Můj Táta YouTuber

7. kapitola-Nový rok

Abych to uvedla na pravou míru, za těch posledních pár dní se vůbec nic nestalo. Táta natáčel jako divej, mamka byla pořád pryč a já jsem se vysloveně nudila. Buď jsem koukala na YouTube nebo jsem byla na Instagramu. Ale nový rok přinesl hodně změn, aspoň pro mě.

Každý víkend jsme začali jezdit za babičkou a dědou do vesnice púl hodiny odsud. Struhařov. Tam vlastně bydlí Miky a Mařas z týmu Freemove.
Možná je potkám. Vlastně ani nevím, jestli babička někde pracuje. Nevadí!

Taky jsem každý den chodila za Markem mu dát nějaký ty videa na sestříhaní. Na to jsem si zvykla, že hned po škole jdu do domu vedle školy a až potom idú domů. Sice je to pro mě ztráta času, ale aspoň táta nemusí zajíždět.

A jako poslední věc je to, že mám ve škole jednu kamarádku. To mi nevadí, spíš jsem si to sama vybrala, ale vadí mi, že ostatní si se mnou chtějí tak moc povídat až mi lezou na nervy.
Moc se jim nedivím, ale zkuste si být na mém místě, opravdu to není příjemný. Ale teď už ne o mně.

Ta holka se jmenuje Terka a je jí taky 13. První den školy jsem si k ní sedla a taky mě provedla po škole. Mám ji moc ráda, aspoň není žárlivá.
Nebo jsem si to aspoň myslela, pořád chce přijít k nám domů, ani se jí nedivím, ale pořád se vymlouvám na to, že to táta nedovolil, ale ještě jsem se ho nezeptala. A ani nechci.

Je to ode mě asi sobecký, ale já si nemůžu pomoct. Kamarádství je jedna věc a můj táta druhá, a navíc si myslím, že tam jde kvůli tátovi a ne kvůli mně, ale kdo ví.

A tak jsem přečkala dva měsíce bez toho, aby ke mně Terka přišla. Jenže já jí to dlužím, a tak jsem se jednoho osudného dne zeptala taťky, jestli k nám Terka může. Nejdřív nechtěl, ale potom povolil. A tak jsem to Terce s radostí oznámila. Ta byla nadšená a nemohla prej ani dospat.

Ráno jsem našla na stole stovku a usoudila jsem, že to mám na svačinu.
A tak jsem si ještě zašla cestou do obchodu na sváču. V obchodě jsem potkala svoje dva spolužáky a po nakoupení jsem šli do školy spoločně.

U vchodu jsem potkala Terku, která na mě vehementně mávala, dokud jsem k ní nepřišla a nepozdravila ji.
Odložili jsme si ve skříňkách a potom jsme šli do třídy. Vyučování bylo nuda, ale hned, jak jsme se vraceli z obědu, Terka pomalu skákala.

Prej mýho tátu v životě neviděla.
A už je to tady! Co jsem říkala. Ale stejně si to užijem a táta domů přijede až v pět. To tam Terka ještě bude, ale co, z toho se svět nezhroutí, ne?

Cestou domů jsme si povídaly o všem možném i nemožném. Opravdu o všem. Nakonec jsme došli k vchodu našeho paneláku a já odemkla a Terku pustila dovnitř.

,,V jakém patře bydlíte?" Zeptala se najednou Terka.
,,Druhý, proč?" Zeptala jsem se na oplátku.
,,Jen tak, abych tam už mohla jít." Zasmála se a už šla po schodech nahoru. Taky jsem se zasmála a už jsem šla za ní.

Teď přišel ten okamžik, kdy jsem Terku poprvé pustila k nám domů.
Nikdy jsem tu neměla pořádnou kamarádku, až na Mínu. Hateři Míny, ona je fakt v pohodě, to je nom před kamerou je jiná. Ale jinak je fakt v poho. Vešla jsem do bytu a Terka napochodovala za mnou.

Hned na to otevřela pusu dokořán.
,,Tak takhle to vypadá u slavného youtubera." Vydechla Terka.
,,Řekni, kvůli čemu si sem přišla, a pravdu." Zeptala jsem se, opravdu mě to zajímalo.
,,No, samozřejmě jsem chtěla vidět Taryho a být tady u Vás, ale ty jseš moje nejlepší kamarádka a jsem tu kvůli tobě." Odpověděla mi.

