learn to fly; cameron monaghan

KAPITOLA DESÁTA

KAPITOLA DESÁTÁ | Někdo další

O dnešním dnu bych mluvila jako o tom, který patří mezi ty zvláštní. Nedokázala jsem na nic myslet, soustředit se nebo mluvit nějak srozumitelně. Moje zkoušení z angličtiny dopadlo na čtyři. A to ještě s odřenýma ušima. I když se mi snažila Katie napovídat, tak jako bych nic neslyšela. Otázky, které mě pokládat profesor jsem taky slyšela jenom z půlky. Byla jsem prostě mimo.

Byla jsem ráda, že tohle utrpení pro mě skončilo. Nesnášela jsem zkoušení v tom, že opět stojím před třídou a všichni na mě koukají jako na opičku v zoo. Sedla jsem si vedle Katie a jenom si nahlas oddechla. „Všechno v pořádku?" Zeptala se mě Katie a já jenom přikývla. Byla jsem v pohodě? Nevím. Dneska mi bratr oznámil, že mi sehnal nebo spíš dohodnul s kým budu dělat duo. Je to jeho dobrý kamarád z baletu a ze života, ale já ho vůbec neznám. Dobře, možná od vidění, ale nikdy jsem se o něj moc nezajímala.

Konečně zazvonil zvonek, který oznamoval přestávku. Automaticky jsem šla ke skřínce. Katie měla skřínku blízko mě. „Fakt se něco neděje?" Znovu se zeptala.

„Jako by nic, ale je problém ten, že dneska mi bratr konečně představí toho, kdo se mnou bude dělat duo." Usmála jsem se.

„A to je špatně?" Zeptá se a opře se jedním ramenem o cizí skřínku.

„Upřímně?" Podívám se na své ruce, které se trochu klepou. „Já vlastně ani nevím. Jde spíš o to, že já ho neznám. Je tu mnoho tanečních věcí, které jsou důležité a prostě si nechci kvůli nějakému klukovi pokazit možnost se dostat do společnosti." Podívala jsem se na rozvrh.

„Hele, určitě to dobře dopadne. A třeba, když Cameron zjistí, že je tu někdo další, kdo by o tebe mohl mít zájem, tak třeba by začal něco dělat." Protočila jsem oči a zavrtěla hlavou. „Myslím to v dobrém."

„Když myslíš, ale stejně chodí s Noah." Řekla jsem. Možná to byl i důvod proč jsem byla taková přešla. Ale proč? Vždyť k němu nic necítím a nedokázala bych s ním chodit. Má na lepší holky, než jsem já.

„A to jsi vzala kde?" Zeptala se a já vytáhla ze zadní kapsy kalhot. Otevřela jsem facebook a tam vyhledala profil Noah. Pak jsem jednoduše našla fotku, kterou jsem potřebovala.

„Vidíš? Tady." Ukázala jsem ji na mobilu fotku, kde Noah dávala pusu Cameronovi. Katie si vzala do rukou můj mobil.

„Lexi, jedna fotka. To nic neznamená, takže klid." Snažila se mě nějak uklidni.

„Jak to ty můžeš vědět? Vždyť ty je znáš stejně dobře jako já. Skoro vůbec." Usmála jsem se. „To, že se ve škole nebo před lidmi nechovají tak, že spolu chodí, tak neznamená, že spolu skutečně nejsou." Snažila jsem se ji nějak tohle vymluvit.

„Věř mi, vím to." Vrátila mi mobil. Vyndala jsem si ze skřínky věci a dala je do tašky. „Koukej, kdo mi napsal." Ukázala mi mobil, kde bylo upozornění. Harry. A za jménem měl hvězdičku.

„Ty jsi mu dala přezdívku?" Ani jsem se nedívala na to, co napsal.

„On s tím začala!" Začala se bránit. „To on mi dal přezdívku." Usmála se. „Každopádně jde o tu zprávu." Zavrtěla jsem hlavu a konečně si přečetla co napsal.

„Tak já odpoledne nemůžu. Prostě já mám skoro každý den něco a mamka mě zas nepustí." Přiznala jsem se. Harry Katie napsal, jestli máme obě čas. Noah bude ukazovat to, co vyfotila. „Ale neboj, na tvoje rande s ním si čas najdu!" Ujistila jsem ji.

