Můj Táta YouTuber

9. kapitola-U prarodičů

,,Dobré ráno!" Zavolal na mě taťka.
,,Už jsem vzhůru, už vstávám." Zasmála jsem se. Jenže v posteli jsem zůstala dalších 10 minut. Potom prišla mamka a čórla mi peřinu a tak jsem musela vstát. Rozhodla jsem se, že na snídani půjdu v pyžamu.

Taťka, hned, jak mě vyděl, tak se začal smát a já se na něj zakřenila.
,,Co je?"
,,Nic, jen že na snídaně chodíš většinou v oblečení."
,,Jako kdybych teď nebyla."
,,Seš, to je jedno."

Po snídani jsem se oblíkla do džínů, do trika s nápisem Be Happy a do Freemove mikiny. Dneska žádnej merč táty. Ale včera jsem si zabalila svůj merč a nějakou mikinu od táty.

Cestou jsme ještě přibrali Juru který sice bydlí v Praze, ale přes noc spal u kamaráda v Říčanech. Asi za třičtvrtě hodiny jsem konečně dorazili a já si vzala tašku z kufru auta a běžela jsem k vratům od domu prarodičů. Ti tam stáli a tak jsem je obejmula a šla do svého pokoje v podkroví.

Tam jsem si ,,vybalila" na stůl a hned běžela zase zpátky dolů a na zahradu za Alexem. To je retrívr prarodičů. A moc se mi líbí. Taky bych nějakého psa chtěla. Ale to ví jenom Jura. Nikomu jinému jsem to neřekla. A myslím, že to tak i zůstane. Alexe jsem podrbala mezi ušima, dala mu pusu na čumák a pádila jsem za Michalem a Markem, ehm, teda za Mikym a Mařasem.

Plácla jsem si s nima a povídali jsme si o našich životech. Na konci našeho povídání mi dali triko Jumper 2 a náramek pro Terku. Ta bude mega šťastná. ,,Hej, a mohl bych Vás zítra odvézt ze školy, tak, kam potřebujete. Ještě něco potřebuju po Tarym." Řekl najednou Mařas a já radostně přikývla.

,,Už budu muset, Richie mě zavolal do Prahy." Řekl Miky a odjel svojí Fabií.
Zamávala jsem mu a rozloučila jsem se i s Mařasem a běžela domů.
Babička pustila Alexe do obýváku a on poslušně přicupital ke mně a chtěl, abych ho hladila. A tak jsem si sedla do nejbližšího sedacího pytle a Alexe drbala tak dlouho, dokud ode mě neodešel a já se mohla v klidu koukat na YouTube.

Nakonec jsem odešla do svého podkrovního pokojíčku, kde byl balkónek a z něho se dalo jít na střechu. Alex šel spát ke mně do postele. Vůbec mi to nevadilo.

Když už všichni spali, dokonce i Alex, vyhrabala jsem se z postele a šla jsem dolů. Tam jsem si z lednice vzala litrovku Coly a šla jsem s ní na zahradu. Vzadu byl bazén, i když bylo trochu zima, našla jsem si plavky a skočila do něj krásnou šipku.
Pod vodou jsem zůstala tak dlouho, dokud jsem se neprobrala a nezačala se dusit.

Potom jsem se nad hladinou nadechla a hned se zase ponořila. Otevřela jsem oči. Viděla jsem docela dobře i bez rozmazání. Samozřejmě se mi to vše rozmazalo, jakmile jsem se pohla. Musela jsem se zase nedechnout.
Myslím, že bych bez nádechu vydržela i minutu, ale radši to nebudu zkoušet teď, aby mě ráno nemuseli lovit mrtvou z bazénu.

Potom jsem se zase ponořila, ale až na úplné dno a tam jsem si lehla na 20 sekund, i když mi přišlo, že to bylo asi 10 minut. To jsem zopakovala ještě třikrát, potom jsem z bazénu vylezla a zabalila jsem se do ručníku, který jsem si předem nachystala na opalovací lehátko.

Nakonec jsem se vrátila do postele, abych se aspoň trochu vyspala a v posteli jsem s tím nejlepším psem usla.