Můj Táta YouTuber

2. kapitola-Cestování všude možně

Ráno jsem se vzbudila docela brzo, už v půl sedmé. V osm nám začíná škola, tak mám dost času. A vlastně se těším, protože přijde Tary. I když si mě neadoptují, těším se, že je uvidím.
,,Lossie, pojď ke mně." Vtrhla do pokoje teta.
,,Jojo." Jen co jsem to odřekla, vyšla jsem z pokoje, a tam byl Tary a Stáňa.

Co ty tady tak brzo?

,,Tak jo, teď se převleč."
,,Proč?"
,,Protože si tě Taras Povoroznyk a Stanislava Povoroznyk adoptovali."
,,Prosim?"
,,Adoptovali si tě!"
,,Děkuju!" Rozběhla jsem se do jejich náručí a z očí mi tekly slzy.
,,Nemáš zač."
,,Tak jo, jdi se převléct, a potom si tě vezmou." Usmála se teta.
,,Jojo."
,,Lossie, chytej!" Zavolal Tary, a hodil mi Enjoy The Movement oblečení.

To se mi líbí!

,,Děkuju!" Zavolala jsem a šla se převléct. Potom jsem si sbalila Instax, tužku a náčrtník do nějaké tašky, obula jsem si svoje jediné boty, a vyšla jsem. V ruce jsem svírala fotku ze včerejška a nervózně přistoupila k tetě a obejmula jsem ji.
,,Bude se mi stýskat, Lossie." Vzlykla.
,,Mně taky." Stisk jsem zesílila a hned na to jsem jí pustila a šla za Stáňou.
Potom jsme šli. Mezitím se vzbudili i ostatní a začli mi nadávat.

,,Ty vole, tebe si vybrali jenom kvůli toho, že skáčeš parkour!"
A tak podobně.
,,Nevšímej si jich." Pošeptal mi můj nový táta.
Kývla jsem hlavou, že rozumím. Po deseti letech venku. Usmála jsem se. Šli jsme si sednout do auta. Do Audi. Na to jsem nepomyslela, jeho auto mám moc ráda.

Tohle bude ještě dlouhej den!

,,Tak jo, jedem?"
,,Jo."
Jeli jsme k němu domů, ehm, teda k nám domů. Má to tam krásný.
,,Vím, že to tady asi znáš, ale tak ještě jednou." Zasmál se. Já taky.
Všechno mi tady ukázali a já zaplula do svého nového pokoje. Moc se mi tu líbí, je to něco jako zmenšenina Taryho pokoje. Akorát je tady stůl navíc na úkoly a místo velké komody jsou tu tři šuplíky na spodní prádlo.
,,Lossie, asi za 5 minut tu budou moji rodiče, tak se připrav." Přišel za mnou táta.
,,Jojo." Usmála jsem se na něj.
A potom odešel.

Začala jsem si kreslit. Kreslím ráda. Kreslila jsem obličej nějaké smyšlené osoby. Když v tu chvíli mi do pokoje pomalu vtrhli všichni. Jura, babička, děda, mamka a nakonec i táta. Zvedla jsem se, šla nejdřív k babičce a potom i k dědovi.
,,Ráda Vás poznávám." Pozdravila jsem je.
,,My tebe taky Lossie, jak se máš?" Zeptala se mě babička, je divný jí říkat babička, když je tak mladá.
,,Mám se dobře." Usmála jsem se na ni.
,,A ty taky skáčeš ten parkour?" Změnil téma děda, to je taky divný.
,,Ano, pokouším se o to." Zasmála jsem se.

,,A na kolik bys mi typla?" Zeptal se děda.
,,Kuš!" Plácla ho babička.
,,V pořádku, akorát Vám nechci přidat, tak se předem omlouvám."
,,V pohodě."
,,Tak Vám dědo bych typla tak 49, a Vám babi maximálně 45."
,,Tak to mi nikdo neřekl hodně dlouho." Zasmál se děda.
,,Mně taky ne." Zasmála se i babička.

,,No nic, my už budeme muset jít, tak se tady mějte." Rozloučila se babička a my s ní a s dědou.
,,Ahoj, moc ráda jsem Vás poznala."
,,My tebe taky Lossie." Obejmuli mě.
Já je taky.
Odešli a já jsem se začala seznamovat nanovo. Tentokrát s Jurou.
,,Ahoj."
,,Ahoj."
,,Takže ty jsi můj strejda."
,,To je vtipný!"
,,Jo je!"
Rozesmáli jsme se na celé kolo a obejmuli se.
,,Brácha, pojedeš s náma do Enjoy The Movement(ETM)?" Zeptal se Tary.

Nikdy si nezvyknu říkat jim mami a tati.

,,Jojo, potom se nějak dopravím do školy."
,,Oukej, tak jedem?"
,,Já můžu." Usmála jsem se.
,,Tak jedeme, Stáňo, pojď!" Zavolal na Stáňu.
,,Už jdu!"
,,Koukám, že je tohle tvoje čestné místo." Zasmál se Jura a já jen přikývla. Je toho moc novýho.
,,Tak jo, teď si odpovíme na pár otázek." Podíval se do zpětného zrcátka a já zas jenom přikývla, ale zmohla jsem se na úsměv.