Můj Táta YouTuber

3. kapitola-YouTube

,,Dobré ráno!" Zavolal na mě někdo.
,,Dobrou noc." Odbyla jsem toho někoho a otočila se na druhou stranu.
,,Okej, dneska ještě můžeš spát, ale zítra už jdeš do školy." Řekl ten někdo.
Ten někdo byl můj táta. Nechtěla jsem ho urazit, tak jsem vstala a šla si udělat hygienu. Potom jsem šla na snídani.

,,Dobré ráno!" Pozdravila jsem mamku, ale i Juru.

Co ten tady?

,,Dobré."
,,Dobré."

Postavili přede mě snídaní a já se nestačila divit. Palačinky. Miluju!
,,Lossie, chceš provést po městě?" Zeptal se mě Jura.

Tak proto.

,,Dobře, děkuju." Usmála jsem se.
,,Vyrazíme?"
,,Jop."

,,Máte to tady krásné."
,,Díky."
Mlčeli jsme dlouho. Byla to taková dlouhá procházka po mně neznámém městě. Ale líbilo se mi tady.
,,Nejdem si zaskákat?" Zeptal se najednou můj strejda Jura.
,,Moc ráda!"

A tak jsem šli skákat. Byli jsme tam asi hodinu a potom jsme se zase vraceli, protože Jura musel do školy. Škoda.
Jura mě doprovodil domů, potom se podíval na hodinky a zděsil se. Řekl mi strohé ,,ahoj" a cestu do školy zkracoval všude možně, jen aby se dostal do školy včas. No jen jestli to vůbec jde. Začínali za asi 5 minut.

Jenom jsem se ušklíbla, když v tom jsem si u uvědomila, že nemám klíče.
Přiběhla jsem ke vchodu, zalomcovala jsem s dveřma, a začala jsem se strachovat, protože nešly otevřít.
Potom mi došlo, že stačí zavolat mámě, a tak jsem zavolala. Úspěšně!

Mamka mi přišla otevřít, a já se před tím, než přišla uvelebila na zemi a zapřemýšlela. Zítra jdu do školy. To je smutný. Co se bude dít? Budou na mě spolužáci hodný? Mám snad triliardu otázek. Pořád jsem se všeho zmatená.

Z přemýšlení mě vytrhla právě přicházející Stáňa, a já se vrhla ke dveřím, jako kdybych je nikdy neviděla. Otevřela mi. Já jsem vyběhla nahoru po schodech, když v tom jsem uslyšela nějaký hlas nahoře, který volá na Stáňu. Asi nějaký fanoušek, který ale bydlí v našem vchodě.

,,Můžu se s tebou vyfotit?" Zeptal se ten neznámý hlas fanouška.
,,Jasně." Odpověděla mu mamka.
Potom jsem slyšela cvaknutí fotografu. Když v tom na mě zavolala Stáňa.

,,Tak pojď, Lossie, na stole je lísteček se školama, kam bys mohla chodit."
Super, to teď opravdu potřebuju.
,,Ahoj." Řekl mi neznámý.
,,Ahoj? Jak se jmenuješ?" Ne, že by mě to zajímalo, ale budiž.
,,Filip, ty jsi Charlotta?" Zeptal se nejistě. Přece jen, kdo má vědět, že přezdívka je Lossie a křestní jméno Charlotta.

,,Mhm, to jsem já." Usmála jsem se na něj.
,,A proč jdeš k nim domů?"
,,Protože bych se ráda dostala k sobě domů."
,,Aha, to nechápu...počkat, ty jsi jejich dcera."
,,Hm."
,,Tak to chci fotku i s tebou."
,,Dobře?"

Cvak.

A bylo po všem. Mohla jsem jít domů.
Pět kroků, wow. Vyzula jsem se a šla do kuchyně. Na stole ležel onen papírek se školama, tak jsem do něj zvědavě nakoukla. Myslím, že půjdu na školu, kam chodil i táta. Kde vlastně je?

,,Kde je táta?" Zakřičela jsem otázku někam ke Stáně.
,,Jel na nějaký natáčení." Ozvalo se z pokoje.
,,Aha, myslím, že už jsem si vybrala."
,,A copak?"
,,Školu."
,,Tak povídej."
,,Tam, kam chodil táta."
,,Super výběr, ta škola je kousek od nás."
,,Díky." Ušklíbla jsem se.

,,A kdy se vlastně vrátí?"
Než mi Stáňa mohla odpovědět, z chodby se ozvalo ,,jsem doma" od mě velmi příjemného hlasu.
,,,Myslím, že teď." Zasmála se mamka.
,,Copak tu řešíte?" Zeptal se táta, když přišel do obýváku.
,,No, kdy se vrátíš." Zasmála jsem se.
On se taky zasmál, ale potom zvážněl.

,,Musíme natočit to video, kde tě představíme, a musíme ho natočit ještě teď, abych ho mohl co nejdřív dát Markovi."
,,Kdo je Marek?"
,,Můj editor."
,,Ahá."

,,Tak jdeme na to."
,,Oukej."
A tak jsme šli natáčet, zábava. Potom jsme to jeli odvést Markovi na sestříhaní. Bydlí kousek od mojí nové školy, takže se k němu můžu po škole stavit, abych mu dala nesestříhaný videa, a Tary nemusel zajíždět.
Marek je super. Je hrozně milej, líbí se mi. Samozřejmě jenom jako kamarád. Snad jako jedinej v tomhle městě. Prozatím.

Potom jsme jeli do školy podepsat nějaký ty papíry, a bylo hotovo. Zítra jdu poprvé do školy, která nepatří k děcáku. Sláva, a tři dny se radujme. Nebo vlastně ne. Neradujme se. Škola.

Fuj.

A potom...zazvonil telefon. Zase Jay. To je snad jediný číslo, co má táta v telefonu. Měli jet natočit nějakou horse challenge. A já jsem jela s tátou. Nechce se mi zůstávat doma.

Po natáčení jsme jeli domů a už se nic nedělo. Navečeřeli jsme se a potom jsem si nachystala tašku na zítra do školy a potom šla spát.