Začala jsem brečet. Bylo mi to hrozně líto. Přišla tam jeho mamka a sedla si ke mě: ,,Nebreč. To bude dobrý. Jen si potřebuje provetrat hlavu, ale vrátí se." nemyslela jsem si to: ,,To nemůžete vědět. Neodpustí mi to." ona se usmála a řekla: ,,Vychovala jsem ho dobře. Je to hodný kluk. Tohle všechno se stalo před vámi, takže za to nemůžeš. Není ti co odpouštět. Teď se hlavně uklidni a odpočiň si. Budu venku, kdybys cokoliv potřebovala." tak zrovna teď bych potřebovala, aby mi zavolala Lis. Je to moje nejlepší kamarádka a jen ona mě dokáže pochopit, ale nechci jí otravovat...
(Z pohledu Jacka =>) Po tom co jsem strávil hodinu a půl v letadle jsem si vzal na letišti taxíka, abych mámu doma překvapil. Měl jsem totiž původně přiletět až zítra. Takže to bude takové malé překvapení. Taxikáři jsem řekl, aby mě vysadil o 3 domy dál, aby máma neviděla auto. Vylezl jsem a venku šíleně pršelo. Šel jsem po silnici a naproti mě běžel úplně cizí pes. Skočil po mě a já spadl do louže. Stál na mě, oblizoval mi obličej a štěkal na mě. Po chvilce tam přišla nějaká holka a měla z toho šílenou srandu. Byl jsem naštvaný: ,,Jsem rád, že se bavíš, ale mohla by si ze mě sundat toho debilního psa?" ona se přestala smát a řekla: ,,Kelly stačí. Pojď ke mě." když ze mě ten pes konečně slezl, tak jsem vstal a doslova ze mě lila voda: ,,Podívej se jak vypadám, měla by sis toho psa víc hlídat. Trošku víc ho vychovat by taky neuškodilo." ona si dala naštvaně ruce v bok: ,,Tak zaprvé, je to holka. A za druhé...tobě také chybí troška toho slušného vychování. Ani si nepoprosil, abych ji z tebe sundala. Trošku si se namočil a děláš z toho šílené drama." připla si ho na vodítko a šla pryč. Počkal jsem až ze mě ta voda trochu okapala a šel jsem překvapit mamku. Zazvonil jsem a jakmile otevřela, tak jsem řekl: ,,Překvapení." měla hroznou radost, hned mě objala a řekla: ,,Ahoj Zlato...já mám takovou radost, že si tady. Pojď dovnitř." stál jsem na rohožce a stále ze mě kapala voda: ,,Ahoj mami." ona se mi začala smát a řekla: ,,Sundej ze sebe to mokrý a běž se vykoupat." nechal jsem teda u dveří tašku a běžel do koupelny.
(Z pohledu Naty =>) Ležela jsem na posteli a marně každou chvilkou koukala na telefon a čekala, že mi Rye aspoň zavolá. Když mi už konečně zvonil telefon, byl to Jack: ,,Ahoj Naty, tak už jsem dorazil domů. Jsem v pořádku, živý a zdravý." měla jsem radost, že se mi ozval a nemusela jsem mít o něj strach: ,,Ahoj Jackie, jakou si měl cestu?" zněl v telefonu trochu naštvaně: ,,Noo, docela dobrá. Jen jsem se nakonec trošku smočil a pak jsem měl výměnu názorů s nějakou holkou." Jack měl výměnu názorů s nějakou holkou? Chtěla jsem vědět víc: ,,S nějakou holkou? Co je zač?" povzdychnul si a řekl: ,,Ani nevím. Její pes po mě skočil, shodil mě do louže a po tom co jsem si dovolil postěžovat mě ještě málem seřvala." trochu jsem se mu začala smát: ,,Doufám, že si na ní nebyl nepříjemný." Jack se zarazil a řekl: ,,A co jsem měl dělat? Měl jsem jí poděkovat? Víš jak teď vypadám?" tak teď mi trochu zlepšil náladu, protože jsem se usmívala: ,,Neříkej mi, že si se ještě nevykoupal." falešně se zasmál: ,,Promiň, ale bylo mi přednější ti dát vědět, že jsem v pořádku." ten kluk je zlatíčko: ,,A samozřejmě ti za to moc děkuju, ale běž se vykoupat...jinak budeš nemocný. Zavoláme si potom."
Položila jsem mu to a hned v zápětí mi volala Lis: ,,Ahoj princezno, jak se máš? Co Ryeho mamka?" snažila jsem se dělat nenápadnou: ,,Ta je skvělá. Je hrozně příjemná a dvojčata jsou taky úžasný." nevím jak to dělá, ale všechno vždycky pozná: ,,Určitě? Připadáš mi nějaká smutná." stále jsem hrála nenápadnou, protože jsem jí nechtěla zkazit týden: ,,Nejsem, jsem v pohodě." možná by mi to i prošlo, ale zrovna nějaká sestra volala doktora na ošetřovnu. Takže Lis všechno slyšela: ,,Natálie, ty mi lžeš." no už jsem nemohla dál zapírat: ,,Jo, ale protože bys zase vyváděla jako vždycky. Jsem v nemocnici, ale nemusíš se bát...nic mi není." zněla docela naštvaně: ,,Kdyby ti nic nebylo, tak by si nebyla v nemocnici." věděla jsem, že to bude zase moc řešit: ,,Opravdu mi nic není. Jen jsem v koupelně omdlela, tak mi Rye zavolal záchranku. Doktor mě vyšetřil a jsem v pořádku. Jen tu budu ještě 2 hodiny ležet a pak můžu normálně jít." jenže ona je hrozně tvrdohlavá: ,,Já ti nevěřím, bojím se o tebe. Jedeme za tebou jo?" jsou blázni: ,,Lis, je to 3 hodiny cesty." ona mi vážně odpověděla: ,,To je jedno. Kolem 4 budeme u Ryenovo mamky." a než jsme stačila něco říct, tak mi to típla.
