learn to fly; cameron monaghan

KAPITOLA TŘETÍ

KAPITOLA TŘETÍ | Pořád na tebe někdo kouká

Otevřela jsem dveře třídy. Učitel stál u tabule a kouknul na mě. „Pardon, byla jsem u pana ředitele." Usmála jsem se.

„Sedněte si." Usmál se. Došla jsem v klidu do své lavice a sedla si přímo vedle Katie. Vyndala jsem si učebnice biologie. Nebylo nic nudnějšího než biologie, teda aspoň pro mě, takže jsem byla ráda, že to brzo skončilo. Ale byla tu další dvou hodinovka tělocviku. Což pro mě znamenalo, že necvičím. Mamka totiž měla pocit, že jako baletka mám pohybu dost a nepotřebuji další, a tak prostý a jednoduchý. Takže buď jsem se koukala na ostatní nebo si mohla připravit špičky, které jsem si zničila nebo jsem potřebovala nové ke kostýmu. Sedla jsem si na lavičku a z tašky si vyndala nové, no nové úplně nebyly. Už doma jsem si je zlomila, protože by asi nebylo nejvhodnější dělat ve škole zbytečný hluk jenom proto, že já si musím zlomit špičky.

„Tyhle vypadají pěkně. Myslela jsem, že jsou jenom v tělové barvě." Usmála se Katie, která si zrovna vedle mě položila pití.

„Těch barev je mnohem víc. Tyhle mám jenom kvůli tomu, že mamka řekla, že je budu potřebovat na vystoupení." Usmála jsem se. Pomalu jsem si připravila špičky, doufala jsem, že jsem si ty gumy našila dobře. Zkusila jsem si je. Naštěstí to sedělo dobře.

„Slečno Coldhill, mohla byste nám ukázat, jak se stojí na špičkách? Je totiž dobře vidět práce lýtkových svalů." Usmál se na mě učitel tělocviku.

„Jistě. Jenom si to připravím." Usmála jsem se. Vzala jsem si pásku s vatou obmotala si prsty, abych neměla puchýře. Separátor prstů, který jsem si dala mezi palec a ukazováček. Pak poslední věc a to vložku – proti puchýřům a odírání. Vzala jsem si je, zavázala si stuhy. „Nevím, co na tom chcete vidět, ale tak nevadí." Usmála jsem se.

„Nebojte. Jenom bych tady chtěl ukázat, že i tak křehké duše jako vy máte namakané svaly v nohou jako fotbalisti." Usmála se. „Takže tady slečna Coldhill dělá baletku. Mohu se zeptat kolik let?" Usmál se profesor tělocviku.

„Ehm, no přibližně okolo 15 let." Usmála jsem se. Jo, od tří let jsem den, co den stála před zrcadlem v baletním studiu a snažila se udělat něco, co normální dítě nedokáže bez dřiny.

„Páni. A jak často týdně?" Opět se zeptal.

„Okolo 20 hodin týdně, ale může to být i víc. Záleží, co právě je potřeba víc jakoby propracovat nebo nevím, jak bych to nazvala." Usmála jsem se. Profesor přikývnul. „Nejvíc snad bylo pro mě asi přes prázdniny, kdy jsem byla na jedné letní škole asi 60 hodin." Usmála jsem se, „Ale vždycky ráno před školo a pak několik hodin po škole. S tím, že jsou dny, kdy třeba jdu jenom ráno, protože občas se to opravdu nedá."

„Páni. Tolik?" Vykulil oči a stejně tak jako zbytek mé třídy. Nevím proč ho to tolik zajímalo, protože osobně jsem neměla potřebu toho tolik říkat o sobě a o baletu. Ne, že bych vysloveně chtěla nějak někoho pozorovat, ale viděla jsem, jak Cameron kouká na mě a u toho něco říká Noah. Podívala jsem se na zem. „Mohl bych vás poprosit o to, abyste se postavila na špičky... Říkám to správně?" Jenom jsem přikývla, „Rád bych totiž ukázal ty roky dřiny na nohou a jak vlastně máte neposilované nohy, protože osobně si myslím, že svaly na vašich nohou vám mohou závidět kde jací fotbalisté. Nebudete potřebovat jistit?" Zeptal se. Jenom jsem zavrtěla jsem hlavou. Já a jistit? Nikdy. Myslím si, že jsem dostatečně silná na to se udržet. Postupně jsem přenášela váhu z pat pouze na špičky a balancovala pouze na dvou prstech. Nevím, kam jsem se měla koukat, co jsem měla dělat... Jenom jsem se modlila, aby tohle ukazování brzo skončilo, protože já opravdu nemám moc potřebu ve škole svým spolužákům tohle ukazovat. Takže jsem byla ráda, že to všechno skončilo brzo.

„Pořád na tebe někdo kouká a ty si toho ani nevšimneš." Usmála se Katie.

„Cože?" Zmateně jsem se na ni podívala.

„No Cameron z tebe nemohl spustit oči..." Usmála se.

