learn to fly; cameron monaghan

KAPITOLA PÁTÁ

KAPITOLA PÁTÁ | Malá změna

„Sice je to moderna, ale zkus být u méně napnutá a víc se uvolnit. Klidně i některý ty cviky, zkus u nich nějak podvádět, stejně většina těch lidi v hledišti ani nepozná, jestli to děláš nebo nedělal dobře. Mamka sice bude naštvaná, ale tohle je tvoje písnička, tvůj moment zazářit. Tak prostě se do toho vrhni." Byla jsem na to až moc udýchaná. „Dej si pauzu." Uznal po chvíli. Kouknu na hodiny. Půl jedenáctý, klasika.

Nohy se mi motali. Sotva jsem dokázala na nich stát natož dělat i jiné věci. Nedokázala jsem se skoro soustředit na nic.

Probudila jsem se ráno. Sedla jsem si na okraj postele. Prokřupnula si kotníky, že jsem je napnula do špičky. Krk jsem prokřupnula tím, že hlavou zakroužila hlavou. Stoupnula jsem si a protáhla si zadá. „Uh, připadám si jak starý člověk." Protočila jsem oči. Došla jsem do koupelny, kde jsem si dala příjemnou teplou sprchu. Vlasy jsem si zabalila do turbanu a tělo do osušky. Došla jsem zpět do pokoje. Otevřela skříň, vydala si černé džíny, klasické světle modré tričko a přes to jsem si rozhodla vzít černý tenký kardigan. Usušila jsem si vlasy a ty stáhla do vysokého culíku. Make-up jsem do školy vždy volila jenom lehký, ne moc výrazný jako na představení. Došla jsem do kuchyně, kde na mě čekala snídaně.
„Dnes nejdeš běhat, Alexandro?" Promluvila matka, když byla ke mně otočená zády. Vždy, když mě oslovila Alexandro, tak mi bylo jasné, že jsem něco udělala.
„Ne, včera jsem přišla pozdě. Půjdu zítra." Sedla jsem si ke stolu. Matka se ke mne otočila a sedla si vedle mě. Během chvíle se připojila i Ann, Ash a otec. „Co bude v plánu na víkend?" Nadhodila jsem.
„Pokud dobře vím, tak máš trénink." Usmála se matka.
„Ano to vím, jenom..." zarazila jsem se v půlce věty, „Spolužačka má nějaký projekt ve fotografickém semináři a napadlo ji, že by mohla mě použit jako modelku." Matka se na mě podívala. „Ale jako baletku. Fotilo by se na nábřeží." snažila jsem se to zachránit.
„Máš být ve studiu. Máš mít trénink, jde o tvoji budoucnost." Řekla rázně matka.
„Ale-" chtěla jsem něco říct, ale matka hned mě zarazila a skočila do řeči.
„Žádné ale. Už jsem řekla."
„Marion, jeden den. Ona to dožene. Dej ji volno nebo ji dovol aspoň ve studiu to focení." Zastal se mě otec a položil svoji ruku na ruku matky, aby ji uklidnil. Podívala se na mě a potom na otce a beze slova přikývla.
„Tak dobře, ale ve studiu!" Podívala se na mě.
„Děkuji, děkuji." Objala jsem ji radosti. „Neboj, i přesto budu trénovat, jenom tam bude ta holčina a bude fotit." Usmála jsem se. Koukal jsem na hodiny na svém mobilu. Kousla jsem si sousto a zvedla se. Políbila jsem otce a matku na rozloučenou, vzala jsem si batoh a šla do školy.

Procházela jsem chodbou školy. Šla jsem ke své skříňce, kde jsem zadala kód a podívala se dovnitř. Na dvířkách jsem měla rozvrh. Protočila jsem oči nad tím, co mě dnes čeká. V klidu jsem zavřela skříňku a vydala se do třídy. V hlavě jsem měla otázky ohledně toho, jak asi bude reagovat Noah na to, že to foceni bude někde jinde, než původně bylo domluvené. Vešla jsem do třídy a hned zamířila do své lavice vedle Kate. „Co se stalo? Tváříš se jak dítě, které nedostalo hračku, kterou chtělo." Místo pozdravu přišlo tohle.
„Je tu menší problém." Rozhlédla jsem okolo sebe. „Mamka mi to zakázala."
„Jak to myslíš?" U lavice se během vteřiny objevila Noah, Harry a Cameron.
„Takhle, nemůžu ven, protože mamka má pocit, že musím víc trénovat než něco jiného." Viděla jsem výraz Noah. „Ale, jde to udělat u nás ve studiu." Řekla jsem.
„Takže, jenom změna místa?" Zeptala se nejistě Noah. Já jenom přikývla. „A kde to je?"
„Tady Katie vás tam vezme. Ona ví, kde to je." Katie ke mně vyslala překvapený, ale zároveň naštvaný pohled. Já jenom bezhlasně řeknu promiň a šťouchnu do ní.
„Jako i ve studiu by to šlo..." zamysli se Noah.
„Možná bych mohla zařídit i divadlo, ale jenom možná." Řekla jsem potichu.
„To by šlo." Usmála se Noah a pomalu odešla. Harry ji hned následoval. „Ty jdeš taky." Slyšela jsem hlas Noah, ale už jsem se nepodívala a místo toho jsem si z tašky vyndala učení na lavici. Katie do mě drkla loktem a naklonila se ke mně.
„Nevím, co to s Cameronem děláš, ale kdyby ho Noah neodtáhla, tak by tu ještě stál." Já jsem jenom protočila oči a zavrtěla hlavou.

~ ~ ~

Volné studio. Trénink mimo pro mě povinnou hodinu. Dneska jsem se rozhodla, že se podívám na své taneční sólo na soutěž. Rozhodla použit písničku od Sii – Alive. Zapnula jsem si ji do sluchátek a jenom ji poslouchala. Rozehřála jsem se a protáhla se rovnou ve špičkách. Na nohou jsem si nechala návleky. V hlavě jsem měla i menší představu o kostýmu, ale ten se zatím řešit nemusí.
Soutěž měla dvě části – klasické sólo (nebo taky variace) a moderní sólo. Klasické jsem si vybrala Auroru, akt III. ze Šípkové Růženky a právě na moderní písničku od Sii.
Po zahřátí jsem si sundala svetřík a začala jednoduchými piruetami a potom šla na grand jeté.

Podívala jsem se na hodiny. Byla jsem ve studiu skoro dvě hodiny. Podívala jsem na sebe do zrcadla, celá červená. Došla jsem k plastové láhvi, kde jsem měla pití a u toho se podívala na sebe do zrcadla. Co, když bych nedělala balet a dělala něco jiného? Co kdybych někdy chodila s Cameronem? Zavrtěla jsem hlavou. Co Katie myslí tím, že něco s ním dělám? Vždyť nedělám nic, sotva se na něj podívám. Protočila jsem oči a sedla si na zem. Pomalu jsem si rozvázala stuhy z kotníků a sundala si špičky. Došla jsem k názoru, že k modernímu sólu opravdu se špičky nehodí. Dala jsem si je do tašky společně s pitím a šla do šatny se převléct. Ozval se zvuk, který oznamoval, že mi přišla nová zpráva – od mámy.

Mamka: Promysli si tu Auroru, dalo by se najít něco lepšího...

Protočila jsem oči a vyšla ven. Zapojila jsem sluchátka do mobilu a pustila si písničky. Zaposlouchala jsem se do textu Bad Liar od Imagine Dragons a v hlavě viděla sestavu, když mi někdo zaklepal na rameno...