,,Dobře, věřím ti. Mimochodom, nikdy jsem neměla doma nikoho ze školy, tohle je premiéra." Zasmála jsem se a obejmula Terku.
,,Co si dáš k pití? Colu, Fantu, Sprite nebo džus?"
,,Colu, díky."
,,Okej, nemáš zač."
Nachystala jsem jí skleničku s Colou a navrch Pringlesky.

,,Co bys chtěla dělat? Třeba si můžeme něco zahrát na telce nebo chceš jít do mého pokoje nebo ještě můžem zajít do ETM prodejny ? Promiň, v tomhle nejsem moc dobrá. Nevím, co mám dělat, fakt mi to nejde!" Zasténala jsem.

,,Naopak, vedeš si výborně. A je mi jedno, co budeme dělat, jen, kolik je hodin?"
,,Něco okolo třetí, takže máme asi 2 hodiny času než se vrátí táta z práce."
,,Oukej."
,,Hm, tak já ti ukážu svůj pokoj a potom si můžeme zahrát třeba Fifu a potom ještě stihneme zajít do prodejny."

,,Dobře." Usmála se Terka.
Napily jsem se a šly do mého pokoje.
Terce se zase otevřela pusa a já jen koukala, jak moc byla nadšená. To jste v životě neviděli.
,,Ty to tu máš krásný." Nakonec z ní vypadlo.
,,Díky, můžem si zahrát nějakou deskovku?"
,,Miluju deskovky."

Tak jsem vytáhla Dostihy a Sázky.
Zahrály jsem si jednu hru a potom jsme odešli do obýváku k telce, abysme si zahrály Fifu. Terku jsem nechala vyhrát 3 hry, ale potom jsem se přepla do soutěživého modu a sbírala jsem výhru za výhrou. Terka se jen smála a já s ní.

,,Hele, nepůjdem do ETM prodejny?" Zeptala jsem se, protože jsem potřebovala novou mikinu. Ždibec jsem jí polila barvou a nejde to vyprat.

Ups!

Nikdy jsem nebyla moc šikovná na malování a karma mi to bohatě oplácí.
,,Oukej, ráda bych se tam podívala, ještě jsem tam nebyla."
A tak jsme se oblékly a šli jsme ven.
Mám na sobě je nom mikinu, už je březen, takže bundu už nepotřebuju.
Ani Terka nemá bundu, jenom mikinu.

Když jsme vyšli z domu, zastavilo nás pár lidí. Chtěli fotku a podpis.
Konečně jsme dorazili do prodejny.
,,Nazdar šéfe!" Zavolala jsem přes celou prodejnu a jako odpověď mi bylo ,,ahoj" od Martina, vedoucího prodejny.

,,Dobrý den." Pozdravila Terka.
,,Ahoj, já jsem Martin, tykej mi."
,,Dobře, já jsem Terka."
,,Tak pojď."
,,Kam to jdeme?"
,,Do skladu."
,,Ale tam nemůžeme." Zděsila se Terka.
,,Ale můžeme, pojď!"
,,No jo."
Prošla jsem celým skladem až tam, kde jsou mikiny a začala jsem se hrabat v krabicích, dokud jsem nenašla to, co jsem hledala. Mikinu.

,,Máš peníze?"
,,Na co?"
,,Na zaplacení."
,,Já to mám zadarmo." Usmála jsem se.
,,Panejo."
Ještě jsem si došla do sekce ,,trika" a tam jsem vyhrabala svůj merč.
,,Bože, ty máš i merč!" Jásala Terka.
,,Mám, a nemusíš mi říkat Bože."
A už jsme odcházely domů.

Podívala jsem se na hodinky a ty ukazovaly za 10 minut pět. Cesta domů trvá přibližně těch 10 minut, ale já chcí mít jistotu, že domů přijdeme až po tátovi.

,,Kámo, ještě půjdem na hřiště, naučím tě fronta do písku."
Moc dobře vím, že ho sice trochu umí, ale ráda by se ho donaučila. Ta radostně souhlasila a tak jsme se stavili na hřišti, kde je onen písek.
Oblečení z prodejny jsem si odložila hned vedle vaku, kde mám důležité věci pro můj život.

Na hřišti jsem Terku otáčela do frontflipu tak dlouho, dokud ho bezpečně uměla a to nám trvalo asi třičtvrtě hodiny. Potom jsem rozhodla, že už je čas, aby Terka poznala mýho tátu a tak jsme šli.
Byla jsem za ni ráda. A přesně vím, jak se cítila.

Vyšlapali jsme schody a já hledala správný klíč. Nakonec jsem ho našla.
Sláva! Otevřela jsem pomalu dveře a vydechla jsem. Jdeme na to!