Tak už jsme na cestě. Brook už po 2 omdlel tak jsem se zeptala Bryena: ,,Za jak dlouho tam budeme?" on jen šlápnul na plyn a říká: ,,Ta nemocnice je ještě tak půl hodiny jízdy." ....zakroutila jsem hlavou a říkám: ,,Tak to si děláš srandu. Prosím šlápni na to. Brook už několikrát omdlel."
Musela jsem vymyslet, jak ho udržet při vědomí: ,,Brooklyne? Teď mě poslouchej jo. Celou dobu se mi budeš koukat do očí jo? My ti s klukama budeme zpívat jo?" a falešně se na něj usmála. Opravdu na mě celou dobu koukal a my začali zpívat. Zpívali jsme hlavně od kluků tu míchanici od Eda Sheerana, taky End Game od Taylor Swift. No prostě cokoliv co by ho mohlo udržet při vědomí. A taky to fungovalo...celou dobu nás vnímal a dokonce se snažil usmát.
Mikey byl na tom dobře. Myslím, že bude mít jen něco zlomeného. Dokonce s námi chvilkama zpíval. Jsem ráda, že se mu udělalo trošku lépe.
Asi za 20 minut jsme dorazili do nemocnice. S tím, že Bryan asi 3 překročil rychlost. Pomohli jsme kluky naložit na nějaký lehátka u nich v nemocnice a oni je začali odvážet. Mikeyho odvezli na pohotovostní ošetření (ambulanci) a Brooka odvezli do nějaké místnosti, ani nevím co to bylo za místnost. Celou dobu jsem Brooka držela za ruku a mluvila na něj. Když ho odváželi přyč, chtěla jsem jít s ním, ale řekli mi: ,,Tam nesmíte, počkejte tady." a musela jsem ho pustit, když s ním zajížděli dovnitř viděla jsem jak znovu omdlel a pak už se zavřeli dveře.
Mikey vyšel asi po 15 minutách se sádrou na ruce a obvázanou hlavou. Přivezli ho na vozíku a ten doktor se nás ptá: ,,On patří k vám?" Andy si stoupl a řekl: ,,Ano." Doktor se nadechl a říká: ,,Má slabý otřes mozku, 5 stehů na hlavě, vymknutý kotník a zlomenou ruku. Odkud prosím vás padal?" Rye se chytl za hlavu a řekl: ,,Ze stromu a pod tím stromem byla stráň." doktor se podíval a říká: ,,Ani se nebudu ptát jaká to byla výška. Ale kluci, už jste dospělý a měli by jste mít rozum." oba dva sklonili hlavu a řekli: ,,My víme." pak šel doktor pryč. Kluci přišli k Mikeymu: ,,Jak ti je?" ptá se Rye. Mikey se chytl zdravou rukou za hlavu a říká: ,,Bolí mě hlava, ale jinak dobrý."... ,,Andy? Přivez mě k ní." ....já seděla s hlavou v dlaních a měla ubrečený oči. Mikey mi dal ruku na ramena a říká: ,,Jak je na tom Brook?" mrzutě jsem mu řekla: ,,Nevím, zatím nevyšli ven." nadechl se a chtěl něco říct, ale já jsem pokračovala: ,,Jestli se chceš omlouvat, tak to ani neříkej. Jste úplný idioti. Já jsem vám říkala, že tam nemáte lézt. Ty si vyvázl dobře, ale co, když bude Brook na tom hůř?" teď jsem si stoupla před ně a řekla: ,,Když víte, že je to takový blbec, který musí vyzkoušet všechno, proč jste mu v tom nezabránili? Jste do prdele starší a měli by jste mít rozum. Že jste Roadtrip? Jestli se Brooklynovi něco stane, tak už žádný Roadtrip nebude. " ukápla mi slza a tak jsem se rozhodla, že se půjdu projít před nemocnici.
