learn to fly; cameron monaghan

KAPITOLA JEDENÁCTÁ

KAPITOLA JEDENÁCTÁ | Nebude vadit, když se k tobě přidám?

Seděla jsem ve třídě. V ruce držela tužku a klepala s ní o stůl. Podívala jsem se na hodiny. Ještě deset minut, pomyslela jsem a podívala se na papír, který ležel přede mnou. Test z biologie. I přes to, že jsem se na to učila, tak už jsem neměla nic moc co napsat.

„Posledních pár minut do konce." Oznámila nahlas profesorka biologie. Hrála jsem se s tužkou, protože jsem už nevěděla co dělat. Poslední minuty pro mě utíkali pomalu a zdálo se to nekonečné. „Tak!" Tleskla profesorka, čímž mě probudila ze snění. „Odevzdávejte a POTICHU odcházejte." Podívala jsem na Katie, která ještě psala. Potichu jsem se zvedla, vzala si batoh a šla odevzdat test.

Ocitla jsem se na chodbě. Opřela jsem se o zeď a nahlas si oddechla. Rozhlédla jsem se po chodbě, kde se to pomalu plnilo lidmi. „Tak co. Jak ti to dopadlo?" Objevila se vedle mě Katie.

„Jo, asi dobrý." Usmála jsem se. Byla jsem unavena. Kvůli tréninku, včerejšího, ale i dnešního, který mě čeká. Pomalu jsem se odlepila od zdí a šla do skřínky, kde jsem si vzala další věci na další hodinu.

„Neděje se něco?" Zeptala se mě Katie a já jenom zavrtěla hlavou. „Vypadáš jako, kdybys měla usnout přímo tady a teď."

„Vážně?" Usmála jsem se. „Jenom, prostě, je toho na mě moc. Potřebovala bych na chvíli vypnout..." Postěžovala jsem si potichu. „Jako třeba na tom focení." Zamumlala jsem.

„Cože jsi říkala?" Ozvala se nahlas Katie.

„Nic." Hned jsem popřela a zavřela skřínku. Katie se na mě podívala a já pokrčila rameny. Focení pro Noah mě bavilo. Byla jsem uvolněná a nebrala jsem to tolik jako rutinu, i když jsem trochu cvičila, ale bavilo mě to. Rozhodně nešlo o to, že tam byl i Cameron. To rozhodně ne.

„Hele a víš něco víc ohledně focení? Nebo jak dopadly ty fotky?" Zavrtěla jsem hlavou. Ráda bych věděla, jak to dopadlo.

„Ty snad ano?" Zeptala jsem se ji. Katie jenom pokrčila rameny. Počkala jsem na Katie, než si sama vzala nějaké věci ze skřínky a potom jsme společně šly do třídy. Sedly jsme si na naše obvyklé místo. „Hele a co ty a Harry?" Řekla jsem, aby řeč nestála. Na focení jsem viděla, jak se bavili, tak mě zajímalo dál jak to pokračovalo.

„Hele, od focení nic." Řekla smutně. Pohladila jsem ji po rameni. „A stejně jsem od toho nic neočekávala. Vždyť, nejsem ani jeho typ." Celou dobu se dívala na své dlaně, se kterými si hrála a zároveň je měla položené v klíně.

„Co ty víš. Třeba toho má hodně a ozve se. Nebo mu napiš sama." Snažila jsem se ji poradit a aspoň trochu rozveselit.

„Myslíš?" Podívala se na mě. A já přikývla. Měla bych si s Harrym promluvit o Katie, když už se mi na ni před tím focení ptal. Kousnu se do spodního rtu a zavrtím hlavou.

„Ano, napiš mu. Nic tím nezkazíš." Šťouchla jsem ji do boku. Koukla jsem na mobil, abych zjistila, kolik je hodin. Ještě pár minut je přestávka. Vyndala jsem si věci na další hodinu a dala si je na lavici.

„Myslíš? Nebude to moc vlezlé?" Zeptala se po chvíli Katie. Přikývla jsem.

„Ano, napiš. Nebude to vlezlé, takže dělej." Šťouchla jsem do ní. Katie se nervózně na mě podívala. „Dělej." Snažila jsem se ji popostrčit, aby to udělala dřív, než by o něj mohla eventuelně přijít. Teda, pokud to i Harry myslí vážně, a ne jako jenom nějaký flirt, protože to by mě pak hodně mrzelo a štvalo by mě, že jsem se v něm spletla. Zavrtěla jsem hlavou.