Můj Táta YouTuber

22. kapitola-Začátek školního roku

Nemyslím si, že se do školy těším. Od doby, kdy jsem do školy poprvé přišla se změnilo hodně věcí. Třeba to, že jsem slavná. No, ehm, ,,slavná". Jo, zase přemýšlím nad blbostma, ale až na to, že není jedna ráno, ale šest. Náš budíček s Terkou je v sedm, protože dřív to nemá cenu. Vlastně by stačilo vstát až ve čtvrt, ale já už se tu teď, v šest ráno, převaluju v posteli.

Vzala jsem si do ruky mobil a zabloudila na Instagram. Všude mrtvo. Nikde nikdo. Není divu, vždyť je první školní den a nikomu se nechce vstávat. Dala jsem na Instagram story, že už jsem vzhůru a potom mobil zhasla. Vzpomněla jsem si na to, že mi mamka vlastně koupila ten dárek. Vstala jsem a došla k tomu dárku.

Vzala jsem ho do rukou a potom ho zase zpátky odložila. Prostě musím počkat. Napadlo mě, že mám docela velkej hlad, a tak jsem potichu otevřela dveře a vyšla z mého pokoje. Došla jsem si udělat potřebu a pokračovala v cestě k ledničce. Na pohovce spal Jura, který tu už neměl pokoj, kde by spal. Potichu jsem ho obešla a doplazila se k ledničce. Potichu otevřela dveře od ledničky a zvědavě jsem do ní nakoukla. Nic moc.

Potom jsem si úplně vzadu všimla vychlazeného bubbletea. Vím, že je to nezdravý, ale tak co, mně to chutná a i tak si to dám tak jednou za rok. Flaškou jsem otáčela tak dlouho, dokud jsem si nebyla jistá, že není podepsaná. Nebyla. A tak jsem do něho zapíchla brčko a s chutí se napila. Koukla jsem na to stejné místo, kde bylo to bubbletea a zahlédla tam další čtyři. Ups, asi bylo každé z nich pro každého z nás.

Z lednice jsem si vzala ještě vanilkový jogurt se stračatelou a lžičku a sedla jsem si za stůl. Vychutnávala jsem si ten jogurt, když v tom do kuchyně přišel táta. Podívala jsem se na něj a když jsem viděla ty jeho nejvíc rozcuchaný vlasy, tak jsem se potichu zasmála a pokračovala v jezení té výbornosti.

,,Co ty tady?" Zašeptal taťka a šel do lednice.
,,Jím." Odpověděla jsem suše a dál jedla jogurt a sledovala taťku. Ten šel do lednice a vytáhl si bubbletea. Stejnej milovník těhle nezdravostí jako já.
,,Hm, ale proč tak brzo?" Vyzvídal dál.
,,To jsou mi otázky." Zasmála jsem se, když se taťka trošku polil tím bubbletea.
,,Takže?" Dál pokračoval a začal si utírat mokrou hruď. Jsem zvyklá na to, že chodí polonahej.

,,V noci jsem blbě spala a teď ráno jsem se vzbudila v šest, no, a hlad je hlad." Vysvětlila jsem mu mojí brzkou snídani.
,,Aha, kvůli škole?" Vyzvídal dál. Nevím, jestli je to dobře nebo ne.
,,Ne, to ne. Kvůli blbostem." Zasmála jsem se, e tak, abych nevzbudila Juru spícího na pohovce.

,,Jak užitečný." Zakroutil hlavou a usrkl si z bubbletea. Já jsem mezitím dojedla ten jogurt, ale zpátky už jsem nešla. Zůstala jsem koukat na tátu. Pořád dokola mě to bude udivovat, že si vybrali zrovna mě. Zahnala jsem tyhle myšlenky a zvedla se od stolu, zastrčila židli a vyhodila obal od jogurtu do smetí. Lžička poputovala do dřezu.

,,Tarasi, já chci spát." Najednou jsem uslyšela Juru, jak se očividně brání před jeho bratrem, který se snaží ho vyhodit z pohovky, aby si zahrál něco na PlayStationu.
,,Ale já si chci hrát auta!" Zabručel Tary a vystrčil Juru z gauče. Já se začala smát a taťkovi srdečně ráda pomohla Juru vystrnadit z pohovky, protože mě auta taky baví, a navíc nemám nic jiného na práci.

,,No jo, ale jdu hrát taky." Rozhodl se nakonec Jura, čímž se vyhl mým hbitým prstům, které by ho za chvíli lechtali všude na břiše. A věřte mi, že on je fakt hodně lechtivej. Rozdělili jsme si konzole, a jelikož tu Jura neměl svoji konzoli, vysloužil si konzoli, která patřila Stáně. Hráli jsme asi dvacet minut, když v tom jsem uslyšela, tě sem jde další osoba. Otočili jsem se jejím směrem a zjistili, že to je mamka.