KAPITOLA DVANÁCTÁ

67 3 3
                                    

KAPITOLA DVANÁCTÁ | Já si to nějak vyberu

Snědla jsem poslední sousto svého kuřecího salátu. Katie s Harrym se bavili tak, jako by na tom obědě byli sami. I přesto jsem si povídala s Cameronem. Znala jsem ho zas o něco lépe. Zjistila jsem, že žije jenom s matkou, s otcem se nestýká. K filmu a k modelingu se dostal náhodou, ale baví ho to. A že je rád, že ve škole k němu nebere nikdo ohled na to, že je populární, že hraje v seriálech a dělá modela pro mnoho značek.

„Budete platit dohromady nebo zvlášť?" Vyrušila nás milá servírka z konverzace. Já se podívala před sebe na svůj prázdný talíř a potom zpět na servírku.

„Já-" ani jsem nestihla doříct větu, protože mě Cameron přerušil.

„Za nás oba." Ukázal na můj a jeho talíř, „zaplatím." Usmál se na servírku a potom na mě mrknul.

„Nemusíš to za mě platit, zvládnu to sama." Řekla jsem na svoji obranu. Připadala jsem si blbě, že za mě někdo platil. Připadala jsem si neschopná.

„Ale já to chci. Za to, že jsi se mnou jim dělala křoví." Zasmál se. Měl pravdu. Spíš jsme Katie s Harrym dělali křoví, ale i tak si byli schopni bavit spolu.

„Dobře, ale dlužím ti to." Usmála jsem se.

„Já si to nějak vyberu, to se neboj." Znovu na mě mrknul jedním okem.

Naše cesty se ve škole rozdělili. Kluci šli do fotografického studia, kde na ně čekala Noah. Já a Katie jsme pokračovali na dvou hodinu angličtiny. I když Cameron, Harry a Noah byly ve stejné třídy jako my, tak stejně jsem si všímala, že většinu vyučovacích hodin tráví mimo vyučování.

„Lexi, můžu ti říct jednu věc?" Probudila mě z myšlenek Katie. Já přikývla. „Asi jsem se zamilovala." Řekla a u toho se pomyslně roztékala blahem. „A zkus si tipnout do koho." Řekla radostí.

„Harry?" Podívala jsem se na ni.

„Jo!" Zatočila se radostí. „Prostě chápeš. Strašně jsme si sedli..." Byla jsem za ni ráda, že je šťastná, konečně. „A promiň, že jsi nám s Cameronem dělali křoví, ale co jsem viděla, tak i mezi vámi to vypadalo dobře." Mrkla na mě. Já jsem sklonila pohled a přikývla.

„Bylo to fajn." Teda než se rozhodl, že za mě zaplatí. Já bych to za sebe zaplatila, ale chtěl být asi gentleman. Bylo to ovšem milé od něj.

„A zeptala ses na tu fotku s Noah?" Zeptala se Katie. Obě jsme si sedly do lavice. Zavrtěla jsem hlavou. Bylo mi blbé se na to zeptat. „Měla jsi se na to zeptat, pak bys věděla, jestli za to stojí do něj jít nebo ne." Usmála se na mě Katie. Já jenom protočila oči, ale pak jsem se zasmála. Nebyla jsem se ovšem jistá, že bych měla čas na to mít teď nějaký vztah.

~ ~ ~

Měla jsem štěstí, že dnes bylo volné studio. Tenhle týden jsem nebyla na žádné společné hodině. Čekala jsem, kdy mi to vyčte, protože jsem se nijak neomluvila a raději jsem byla teď ve studiích sama a zaměřila se na svá sóla při soutěži. Blížila se a cítila jsem nátlak.

Své klasické sólo jsem znala, tančila jsem jednotlivé části už mnohokrát, stačilo je dát jenom dohromady. Matka ovšem měla pocit, že ho neumím do detailu a perfektně, tak jsem raději se zaměřila na své moderní sólo. Alive od Sii. Přemýšlela jsem, jak ukázat vše co mi jde nejlépe, abych vyhrála. Třeba pak matka uzná to, že jsem dobrá baletka a umím udělat to, co se po mně chce.

„Promiň, myslel jsem, že je tu dnes volno." Uslyšela jsem po chvíli od dveří. Podívala jsem se a viděla jsem Lucase.

„To nevadí. Stejně budu už končit, takže za chvíli tu budeš mít volno." Usmála jsem se.