Akorát jsem vyšla z nemocnice, když přijel Jack s Natkou: ,,Jak jsou na tom kluci." zeptal se Jack. Řekla jsem: ,,Mikey je vevnitř a Brook nevím, ještě nevyšli." a začala jsem brečet. Jack mě obejmul: ,,To bude dobrý uvidíš." a Natka už šla za Mikeym. Já jsem se dovnitř vrátila s Jackem.
V tom se otevřeli dveře a vyšel doktor: ,,Vy jste přátelé co sem přivezli pana Gibsona?" přišli jsme k němu blíž: ,,Ano, to jsme my." a akorát vyváželi na lůžku Brooklyna a vezli ho pryč od nás: ,,Váš kamarád je ve vážném stavu, má několik zlomených žeber a úlomky z nich mu tam udělali pořádnou neplechu. Také má otřes mozku. Teď ho musíme operovat, abychom zastavili krvácení v dutině břišní. Také jsme mu sešili řeznou ránu na hlavě a stehně. Po operaci záleží hlavně na něm jak se s tím popere." a z ničeho nic jsem cítila jak se mi podlamují kolena a Andy mě chytá. Vykroutila jsem se mu a řekla: ,,Jestli bude mít nějaký následky, tak si mě všichni nepřejte. " a šla jsem čekat před operační dveře.
Trvalo to asi 4 hodiny. Ale nakonec se dveře otevřeli. Vyšel doktor a za ním vezli Brooklyna. Doktor se zastavil a říká: ,,Vezou ho jednotku intenzivní péče, na pokoj č.5. Můžete se jít na něj podívat, ale po jednom. " vystřídali se u něj kluci a pak Natka s Mikeym. A pak jsem přišla na řadu já, doktor mě ještě předtím zastavil a říká: ,,Mluvte s ním. On vás slyší a jen díky vám tu cestu zvládnul." falešně jsem se pousmála a řekla: ,,Dobře." vešla jsem dovnitř a uviděla Brooka jak má u sebe nějaký dýchací přístroj. Sedla jsem si k němu a začala na něj mluvit: ,,Ahoj, to jsem já Lis, nevím jestli mě slyšíš a rozumíš mi, ale vím, že to je teď pro tebe těžký. Ale musíš teď bojovat ze všech sil. Máme tě všichni moc rádi a je pro nás...pro mě důležité abys to zvládnul a přísahám, že dokud se neprobudíš, tak já nikam nepůjdu. A zůstanu tu s tebou." chytla jsem ho za ruku a asi za půl hodiny usnula, nikdo mě od něj nevyhnal. Spala jsem asi 3 hodiny, když jsem ucítila jak mě někdo mačká za ruku. Byl to Brook, nemohla jsem tomu uvěřit: ,,Brooku, Brooklyne...slyšíš mě?" a najednou pomalu začínal otevírat oči. Vyběhla jsem na chodbu a začala volat na doktora: ,,Honem, rychle...on se vzbudil." doktor přiběhl do Brookova pokoje a začal na něj mluvit: ,,Pane Gibsone, jak se cítíte?" Brook byl ještě dost unavený, tak těžce řekl: ,,Bolí to, ale jinak dobrý." doktor se usmál a řekl: ,,Ještě spěte, měl jste těžký den." a Brook už zavíral oči a usnul. Už jsem si chtěla balit věci, protože doktor řekl jen na chvilku, ale on mě zastavil a říká: ,,Jestli chcete. Můžu vám sem nechat přivézt lůžko pro návštěvy, docela mu vaše přítomnost dělá dobře." usmála jsem se a řekla: ,,Děkuju, to by jste byl moc hodný."
Asi tak za 10 minut už jsem měla daný lůžko vedle něj. Lehla jsem si a chytla ho za ruku. Potom jsem cítila jak se mi pomalu zavírají oči. Pak jsem usnula vedle Brooklyna, ale jen lehce. Kdyby něco, tak ať jsem k dispozici... poslední myšlenka co se mi honila hlavou byla ta, že jsem moc ráda, že to kluci přežili...:*