„Ohledně toho rande, tak ještě nevím kdy. Zatím se o tom nezmínil." Katie se smutně podívala na zem.

„Tak mu to navrhni sama." Usmála jsem se.

~ ~ ~

Došla jsem do šatny. Bratr mě dnes potřeboval. Výhoda byla to, že jsem nemusela na hodinu, která byla pod vedení mé mamky. Rychle jsem se převlékla do trikotu, vzala si tašku, kde jsem měla sukni, piškoty, špičky a pití a šla do studia číslo tři. Bylo to menší studio, kde se spíš trénovali sóla a dua. Byl tu už můj bratr. „Tak jsem tu." Oznámila jsem při vchodu do studia. Tašku jsem si položila na zem k zrcadlu.

„Ahoj." Pozdravil mě bratr. „Luke tu za chvíli bude." Já jsem jenom přikývla. Šla sem se zatím rozehřát, aby se nemuselo na mě zbytečně čekat. I když ono se bude čekat, protože jde pozdě ten Luke nebo jak se jmenuje.

„Ahoj a pardon, že jdu pozdě..." Ozval se další klučičí hlas. Zvedla jsem hlavu a uviděla hnědovlasého modrookého kluka, byl hubený a zhruba stejně vysoký jako můj bratr.

„Tohle je moje sestra Lexi, Lexi tohle je Luke." Podali jsme si vzájemně ruce a usmáli se na sebe. „Budete mít spolu minimálně jedno duo. Písnička je od Lany Del Rey..." Usmál se na mě.

„Neříkej, že to bude ta, kterou si myslím." Protočila jsem oči. Bratr jenom pokrčil rameny. „Já tě nesnáším." Luke jenom zmateně koukal na nás a nic nechápal.

„Ano, sestřičko, bude to ta, kterou myslíš. Born to Die." Usmál se.

„A tím chceš říct jako co? Že já budu ta holka, co nebude vědět co chce a vlastně bude chtít jeho zpět, ale vlastně ne nebo o čem to je..." Kam tím můj bratr mířil? Co tím chce říct? Nechápala jsem ho.

„No, ano i ne. Hele, zatím to není konečná písnička, asi ji změním, ale potřebuju, abyste si vy dva sedli. Když bude tohle, tak pak budu řešit zbytek." Usmál se. Takže zatím tohle není konečná písnička? Aspoň se mi trochu ulevilo.

„A co to má být za žánr nebo co by to mělo představovat ta písnička?" Řekl konečně něco po dlouhé době Luke.

„Klasika, klišé..." Řekl můj bratr

„Takže něco zamilovaného..." Utrousila jsem. Bratr přikývl. Proč tohle téma? Vždyť to znají všichni. Pomalu jsem byla na to alergická. Všichni v dnešní době vyhledávají lásku? Vždyť k čemu to je? Aby si všichni dál trápili.

„Jako něco bych měl, ale nejsem si jistý, že by to bylo to, co hledáš." Znovu se ozval Luke.

„Dobře, tak mi to pak pošli. Teď už musíme začít, potřebuju vás vidět dohromady." Usmál se Ashton.

Tančit s někým, koho neznáte je za začátku těžký. Sjednotit se je za začátku těžké, najít nějakou tu vášeň, aby to fungovalo. Ovšem mezi mnou a Lukem to bylo podezřele snadné. Sedli jsme si hned, věřila jsem mu, že mě neupustí na zem při zvedačce.

„Já myslím, že je to dobrý." Řekl při fish-dive Luke. Já jenom přikývla.

„Super. Pro dnešek bych toho nechal. Luku, ty pošli tu písničku a Lexi, uvidíme se doma." Usmál se bratr. Rozloučil se s námi a odešel. Usmála jsem se za nim a potom se podívala na Luka. Upřímně nevypadal špatně a měl aspoň něco společného se mnou – balet. Došla jsem k tašce a napila se.

„Hele, nebudeš si to chtít – teda až bude i hudba a nějak tvůj bratr dá dohromady choreografii, tak bychom mohli si to zkusit jenom my dva. Jako, že bez tvého bratra. Chápeš, co tím chci říct." Trošku se zadrhávala a zdál se nervózní, ale bylo to svým způsobem roztomilé. Podrbal se na zátylku.

„Jo, jasně. Nebude to problém." Usmála jsem se na něj a on se zas usmál na mě.