„V pohodě, ale když už jsi tady. Řekl ti Ashton něco o tom našem duu?" Zeptal se a já zavrtěla hlavou. „Vím jenom že hudba bude z Hvězdy nám nepřály, a to Not About Angels."

„Páni, já ani nevím to." Usmála jsem se. „Takže to očividně bude něco hodně emotivní a založeno na našem vztahu." Usoudila jsem.

„Jak to víš?" Podivil se Lucas a přišel k mé tašce, kde si tu svoji odložil. Bylo divné ho vidět jenom v kraťasech a volném tričku a na nohou klasické černé piškoty. Na hodiny nosil předepsaný úbor – černé legíny a bílé tričko. Já oproti němu měla aspoň trikot a sukni, oboje bylo vínové a na nohou tělové špičky.

„Znám tu písničku, a i film a knížku, takže spíš od toho odvozuju." Kousla jsem se do spodního rtu. „Klidně už můžeš začít, já končím pro dnešek." Usmála jsem se a šla ke své tašce, kde jsem si vyndala lahev s vodou. Lucas mezitím šel k rádiu, kde si přes mobil začal potichu pouštět písničky. Něco jsem z toho poznala, ale byly to jenom kousky. Opřela jsem se zády o studené zrcadlo. V rukou jsem držela lahev.

Koukala jsem na Lucase, který se zatím protahoval. Bylo zvláštní ho takhle vidět. Nebyl tu bratr, který by nás komandoval. „Co mě tak sleduješ?" I když se na mě nepodíval, tak očividně věděl, že na něj koukám.

„Nekoukám na tebe..." snažila jsem se vymluvit. „koukám za tebe, do blba koukám." Usmála jsem se a raději jsem odvrátila od něj pohled. Zavibroval mi mobil, který jsem měla v tašce. Byla to zpráva od Katie.

Katie: Hlavně se na mě nezlob, ale okamžitě se podívej na fb c:

Nechápala jsem proč se tam mám podívat. Zapnula jsem facebook, kde na mě vyskočilo upozornění. Cameron Monaghan vám poslal žádost. Potvrdit. Odstranit. Cože? Proč by mi jen tak posílal žádost. Zavrtěla jsem hlavou. Znovu mi vyskočila notifikace, zpráva od Katie.

Katie: Dělej, potvrď mu to!

Zarazilo mě, že to ví.

Já: Jak to víš?

Vrátila jsem se ze zpráv do aplikace. Musela jsem si to rozmyslet. Tak nějak po dnešku jsem si Camerona zas trochu oblíbila, znala jsem ho lépe a za to jsem byla ráda. Potvrdila jsem mu to. Znovu mi vyskočila notifikace ohledně zprávy od Katie.

Katie: Šikovná holka.

Trochu jsem nechápala, co se děje na straně Katie, ale bylo to zarážející. Nechtěla jsem se nad tím nějak víc zamýšlet. Zavrtěla jsem hlavou, odložila jsem mobil a pití do tašky a promnula se oči

„A když už tě tady mám, tak nebudeš tu jen sedět." Promluvil ke mně Luke. Šel směrem ke mně, v čas natáhnul ruku ke mně, chytnula jsem ji a rychlým, ale jemným trhnutím ruky jsem stála na nohou. Rukou mě držel okolo pasu. „Ukaž, co umíš." Usmál se. „Neboj se, podržím tě." Pustil ruku z mého pasu. Přikývla jsem. Šla jsem do relevé, okamžitě mě jednou rukou držel okolo pasu. Zaklonila jsem se a vrátila se zase zpět. Přešla jsem z relevé na celé nohy. Po špičkách jsem běžela za něj, kdy on šel do výpadu a já tak mohla zkusit battemant développé...

Nevím, co všechno jsme zkusili a co ne, ale dokonce se mi povedl fish lift. Což se mi kromě s bratrem moc s nikým jiným nepovedlo. Byli jsme až moc zvláštně propojení. Udýchaná jsem si šla napít a podívala se na čas. Bylo už dost pozdě.

„Já už půjdu. Mám toho dnes dost, bylo to dneska dobrý." Usmála jsem se na něj. Zabalila jsem si věci. „Díky za trénink." Řekla jsem a na rozloučenou jsem ho objala.

„Já díky. To duo nám půjde." Řekl a pevněji mě stiskl. Nevím, jak dlouho jsme stáli v objetí. Nějak jsem se vymanila z jeho objetí a šla do šatny, kde jsem se převlékla a potom mazala domů.

learn to fly; cameron monaghanKde žijí příběhy. Začni objevovat