Můj Táta YouTuber

18. kapitola-3. turnus

Nevím, jak jsem to zvládla, ale končí druhý turnus a začíná třetí. S Patrikem jsme si vyměnili čísla, i když pochybuju, že se to ve 21. století dělá.

Jako obvykle jsem se rozloučila s dětma z 2. turnusu a nakoukla do toho zpropadenýho papíru, kde byla jména dětí, který dnes měly přijet na TaryCamp na již třetí turnus. A to je zároveň poslední turnus tohoto roku. Sláva!

Před začátkem TaryCampu jsem se těšila, ale teď, skoro u konce, mám dost smíšený pocity. Fanoušci opravdu nejsou takoví, jak jsem si je vysnila. Ne, že bych si stěžovala. Kdyby byli takoví, jak chci, tak bych žila ve snu. A to se mi nelíbí.

Z mých myšlenek mě vyrušilo jedno jméno, které bylo na papíře a já ho znala. Byla to jedna moje kamarádka z děcáku. Aspoň si to myslím. Přesně takhle se se jmenovala. Alexandra Knížková. A takhle se asi moc lidí nejmenuje.

Moje rodné jméno bylo Charlotta Pylypets, kdyby se někdo ptal. A ano, nejsem stoprocentní Češka, jsem napůl ukrajinka a napůl Češka. Mamka byla vždycky na cizince.
Ale teď, teď jsem Charlotta Povoroznyk.

Myslím, že to je lepší jméno. Jsem tak moc ráda, že si v děcáku vybrali mě. Ale i tak se musím učit ukrajinsky, protože za ty 3 roky mého života jsem toho moc nepochytila. To je fuk, jdu zjistit, kdy se ta Alex Knížková narodila.

,,Mami? Kdy se narodila Alexandra Knížková?" Nenápadně jsem se zeptala.
,, Proč tě to zajímá?" Začala vyzvídat mamka.
,,Ále, jen tak." Mávla jsem rukou.
,, To se mi nezdá." Zasmála se Stáňa.

,,No dobře, tuším, že to je moje kamarádka z děcáku, ale podle data narození to budu vědět na sto procent." Vychrlila jsem to na ni.
,, Dobrá. Narodila se.......26.5.2007, je to ona?" Nakoukla mamka do papíru a řekla mi datum narození, které jsem chtěla slyšet.

,,Jo! Je to ona! Tak moc se na ni těším!" Začala jsem poskakovat a ještě jsem si skočila 720°.
,,Tak to jsem moc ráda, že tu budeš mít kamarádku, protože jsem si všimla, že ses za celý dva turnusy bavila jen s tím klukem. Jak, že se jmenoval?"

,,Patrik." Odpověděla jsem monologu, co tu pronesla mamka.
,,Ach ano, přesně ten." Usmála se na mě.
,,A?"
,,A že se konečně budeš bavit s někým ve tvém věku."
,, To teda! Jdu k příjezdové cestě, jo?" Zeptala jsem se a už jsem šla.

,,Běž, prosimtě." Usmála se nade mnou mamka a ještě šla něco zařídit.
Já jsem se rozběhla k příjezdové cestě a málem srazila půlku trenérů.
Ti se nade mnou jen zasmáli a pokračovali v přípravě všech pomůcek pro parkour.

U příjezdové cesty jsem čekala asi 10 minut. Vůbec mi to nevadilo, aspoň jsem si mohla trochu vyčistit hlavu.
Alex byla jedna z prvních dětí, které přijely.

Hned, jak si mě všimla, přiběhla ke mně a padla mi do náruče. Já si ji k sobě přitiskla a pozdravili jsme se.
,,Co ty tady děláš, Alex?" Zeptala jsem se, když jsme se od sebe konečně odtáhli.

,,No, asi měsíc po tom, co si tě Tary a Stáňa adoptovali, si mě taky někdo adoptoval a chtěli mě poslat na nějaký tábor, tak jsem řekla, že jedu na tenhle, protože jsem věděla, že tu budeš ty." Zakončila Alex svůj proslov.

,,Páni, ale jsem ráda, že si tě někdo adoptoval." Zasmála jsem se a zavedla Alex na prostranství táboru. Alex se ještě rozloučila s jejími rodiči a potom jsme už šli.

Dala jsem jí táborové triko a náramek. Potom jsme jí to tričko všichni podepsali, protože se tu ještě moc dětí neukázalo. To jsem si aspoň myslela.

,,Lossie, Lossie! Koukej, co jsem ti přivezla! To máš k narozeninám." Běžela za mnou jedna holčička. Mohlo jí být tak dvanáct.
,, Páni, děkuju moc, ale to si nemusela." Zasmála jsem se, když mi přinesla velikou krabici s dárečkama.

,,Ale musela. Mám tě moc ráda. Jseš moje nejoblíbenější YouTuberka." Podala mi tu krabici a usmála se.
,,Tak děkuju moc. Víš co, já si ten dárek odnesu na chatku a ty pojď se mnou." Kývla jsem na ni hlavou a šli jsme.

Alex šla s náma. Došli jsme na chatku, kde jsem vždycky byla s nějakým účastníkem. Respektive s účastnicí.
,,Tak jo, tady máte, holky." Podala jsem jim na oplátku tričko z nejnovější kolekce mého merche, který ještě není nikde k dostání.

Vlastně o něm nikdo, až do této chvíle, nevěděl. Teda okrem rodičů a pár trenérů. Jinak nikdo. Až doteď. Teď to věděla Alex a ta druhá holka.
,,Jak se jmenuješ?" Ukázala jsem na tu holku.

,, Já jsem Niki." Usmála se na mě.
,, Moc hezké jméno."
,, Díky, ale ty máš lepší."
Zasmála jsem se. Haha.
,,Fakt? Myslíš, že Charlotta je lepší jméno než Niki?"
,,Jo. A ještě to, že se jmenuješ Povoroznyk, to je fakt super." Rozplývala se nad mým novým příjmením.

Kdyby jen věděla, že jsem se v minulosti jmenovala Pylypets, to by bylo. Myslím, že to si tenhle turnus užiju. Mám hned dvě nové kamarádky.

O týden později:

,, Doufám, že jste si tento turnus užili, stejně jako já." Rozloučila jsem se s posledními dětmi z třetího turnusu.
Konečně jsme jeli domů. Sláva! Ale moje cestování nekončí. Domluvila jsem se s Moonem aka Studiomoontv, že spolu natočíme video.

A jelikož on není schopný dostat se do Říčan nebo do Prahy, musím se já dostavit do Sabinova nebo do Košic.
Bude to dlouhá cesta, ale já si ji užiju.
Bude to poprvé, co někam pojedu sama. A ještě k tomu na Slovensko.

A ještě víc k tomu až na východní Slovensko. To bych rovnou mohla jet až někam za Slovensko a vyšlo by mi to nastejno.

Dnes jsme s rodičema přijeli domů a já si začala balit, i když do Košic pojedu až za tři dny. Mezitím stejně budu natáčet od rána do večera, takže nebudu mít čas se balit.