Sedla jsem si v koupelně na podlahu a opřela se o zeď. Zabořila jsem si hlavu do nohou a plakala jsem. Bylo mi to tak strašně líto. Po chvilce někdo klepal na dveře...byl to Rye: ,,Naty? Otevři dveře." já jsem ho tam teď nechtěla: ,,Ne, běž pryč." chvilku jsem nic neslyšela, ale pak zase někdo zaklepal...myslela jsem, že to je Rye: ,,Já jsem řekla ať jdeš pryč Rye. Nechci s tebou mluvit." nebyl to Rye, ale Lisa: ,,Zlato...to jsem já. Otevři prosím." chvilku jsem váhala, ale nakonec jsem šla otevřít. Ona vešla a hned zase zamkla. U dveří mě okamžitě obejmula. Potřebovala jsem to.
Šla jsem si pro kapesník a říkám jí: ,,Lis...já přísahám, že jsem s ním nic neměla. Opravdu jsme si jen povídali a pak spal na zemi. Nic víc.." ona se soucitně pousmála a řekla: ,,Naty...já ti věřím úplně ze všech nejvíc. Vím, že by si to neudělala. Nevím co to Brooklyna popadlo. Chtělo by to, aby jste si o tom v klidu promluvili." věděla jsem, že má pravdu: ,,Máš pravdu. A víš co? Zajdu za ním teď hned. Je mi jedno jestli semnou nebude chtít mluvit, ale prostě se to musí vysvětlit." ona vykulila oči a řekla: ,,Hele, neměla bys chvilku počkat?" já jsem jí obešla a říkám: ,,Ne, udělám to teď hned."
Šla jsem nahoru rovnou do pokoje. Ani jsem neklepala a vešla jsem tam. Zabouchla jsem za sebou dveře. Ležel na posteli a nevěnoval mi ani pohled. Neřešila jsem to a prostě jsem mluvila: ,,Tak poslouchej...je mi jedno, že se na mě nechceš ani podívat, ale slyšíš mě...takže poslouchej. Nelíbí se mi jak si se dole choval. Nic jsem s Ryenem neměla. Psala jsem ti večer, že přespím u babičky. On si přišel jen popovídat a přespal tam, protože venku pršelo. Spal na zemi a já na gauči. Nic víc. Jak dlouho znáš Ryena?...dost dlouho na to, abys věděl, že by ti tohle nikdy neudělal. A já bych ti to taky neudělala." konečně se na mě podíval a říká: ,,Mě je jedno co jste spolu dělali, nebo nedělali. Mě už se to netýká...dělejte si co chcete. Naty, já ti prostě nevěřím..." bylo mi tak strašně smutno: ,,Tebe se to netýká? Vždyť si můj kluk." on se podíval jinam a říká: ,,Byl jsem..." začala jsem brečet a zvýšila jsem na něj hlas: ,,Nic mezi námi nebylo. Já tě miluju...chápeš to? Kam se poděl ten slib...že tu budeš vždycky pro mě v dobrém i ve zlém, že mě máš rád, že spolu budeme bydlet a že nám to dlouho vydrží?" on si stoupl a říká: ,,Nekřič na mě. Byli bychom, kdyby si..." nenechala jsem ho to doříct a skočila jsem mu do řeči: ,,Já jsem nic neudělala. Kdyby si mě miloval, tak by si mi snad věřil ne? Víš co? ... tohle nemá smysl...nebudu tě přemlouvat. Jestli si chceš ze mě udělat chudinku...tak na to zapomeň." blbě se pousmál a říká: ,,To ani nemusím. Ty už si přeci chu..." ani jsem ho to nenechala doříct a dala jsem mu facku, teď už jsem na něj dokonce řvala: ,,Ty si mě dokázal zklamat víc než Mikey, který mě podvedl. Nevěříš mi, nic jsem ti neudělala. Tvrdíš, že já jsem chudinka...ale sám sobě to neřekneš...nejdřív se opiješ a pak uhodíš svojí holku...a to ani nemluvím o tom, že ses choval jak můj táta. Tohle všechno jsem ti odpustila..." jen na mě koukal a nic neříkal. Tak jsem odešla. Třískla jsem dveřmi a šla jsem rovnou k Ryenovi do pokoje.
Přišla jsem tam, on seděl na posteli a koukal do telefonu. Jen co se na mě otočil, jsem začala mluvit. Trochu jsem zvýšila hlas, možná proto že jsem brečela: ,,Musíš jít za ním a vysvětlit mu to. Že mezi námi nic nebylo. On se semnou rozešel...nevěří mi ani slovo. Já...nevím co mám dělat." on ke mě soucitně šel a říká: ,,Neměl jsem za tebou chodit, chtěl jsem si jen popovídat. Nevěděl jsem, že to takhle dopadne. Já s ním promluvím...slibuju. Pokusím se to napravit." pak mě pevně obejmul a šel za Brooklynem.
(Z pohledu Ryeho =>) Tohle jsem nechtěl. Musím to nějak napravit. Půjdu za ním hned. A všechno mu vysvětlím. Přišel jsem ke dveřím a zaklepal. Brooklyn řekl: ,,Dále." tak jsem vlezl dovnitř a zavřel za sebou dveře. Brook se otočil, aby zjistil kdo to je...když ale uviděl mě, otočil se zpátky a říká: ,,Ty máš, ale žaludek...takhle sem přijít? Smekám před tebou." nenechal jsem se vytočit a říkám: ,,Co si Natce řekl? Je úplně psychicky na dně" on se na mě podíval a řekl: ,,Může si za to sama." začal jsem být trochu ráznější: ,,Ani nevíš, jak úžasnou holku máš. Jiná by se na tebe po tom co si jí udělal vykašlala....a ona ti odpustila. Je skvělá...dělá pro tebe první poslední." on mě přerušil a říká: ,,Tak, když je tak skvělá...tak si s ní choď sám." já jsem si stoupl před něj a říkám: ,,Pane bože, prober se. Ona mě nechce. Z nějakého důvodu miluje tebe a chce být jen s tebou." nic neříkal a tak jsem pokračoval: ,,Známe se už hrozně dlouho. Si jako můj mladší bráška a víš, že bych ti tohle neudělal. Na cizí holky nesahám. Promysli si to ještě s tou Natkou...opravdu. Má tě ráda...zítra je nový rok...pak za pár dní odlétáme zpět domů a je otázka několika týdnů nebo měsíců...kdy se spolu zase uvidíte." nechal jsem ho tam, aby si to promyslel a šel jsem dolů do kuchyně.
