learn to fly; cameron monaghan

KAPITOLA ČTVRTÁ

KAPITOLA ČTVRTÁ | Zrcadlo

Zrcadlo. Věc, kterou každý vidí denně. Ať ve škole, tak i jinde. Všichni okolo mě, hlavně tedy děvčata, zrcadla vidí jako něco, v čem se můžou upravit, posoudit... A já? Vidím to jako nástroj k tomu, abych lépe viděla své chyby při baletu. Občas hraju hru sama se sebou, že se snažím zachytit své tělo v moment, kdy je něco špatně. Někdy to vyjde, někdy ovšem ne. Hra je to občas zábavná, ale vidět ty své chyby jsou pro mě někdy strašné.

Někdy ovšem koukám na sebe do zrcadla pohledem, kdy čekám, že se něco změní a ono nic. Jenom čekám, kdy se podívám do zrcadla a uvidím, jak moc jsem se změnila.

„Lexi?" Drkla do mě Katie, která stálá vedle mě. Zrovna si myla ruce. „Země vola Lexi, probuď se." Usmála se. Já zavrtěla hlavou.

„Co? Promiň, nevnímám." Usmála jsem se. Nevím, proč jsem byla tak moc mimo.

„V pohodě. Hele, co to focení s Noah?" Usmála se a společně jsme vyšly ze záchodu. Vlastně sama jsem nevěděla, kdy to Noah plánuje.

„Hele, upřímně ani nevím. Nic víc neříkala." Pokrčila jsem rameny a koukla na rozvrh, který jsem měla připevněný na dveřích skřínky. Matika, super, protočila jsem své oči, vzala si věci na matematiku. Potichu jsme šly směrem do třídy. Sedly jsme si na místo a na lavici jsme si položily věci na matematiku. Položila jsem si hlavu na lavici a přemýšlela nad tím, co bych chtěla předvést na tom závěrečném vystoupení. Něco od Sii nebo někoho jiného? A co baletní flash mob? Uh, a co trio s Ann a Ashem? Zavrtěla jsem hlavou.

„Lexi, probuď se." Drkla do mě Katie, zavrtěla jsem hlavou, „omluvte ji, občas takhle vypadne z reality." Zamrkala jsem očima a zvedla se z lavice. Podívala jsem se před sebe, kde byla Noah a Harry.

„No, chtěla jsem se zeptat, kdy budeš mít čas." Usmála se na mě Noah. „Na to foceni." Připomenula mi.

„Uhm, no." Zamrkala jsem očima. „O víkendu." Usmála jsem se. Doufám, že se mamka nebude zlobit, ale já to nedám být další víkend ve studiu. „Jo, o víkendu."

„Sobota nebo neděle?" Zeptal se Harry.

„Sobota bude lepší." Usmála jsem se. „A kde a v kolik?"

„Uhm, třeba v jednu na náměstí?" Usmála se Noah.

„Dobře." Usmála jsem se.

„Super, tak platí." Usmála se Noah a otočila se na patě. Udělala krok, ale hned vrazila do Harryho, který koukal na Katie. „Harry běž a nečum." Protočila své oči Noah a strčila do Harryho, kterého otočila od naší lavice.

„Koukám, že i po tobě někdo kouká." Usmála jsem se lišácky na Katie.

„Co?" Zeptala se zmateně Katie.

„Ale nic." Mávla jsem rukou. „Každopádně, plánuješ jít teda se mnou na to focení?" Ujišťovala jsem se, Katie přikývla. „Super." Usmála jsem se. A co si mám vůbec vzít? Protočila jsem své oči. No, tak po hodině se budu muset Noah zeptat. Kousla jsem se nervózně do spodního rtu. Katie byla moje podpora v tomhle.

„A už víš, co si vezmeš na sebe?" Zazubila se na mě Katie. Já jenom zavrtěla hlavou, protože toho bylo hodně, co jsem si mohla vzít. Tutu sukně, klasická sukně, nějaké bodíčko, špičky.

„Jako, něco mám v hlavě. Uvidíme, jak to nakonec dopadne..." Kousla jsem se nervozitou do spodního rtu.

„Myslíš, jak to povolí tvoje mamka?" Zeptala se Katie a já jenom přikývla. Ani jsem se na ní nepovídala. Měla jsem pocit, že to mamka zarazí dřív, než vůbec něco řeknu. Zavrtěla jsem hlavou a doufala, že jí to vadit opravdu nebude. Zavrtěla jsem znovu hlavou a začala se věnovat konečně hodině a to, co jsme brali.

