Avatar: Legenda o Thorynovi

U hrušně

Východní vzdušný chrám, nížina Jiyu

Thoryn a Hui se po dvou dnech cestování vynořili na území Východního vzdušného chrámu – na Pasangově ostrově. Byl zrovna krásný slunný den.

Oba dva teď šli po polní cestě mezi poli, kde se pěstovalo obilí. V dálce si Thoryn všiml velkého stromu. "Huii! Hele! To vypadá jako hrušeň!"zvolal. Oba k ní honem přiběhli a Thoryn z hrušně shodil pár hrušek, čímž oběma zajistil alespoň nějakou potravu. Po tom, co se najedli, padl Hui vyčerpáním a Thoryn se opřel o kámen kousek od hrušně a užíval si slunečního svitu.

Zjevně spal dlouho, protože se probudil v noci, když zaslechl, jak po polích chodí velká skupina lidí a sklízí všechno obilí. "Co by tady dělali vzdušní nomádi takhle v noci?"řekl si Thoryn. Všiml si, jak si nosí pytle z obrovského nákladního auta, na kterém byl znak Království země. "To jsou lupiči! Kradou vzdušným nomádům jejich úrodu!"uvědomil si Thoryn.

"Hej!" zařval Thoryn. "Nechte to obilí na pokoji! Nepatří vám!" Všech možná patnáct lupičů si ho všimlo a začali na něj vrhat balvany. Ty Thoryn všechny odrážel zpět. Pak roztavil zemi na lávu a tu poslal přímo na dva z nich. Mezitím už na něj ale letěly čtyři obrovské kamenné pláty. Ty Thoryn rozdrtil a stejným směrem poslal dva ohnivé jazyky, které čtyři lupiče vystřelily do nedozírné dálky. V tu chvíli na Thoryna hodili bandité tři oštěpy. Před Thorynem se vytvořila obrovská hliněná zeď, která ho ochránila.

Thoryn se podivil, kdo to byl, ale pak se podíval na svého Huie a bylo mu jasné, komu vděčí za záchranu.

Nějací lupiči už leželi na zemi, ale spousta jich ještě bojovala. Jeden z nich po Thorynovi vyslal smršť malých ostrých kamínků. Thoryn je všechny obrátil jediným mávnutím ruky a přidal k tomu ještě pěkně silný vzdušný poryv. Další lupič byl na kolenou. Thoryna najednou něco ale uhodilo do lýtka a upadl. Nějaký bandita na něj zaútočil zezadu. "Au,"vzlykl Thoryn. I přes veškerou bolest na protivníka vyslal ohnivý hrot, který banditu spálil na popel. "Tak to jsem asi přehnal, ale co už," řekl si Thoryn a pomalu se zvedl. "Pardon,"zvolal ještě zbytečně. Pod Thorynem se začala sesouvat zem a už v ní měl i zabořené kotníky. To dělal jeden z posledních lupičů. Thoryn na něj vyslal lávový proud. Lupič ale uhnul a poslal na Thoryna ještě obrovskou kamennou krychli. Thoryn se vyhl a krychle dobře zasadila ránu dalším dvěma lupičům. Teď už zbýval jen on - poslední. Hui vytlačil Thorynovy kotníky ze země a Thoryn mohl volně chodit: "Díky, Huii. Máš to u mě." A pak vyslal zpod vládce země vzdušnou vlnu, jež ho vznesla k výšinám. Bandita spadl na zem, pravděpodobně s pár zlomeninami, možná omráčený.

"Pf, to byla síla,"řekl Thoryn. "Ještě jednou díky, kamaráde," chválil Huie. Thoryn všechny lupiče přivázal k hrušni a s Huiem se vydali k jejich dodávce. Nic tu nebylo. Lupiči téměř nic naložit nestihli. Thoryn jen pod dodávkou vytvořil propast, kam spadla a zase ji uzavřel, aby bandité za trest museli putovat do Království země po svých.

Začínalo svítat a Thoryn se s Huiem vydal na další cestu. Blížili se pomalu k řece Monk. Všude okolo nich poletovalo mnoho duchů a bylo téměř bezvětří - nádherný slunný den.

Po nějaké chvíli se Hui s Thorynem u břehu řeky Monk ocitli. Kousek proti proudu si Thoryn všiml nějakého chlapce, jak smutně sedí v tureckém sedu. Přišel k němu a byl překvapen:"To snad ne! Liame! Jsi to ty?"