Můj Táta YouTuber

5. kapitola-Nákupy

Dnes jdu zase do školy. Já to asi nevydržím! Velký špatný tohlecto.
Ale po škole mi táta slíbil, že půjdem koupit věci potřebné pro můj ,,slavnej" YouTube.

Nedávala jsem pozor na hodině a popravdě, nedávala jsem pozor ani na to, co říkala Anička. Ta si toho všimla.
Kudla spudla, ještě to nechci říkat nikomu, takže jsem to zahrála na to, že je mi blbě. Dobrá výmluva!

Po obědě jsem doslova utíkala domů, kde už mě čekal táta, a celý zářil. Odložila jsem si tašku a šli jsme. Respektive jeli jsme.
Stavili jsme se v ElectroWorldu, v Alze a taky v CZC.CZ!

Táta mi koupil kameru, mikrofon a 2 objektivy. Radši nechci vědět, kolik to bude dohromady stát. No, takhle. Já to vím, 23 459 Kč. Pálka jak něco, ale podle výrazu táty byl rád. Netuším proč.

Potom jsme jeli domů a já natočila svoje první video. Potom mě ještě učil editovat, a myslím, že mi ti docela šlo.
Nakonec jsem si ještě dělala úkoly. No, jestli se tomu dá říkat dělání úkolů, ale budiž. Nakonec jsem vypla mozek a šla spát.

Další školní den. Ani nevím, jestli je pátek nebo neděle. Neděle asi těžko, když jdu do školy. Každopádně jsem tím chtěla říct, že nemám ponětí o datumu, ani o dni.
,,Mami, co je dneska za den?"
,,Dneska je 31.12., a je středa."
,,Ahá."
Zase mega moc originální odpověď, viďte.

,,Tak já už asi půjdu do školy."
,,Na stole jsem ti ještě nechala peníze na svačinu, cestou se tam stav."
,,Dobře."
Na stole opravdu byly peníze. A kolik! To muselo být minimálně 150 Kč. Panejo, svačinu jsem si nikdy nekupovala. My jsme svačiny ani nedostávali.

,,Lossie, ahoj, počkej na mě!" Volala Anička.
,,Jé, ahoj, promiň, nevšimla jsem si tě."
,,V poho, kam jdeš?"
,,Ještě do obchodu na svačinu."
,,Tak já půjdu s tebou!"
,,Ehm, no, dobře?"
,,Jak to, že dneska jdeme do školy, vždyť je dneska Silvestr."
,,So sad story, ale netuším."
,,Asi kvůli tomu, že nás učitelé nemaj rádi."

Když si to tak vezmete, tak je to fakt divný. Anička má pravdu, dneska je Silvestr, 31.12. Proč mi to nepřišlo divný, když mi to máma říkala? Jsem dneska nějaká divná, je mi trochu blbě, motá se mi hlava, jsem dezorientovaná. Snad někde nezhrčím.

Kéž bych měla štěstí. Vešla jsem do školy. Tam jako vždycky lidí nahňácáno na sebe, ale ne, já prostě nemůžu normálně projít, nene. Já musím spadnout. Aspoň že mě nějaký kluk chytl.

,,Děkuju."
,,Nemáš zač."
,,Jak se jmenuješ?"
,,Filip, a ty?"
Koukám, že aspoň někdo, kdo o mně neví.
,,Lossie, jako Charlotta."
,,Moc hezké jméno."
,,Díky, do který třídy chodíš?"
,,Do devítky, ty?"
,,Sedmička."

Zamávali jsme si a já jsem se společně s Aničkou vydala do třídy. Tam ale na  nás čekalo milé překvapení. Měli jsme jenom jednu hodinu. Mně to bylo vcelku jedno, ale ostatní tam málem skákali backa.

,,Lossie, skoč backo!" Vyhecoval mě někdo a já skočila krásné precise backo. ,,Eeeeeej" rozléhalo se celou třídou a já se ještě uklonila. Opravdu hezká reakce jenom na backo.

Potom jsme šli domů, když v tom jsem dostala nápad. Udělám menší jam na takovém paloučku, kde jsme skákali s Jurou. A hned jsem to dala na Instagram. Docela jsem se podivila, když se sešlo asi 50 lidí.

Na autogramiádě to bylo ještě horší.
Všichni se se mnou fotili, chtěli podpis a podobně. Ale docela mě to bavilo.
,,Lossie, chtěl jsem ti poslat tenhle balíček, ale když se s tebou vydím už teď, tak tady ho máš." Řekl mi někdo.
,,Díky moc." Odpověděla jsem a usmála jsem se na něj.

,,Tary!" Zakřičel někdo a já se otočila.
,,Ahoj Lossie, nebude ti vadit, když tu budu?" Zeptal se.
,,Vůbec ne." Zasmála jsem se.
,,Lossie, můžeš na chvíli?" Zeptal se Filip.
,,Jasně." Usmála jsem se.

,,Víš, chtěl bych ti něco říct." Začal.
No to bude zase román.
,,Ano?"
A pak udělal něco, co jsem nečekala.
Začal se ke mně naklánět a potom mě políbil. Vzal mi mojí první pusu! Ale nezlobila jsem se na něj. Spolupracovala jsem a myslím, že jsem si právě našla svého prvního kluka.

,,Miluju tě!" Řekl mi, když jsme se odpojili, abysme se nadechli.
,,Taky tě miluju!" Vyletělo ze mě, a já se divila, že dokážu někoho milovat.
Nakonec jsme šli pryč a tátu jsme tam nechali se všema fanouškama.
Jen jsem si vzala tu krabici od toho kluka, svůj batoh a šli jsme.

Kam? Sama nevím. Šli jsme do parku a zastavili jsme, až když jsme konečně dorazili na místo, kde nikdo nebyl. Tam jsem začala rozbalovat tu krabici a v ní byly nějaký sladkosti a dopis. Začla jsem číst.

,,Milá Charlotto, mám tě moc rád a chtěl bych s tebou chodit."