Můj Táta YouTuber

16. kapitola-Cestou necestou na TaryCamp

Sláva! Dočkali jsme se prázdnin a já TaryCampu. Moc se těším.
I když si to táta podělal, tuna dětí se přihlásilo. Navíc to už je dost dlouho od toho kompliktu.

Je šest hodin ráno. Takhle brzo jsme museli vstávat všichni z naší rodinky, abysme se včas dostavili na TaryCamp, který se koná někde za Prahou.

Ještě musíme zajet na ETM prodejnu, kde jsou trička pro účastníky TaryCampu.
,,Lossie, dojdeš pro ty trička do skladu?" Zeptal se mně najednou táta, když jsem si tam prohlížela jednu novou mikinu.

,,Rozkaz, šéfe." Zasmála jsem se a tu mikinu jsem si přibrala s sebou.
Trošku si ji upravím, tak, aby mi byla jen po pupík. Rozešla jsem se do skladu a první věc, co jsem uviděla, byla velká krabice, na které byl nápis ,,TaryCamp".

To bude asi ona. Natáhla jsem se pro ni a pod její tíhou málem chcípla.
Zázračným způsobem jsem ji dotáhla až do kufru auta a potom jsem ještě vešla do prodejny pro nůžky.

Našla jsem je pod pultem a dost nešikovně jsem tu mikinu ustřihla tak, aby mi byla po pupík tak, jak jsem chtěla.

Sice jsem trošku zničila ten potisk, ale to je jedno. Nakonec jsem si tu mikinu dala na sebe, protože tu je docela zima. Ještě jsme se museli stavit pro Juru do Prahy, a až potom jsem se rozjeli na TaryCamp.

Celou cestu jsem poslouchala písničky na Spotify. Do 20 minut jsme přijeli na místo, kde se TaryCamp bude konat.
Protože je teprve 11, a děti mají přijet až ve 14, tak jsme měli spoustu času všechno připravit.

Asi 10 minut předtím, než začali děti jezdit, jsem se převlékla do táborového trička a do kraťasů, protože se dost oteplilo.
Sedla jsem si ke stolu, kde byla mamka a spousta papírů a náramků.

Vzala jsem si jeden náramek modré barvy, stejně jako táborové triko, a nakoukla do těch papírů, co byly na stole. Byl tam seznam všech účastníků na všech třech turnusech.

Já jsem se koukla na lidi z prvního turnusu. Nikoho z nich jsem neznala, jaké to překvapení. Takhle, mohl tam být někdo ze školy, ale očividně tam nikdo nebyl, alespoň ne na prvním turnusu.

Papíry jsem hodila zpátky na stůl a přidala na Instagram story, že jsem na TaryCampu a že se na všechny účastníky těším. Jelikož je tábor pro děti od 8 do 18 let, tak tu poznám dost zajímavých lidí.

Kouknu do mobilu na čas. Je za pět minut dvě. Už tu jsou skoro všichni účastníci táboru. Mamka je za mnou pustí, abych jim dala náramek a poslala je zpátky za mamkou. Jak výborné.

Pár holek začne pištět a křičet moje jméno přes celej tábor. Já jsem k nim byla otočená zádama. Zašklebila jsem se, nadechla se a otočila se k nim.
,,Ahoj Lossie! To seš fakt ty?!" Zeptala se mně jedna z nich.

,,Jop, v celé své ošklivosti." Nuceně jsem se zasmála. Tohle bude ještě dlouhý týden. A potom další a nakonec ještě jeden.

,,Ty seš tak vtipná!" Rozpývala se další z nich. Haha! Já jsem vtipná! Super!
Narozdíl od těhle holek tu byla druhá skupinka. Ta na mě pro změnu jenom koukala s otevřenou pusou.

Doufám, že si všichni zvyknou na to, jaká jsem v reálu, protože jsem na YouTubu úplně jiná než ve skutečnosti. Na YouTubu jsem pořád veselá a směju se na úplnejch blbostech, ale v reálu se úplně pořád nesměju, už jenom kvůli mojí minulosti.