se ozývaly radostné hlasy.

Všichni vládci krve, co sídlili na Cequ hned seběhli dolů k moři, aby zjistili, jak se jejich kolegům v Korramě dařilo.

Lodě připluly a hlasy z nich volaly:"Zvítězili jsme!" "Korrama je naše!" "Výborně!"

Mezi všemi se k lodím protlačil Min, vztyčil hlavu nahoru a neslyšně se zeptal kapitána:"Máte všechny?" "Ano, pane. Jistě, pane,"odpověděl kapitán. "A našli jste, co jste měli najít?"ptal se stále Min. "No," znejistil kapitán,"nejsme si jisti." "Dobře. Večer po oslavě našeho vítězství všechno přineste ke mě do sálu!"nakázal kapitánovi v hluku davů nenápadně Min.

Celé společenství se radovalo. Všichni společně vyrazili nahoru na Ceq. Každý si zalezl domů.

Jen kapitán zůstal na lodi. Nikdo nevěděl, co tam dělá.

Oslavy trvaly dlouho do noci. Alkohol tekl proudem, jedly se houby a pečené slepice. Vládci krve vyprávěli všem o jejich vítězství v Korramě a všichni měli dobrou náladu.

Když všichni byly ve svých domech, Min stále seděl ve svém sále. Najednou se otevřely dveře a vešel do nich kapitán. Měl v ruce jakousi věc, zabalenou v hedvábné látce. Šel směrem k Minovi a zvuky jeho kroků se v tichu odráželi od stěn.

Kapitán promluvil: "Všechny mrtvé vládce vody jsme schovali ve sklepení." "Výborně,"odvětil Min a shlédl kapitánovi do tváře. Na jeho obličeji, v němž svítily zářivě modré oči, přes něž vlála ofina černých vlasů, se objevil úsměv.

Kapitán dodal:"A myslíme si, že jsme objevili i něco, co hledáte celé roky od založení našeho společenství-část dávné platinové misky." Min prudce vstal ze svého trůnu a šel ke kapitánovi:"Ukažte!"

Kapitán pomalu odstranil hedvábnou látku. Na jeho ruce ležela čtvrtina bohatě zdobené platinové misky. Misky, do níž, podle legendy avatar Wan schoval vodní lví želvu. Min oznámil:"Jsme o krok blíže k našemu cíli."

Severní vodní kmen, Ostrov avatara Kuruka

Do útočiště výpravy z Jižního vodního kmene přijela Senna se svými loděmi a všemi zraněnými. Všichni, co nebyli v Korramě, hned k lodím běželi na pomoc. Soudě dle Sennina výrazu poznali, že na své výpravě neobstáli. "Co se stalo?"volal na Sennu jeden muž. "Vládci krve přepadli Korramu a v bitvě proti nám zvítězili. Ale na to teď není čas. Okamžitě vše sbalte a naskočte na lodě. Jedeme zpět domů. Obávám se, že Jižnímu vodnímu kmeni hrozí nebezpečí.

Během chvíle bylo celé tábořiště sklizené a všichni byli na lodích, které právě vyrazily směrem na jih. Senna z přídě běžela rychle dolů do podpalubí, kde byla ošetřovna.

Hned na první posteli vedle vchodu ležel Bay. "Bayi, jak ti je?"starala se Senna. "Bu... Budu... Budu v po... pohodě,"vysoukal ze sebe Bay. Měl zlomenou ruku, a otřes mozku. "Bayi, léčitelé tě tu snad udrží aspoň v tomto stavu. Až přijedeme domů, pomůže ti Donan, ale to bude trvat ještě tak týden." "Senno, pojď sem blíž,"chraptil Bay. Senna moc nechápala, ale šla až k němu a sedla si. Bay horko těžko nadzvedl hlavu a políbil Sennu na rty. Usmál se, zavřel oči a během pár vteřin usnul. Senna se usmála a šla o dvě postele dál. Na posteli u ní ležel náčelník Desna. "Desno, jak vám je?" "Špatně. Nevím, co se mnou bude," odpověděl. Desna měl zlomené obě nohy a probodlou břišní dutinu, naštěstí ne žádný orgán. "Senno,"oslovil Sennu Desna, "kdybych zemřel, musím vám něco předat. Desna svou levou rukou sáhl do šuplíčku ve stolečku u své postele a vytáhl kožený vak. "Senno, tohle se mě a Esce podařilo zachránit, když napadli naše město. Eska za to zaplatila životem. Chci aby to bylo v dobrých rukou." Desna otevřel vak a vytáhl z něj čtvrtinu platinové misky. "Senno, tohle je část legendární misky, v níž léčitelé ze Severního vodního kmene nosili duchovní vodu od našich duchů. Opatrujte ji,"chraptil Desna. "Už jsem o ní slyšela. Netušila jsem, že existuje,"byla ohromena Senna. "Je v ní část té vodní lví želvy, že ano,"ujišťovala se Senna. "Ano,"potvrdil jí Desna. "Nic se jí nestane,"zaručila mu Senna a odešla od jeho postele, okolo Baye, zpět na palubu. Misku si zasunula do hábitu.

Zrovna proplouvali Mořem bouří.
Okolo nich se tyčily trosky Severního chrámu vzduchu.

Po nějaké chvíli se mezi jejich loděmi najednou začaly vynořovat ponorky se znaky Společenství krve.