~ ~ ~

Přišla jsem do studia. Podívala jsem do zrcadla na sebe. Každý si dokáže představit baletku jenom někoho, kdo je kost a kůže, žádné svaly a žádná prsa. Já byla trochu pravý opak. Byla jsem hubená, občas vidět žebra nebo kyčle, svaly pomalu jako kde, jaký sportovec a prsa jako normální holka v mém věku. Slyšela jsem mnoho lidí, že nemůžu být baletka, že jako baletka nevypadám. Proč? Podívám se na sebe do zrcadla, srovnám si sukni, která je tepláky vidět. Podívala se na svůj drdol, který pevně držel na místě. Začala jsem se protahovat. Dnes nebyla klasická hodina. Měla jsem studio nebo aspoň tu třídu, ve které jsem jenom pro sebe.

Když jsem cítila to, že jsem rozehřátá, sundala jsem tepláky a svetřík. Nechala jsem si své piškoty, ve kterých jsem přišla a začala klasickými cviky u tyče – jednotlivé pozice, arabesky apod., pak jsem přešla na jednotlivé cvičení, která jsme dělali třeba piurety, grand jeté apod. Byla jsem celkem udýchaná a trochu i hodně zpocená, ale tohle konec ještě nebyl. Podívala jsem se na hodiny na mobilu. Teprve půlhodiny jsem tu byla. Vyndala jsem si z tašky flashku, kde jsem měla od svého milého bratra Ashtona. Ani jsem nevěděla, co mi tam nahrál, ale prý to má být něco na co bych mohla mít jedno ze sól. Zapnula jsem rádio, zapojila flashku a poslouchala. „Bad liar od Imagine Dragons? Není špatné." Usmála jsem se. Udělala jsem pár kroků doprostřed studia. V hlavě se mi rojily pár pohybů. „Na to nebude potřeba špiček. Spíš to bude moderní, no." Kousla jsem se do spodního rtu. Sundala jsem si rychle piškoty a zkoušela bez nich.

Bylo to snad po dlouhé době, kdy jsem si tanec zamilovala tak, že bych tančila hodiny a hodiny. Někdy ta dřina byla strašná, a hlavně ten pocit, že balet musí být vždy perfektní, všechno propnuté, ale musí to vypadat jako uvolněné. Pro smrtelníka trochu nemožné, ale pro mě možné. V hlavě jsem slyšela všechny ty věci, které jsou špatně – málo propnuté nohy, špatně vytočená kyčel, až moc uvolněná ruka... Bylo štěstí, že při moderně se to tak neřešilo jako při klasice. Poslouchala jsem své srdce při tom a úplně jenom improvizovala a jenom tančila do rytmu hudby.

„Koukám, že jsem udělal dobře." Uslyšela jsem hlas za sebou svého bratra. Zastavila jsem se udýchaně a jenom přikývla. „Mám jenom jednu podmínku k tomu. Podobnou choreografii jako má ta holka v tom klipu. Kostým nechám na tobě, ale nechci špičky." Usmál se.

„Dobře. Mám to v hlavě. Vlastně, v divadle je přece ulička ne, mezi sedadly směrem k podiu, tak bych mohla začít jako ona, ale šla bych mezi lidmi, ale muselo by to vyjít tak, že při trust me darling, to první, jak to je ještě pomalé, byla u pódia a snažila se nějak na něj dostat a pak bum a začnu." Usmála jsem se. Ashton u toho jenom přikyvoval.

„Jo to jde. Nechám to na tobě. Je to zcela v tvých rukou." Usmál se a zmizel. Já se kousla do rtu a znovu si zapnula hudbu a v hlavě si představovala, jak jdu uličkou mezi sedadly směrem k pódiu. U podia jsem se lehce na něj dostala a začala tancovat. Piruety, grand jeté, zastavení a záklon do otočky, kdy jsem se udýchaně koukala na diváky a pomalu zvedala pravou nohu až k uchu - developpé a potom přepadla do penché,...

[a:n] Uhh, omlouvám se, že na tuhle ff více méně kašlu, ale momentálně mám období maturit a do toho mám štěně, takže tohle píšu fakt jenom ve škole. Nebojte, rozhodně budu pokračovat v téhle povídce dokud můžu.