KAPITOLA SEDMÁ

68 5 0
                                    

KAPITOLA SEDMÁ | Jenom si to ještě nepřiznala

CAMERON

Držel jsem v ruce mobil. Na obrazovce byl její profil na Instagramu. Poslední fotka byla přidaná před dvěma měsíci. Měl jsem štěstí, že neměla soukromý profil. Aspoň jsem ji takhle mohl tajně sledovat. Už to trvalo celkem dlouho, už dlouho se mi líbila. Nemá vůbec tušení, jak dlouho se mi líbí. Docela je smutné, že až teprve poslední rok na škole jsem měl odvahu na to s ní promluvit. Dobře, bylo to jednou a ke všemu kvůli tomu ještě upadla, ale pomohl jsem ji.

„Came, přestaň nad ní slintat a konečně ji to řekni." Promluvila Noah. Když bych měl odvahu jako Noah, tak už dávno je Lexi se mnou. Zamknul jsem mobil a položil ho na lavici, zavrtěl jsem hlavou. „Bože, jeden lepší než ten druhý. Ty se ji sotva podíváš do očí a ty zas máš problém ji napsat." Protočila oči. Ano, Harry už nějakou tu dobu našel zalíbení v Katie. Blonďatá kamarádka Lexi, která byla pro ni jako druhá ruka.

„Hele, odepsala!" Ozval se radostně Harry. Nepochopil jsem proč Noah nechce napsat Katie sama, ale podle mě to udělala jenom kvůli tomu, aby Harry nějak dokázal navázat s Katie navázat konverzaci. Dokázala by takhle nějak pomoct i mě?

„Noah?" Kouknul jsem na ni a ta zvedla hlavu směrem ke mně.

„Jo, takže ve dvě, Lexi bude tam." Poznamenal Harry ohledně zítřka. „Stejně mě zajímá reakce Lexi na to, že tam budeš ty. Taková hvězda a budeš někde, kde by tě nikdo nikdy nečekal." Poznamenal Harry. Dal bych cokoliv za to, abych byl s ní, i když tam nebudeme sami, ale pořád tam bude ona. Zavrtěl jsem hlavou.

„Noah." Znovu jsem zavolal její jméno a ona se na mě znovu podívala. „Mohla bys mi pomoct s Lexi jako teď pomáháš Harrymu s Katie." Noah, která měla do teď nohy na lavici je dala na zem a podívala se na mě vážným pohledem.

„Camerone, ty už pomoct nepotřebuješ. Je vidět, že se ji líbíš, ale jenom si to ještě nepřiznala. Dej ji čas. Jenom na ni nezačni kašlat. Určitě budou nějaké party, tak ji tam pozvi nebo chápeš." Vysvětlila mi Noah a já přikývl. Měla pravdu. Mám poslední možnost ji někam vzít nebo být s ní víc. Předchozí roky jsem neměl vůbec šanci. Nebo měl, ale nedokázal jsem se odhodlat.

„Dobře." Přikývnul jsem. Měla pravdu? Nejspíš ano. Teda, samozřejmě, že ji má. Odemknul jsem mobil a opět otevřel profil Lexi. Moje oblíbená fotka byla stále tam.

 Moje oblíbená fotka byla stále tam

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Bože, vypadá tak dokonale.

„Hej, utři si slinu." Podal mi Harry kapesník a u toho se smál, stejně tak i Noah. Protočil jsem oči.

„Ha, ha, ha." Rychle jsem vypnul aplikaci.

~ ~ ~

Byl jsem rád, že konečně skončila hodina. Noah s Harrym se pořád pošťuchovali a já jsem byl momentálně třetí kolo u vozu a myšlenkami někde jinde. Noah do mě šťouchla a já jenom zvednul hlavu s jednoduchým „Hm?". Noah jenom nenápadně ukázala na chodbu. Nejdřív jsem nechápal kam přesně ukázala, ale pak jsem ji viděl. Stála tam u skřínky, vlasy měla klasicky rozpuštěné a něčemu se smála. Vlasy ji spadly do obličeje a jedním pohybem ruky si je hodila dozadu. Občas měla držení rukou, které zřejmě mívají baletky nebo občas chodí špičkami od sebe jako kačer. Zlozvyk z baletu? Kdo ví, ale zřejmě ano. Noah do mě strčila.

„Nečum na ni tak." Zasmála se a já jenom protočil oči. Ano, měla pravdu. Koukám na ni až moc často. Naposledy na tělocviku si toho všimnula, ale nic neřekla. Neusmála se. Prostě bez odpovědi. Katie ji poklepala na rameno a ukázala směrem k nám. Já jsem se rychle začal rozhlížet po chodbě jako bych koukal jinam ne na ni. „Takže, v sobotu ve dvě a kde?" Zeptala se Noah, když jsme k nim došli. Katie pokrčila rameny.

„No, záleží na vás. Klidně v parku nebo už u studia, záleží na... na vás." Usmála se a u toho nenápadně koukla na Harryho, který se koukal na zem. Bože, jestli se tihle dva někdy dají dohromady tak i já s Lexi asi máme nějakou naději, snad, zavrtěl jsem hlavou nad myšlenkou, abych ji nějak trochu zahnal.

„Dobře, tak ve dvě v parku." Kývla Noah a Katie jenom přikývla.

„Dobře." Usmála se a podívala se na Lexi, která stála celou dobu vedle ní a potichu se koukala na každého z nás.

„Uhm." Ozvala se Lexi potichu. „A-a kdo tam všechno bude z vás?" Zeptala se Lexi.

„No, rozhodně já a Harry. Camerone?" Podívala se na mě a Lexi se podívala na mě, konečně jsem zas viděl její pohled skrz hnědé oči.

„Co?" Noah do mě drkla. „Jo, možná i já, ale není to jisté. Možná něco budu mít, teď úplně nevím." Usmál jsem se. Lexi jenom pomalu kývla a podívala se na zem. Nic nemám, tak proč jsem řekl, že jo? Stejně by ji to neudělalo radost nebo snad jo? Vždyť se chová jako by mě neznala, což není pravda, tak co mám dělat.

Upřímně, když by šlo přeskočit na konec našeho příběhu, tak tam chci být, ale zas bych přišel o to nejlepší – o cestu, jak jsme se dali dohromady, teda jestli vůbec se někdy se dáme dohromady. No, to je asi všechno ve hvězdách, jestli teda vůbec někdy něco bude.

Začalo zvonit. Já, Noah a Harry jsme šli do jiné třídy, než šly Katie s Lexi – my biologii a ony angličtinu. Proč zrovna já chodím teď na jiné hodiny než ona? Proč zrovna letos? Proč tak pozdě jsme si to uvědomil, že prostě už delší dobu se mi líbí a chci jí. Určitě má přítele, na kterého určitě já nikdy nebudu mít. Je až moc dokonalá pro mě...

[a:n] Tak a tady je další kapitola. Většinu mám předepsanou (jako tato - nebo vždy mám předepsané dvě kapitoly dopředu). Ani jsem tuhle kapitolu neměla v plánu, ale chtělo to nějaký pohled Camerona. Snad se líbí c: plus jsem v sobotu přidala novou postavu. V dalších kapitolách se dozvíte víc ^^ a udělala nový cover, tak snad se líbí.

learn to fly; cameron monaghanKde žijí příběhy. Začni objevovat