„Prosím tebe. Určitě si představuješ něco, co není pravda." Protočila jsem oči a snažila se uklidit všechny věci. „Napadlo tě, že by mohl taky koukat na někoho jiného, hm?" Usmála jsem se a vyšla ze šatny. Zastavila jsem u nástěnky.

„Wow, vypadáš úžasně. Proč takhle nechodíš i do školy?" Zasmála se Katie.

„Ha, ha, ha." Ironicky jsem se zasmála a protočila oči.

„Ale no tak. Určitě by to plno lidem udělalo radost. Jednomu určitě, když na tebe kouká občas jak na svatý obrázek." Usmála se Katie, „Mám nápad. Budu vás shipovat." Zaradovala se Katie, ale já znovu nad tím jenom protočila oči. „Neříkej, že ti to neudělá radost. A třeba když budeš fotit pro Noah, tak ti domluví focení i s Cameronem." Protočila jsem oči. „No co, nech mě trochu snít." Zasmála se.

~ ~ ~

„Co ty nohy? Výš!" Začala má mamka chodit okolo nás, do toho tleskala do rytmu hudby. „Poslouchejte ten rytmus." Pořád to bylo jenom rozehřátí u tyče, ale měla jsem pocit, že už toho je moc. „Děvčata, jestli to takhle bude vypadat i když nebudete u tyče nebo na představení tak to bude hrůza. Ani jedna z vás nejde do rytmu." Mamka se zastavila u mě. „Lexi, jsi jak polomrtvá. Snaž se lépe." Jenom jsem přikývla. Hudba konečně skončila. „Napít a potom si udělejte skupiny po čtyřech." Usmála se. „A vezměte si špičky." Byla jsem ráda, že když chodím na společné hodiny, že mamka nemá tolik času se soustředit jenom a mě, ale musí kontrolovat i ostatní. „Šup, šup do skupin. Dáme si pár cvičení v prostoru a potom si řekneme, jak to bude na závěrečném vystoupení. Plus se chci zeptat, jestli někdo další chce na soutěž. Zatím tam máme jenom Lexi, tak prosím někdo ještě další." Usmála se. „Tak půjdete grand jeté [grán žeté], dvě piruety, développé [developé] na špičce a potom póza." A podobná cvičení jsme chodili dost často. Někdy to bylo opravdu strašné, co si máma dokázala vymyslet nebo kolikrát to chtěla opakovat. Člověk měl pak pocit, že v tom sále umře.

Během chvilky se z vedlejší třídy přidali i kluci. Jako každý rok tak i ten letošní budou dvojce. „Nazdar bratře." Usmála jsem se a strčila do svého bratra. „Víš o tom, že zase budeme mít duo."

„Ano vím, ale napadlo mě to letos udělat víc jako moderní balet. Klasika je super, ale už mě to nebaví." Usmál se; chtěla jsem něco říct, ale on mě zastavil, „a ne, mamka o tom ještě neví. A jelikož se to dneska bude řešit, tak to zkusím navrhnout." Usmál se.

„Takže. Jak víte, tak je to sice za dlouho, ale už je potřeba to dát nějak dohromady, a to je závěrečné vstoupení. Máte nějaké nápady na téma?" Zeptala se s úsměvem má matka. Bylo super, že aspoň se ptá i nás, „Pokud to bude dobré téma, tak jenom body pro vás. Máte tím nějak zaujmout hledače talentů v baletních společností a máte tak možnost ukázat svoji kreativitu." Usmála se, „takže. Máte někdo nápad?" Bratr zvedl ruku a matka na něj poukázala.

„Napadl mě moderní balet." Usmál.

„Ashi, to by šlo. Nějaké nápady na to, jak by to mohlo vypadat?" Usmála se matka. Ashton pomalu přikývnul hlavou.

„Pár písniček od Sii, Lany Del Rey a pak nějaké jako třeba znělka z odložených případů nebo Battlecry." Mamka u toho všeho hezky přikyvovala.

„To by šlo. Něco udělat jako skupinové číslo a něco jako trio..." Matka se usmála na mě a na Ashtona — trio sourozenců Coldhill. „Nebo i duo či sólo. Takže na příště si připravím pár skladeb. Kdo bude chtít dělat duo nebo sólo tak se mi hezky hlaste, ano." Usmála se. Po zbytek hodiny jsme si zkoušeli pas de deux [pa de dé] (pozn. tanec v páru), což pro některé mladší ročníky byla premiéra – hlavně pro moji mladší sestru Anniku, která to zkoušela poprvé, ale matka se rozhodla, že vždy bude nezkušená dvojce a pomáhat ji bude zkušenější, která má už za sebou těch několik let odtancováno.

[a:n] No, původně tohle nebylo v plánu přidávat i baletní terminologii, ale bohužel bez toho by to nebylo ono. Ale nebojte, všechno vám tady v poznámkách ode mě nebo za slovem hezky vysvětlím. Jop, přidala jsem i výslovnost c: Grand Jeté [grán žeté] daleký skok v provazu; pirueta - otočka; développé [developé] - vyšvihnutí nohy vysoko (nemusí být nutně na špičce).