Když letadlo přistálo a všichni už vystoupili, tak jsme zamířili před letiště a snažili jsme se získat volného taxíka (nebylo to tak lehké jak se zdá...taxíka jsme sháněli asi 10 minut)...nakonec před námi jeden zastavil a odvezl nás přímo před hotel. Naty nás šla zapsat a pak jsme si odnesli kufry na pokoj. Když jsem otevřela dveře, nemohla jsem uvěřit: ,,Naty to je nádhera, hrozně moc ti děkuju :*'' Jen se usmála, řekla:,,Nemáš zač'' a padla na postel.
Když jsme asi hodinu vybalovali naše věci, rozhodli jsme se, že bychom se mohli jít projít. Bylo asi kolem 7 hodiny.
Vyšli jsme ven z hotelu a prostě jsme někam šli. Vůbec jsme to tam neznali. Ale chtěli jsme si užít večerní krásu Londýna. Asi po půl hodině, jsme uviděli nějaký park. Natka miluje parky. Řekla: ,,Liso, pojď...půjdeme to tam omrknout. Projdeme se tam a pak půjdeme na hotel.'' Usmála jsem se a řekla: ,, Tak pojď...já věděla, že tam budeš chtít jít.''
U nich mají parky tak krásné, čisté a hezky osvětlené. Že se tam člověk nebojí ani v noci. Viděli jsme jak si tam na trávníku kope s míčem nějaká parta kluků, nevěděli jsme moc kolik jich tam je, tam nebylo moc dobře vidět. Tak říkám Natce: ,,Oni si kopou s míčem takhle večer, kdy skoro nevidí?'' Ona se úplně začala nahlas smát a říká: ,,To víš, Angličani...jiná národnost a jiné zvyky.'' Tak jsem se začala smát a říkám: ,,Ty seš blbá, tak pojď.''
Pokračovali jsme v procházce, když v tom jsem slyšela...jak někdo křičí (samozřejmě anglicky): ,,Andy, kopnu velkou tak chytej.''... slyšela jsem jak křičí: ,, Jacku, mám to!.'' A v tom už jsem cítila, jak do mě někdo ze zadu silou strčil, já padala a ten někdo padal na mě. Slyšela jsem, jak dostala Natka...hrozný výbuch smíchu. Ten kluk se začal zvedat a podal mi ruku, jako pomoc ke zvednutí...ruku jsem odstrčila a vstala sama. Byla jsem docela vytočená, že ten kluk musel spadnout zrovna na mě. Očistila jsem si svoje roztržené kalhoty a viděla, jak mám odřený koleno...a to mě vytočilo ještě víc...
,,Moc se omlouvám, že jsem na tebe spadnul, seš v pohodě?''... a zamířil očima na moje koleno. ,,Ouuu, ukaž...podívám se ti na to''
Vytočeně jsem se na něj podívala, a ani mi v tu chvíli nedošlo...kdo to vlastně na mě vůbec spadnul: ,,Nechci, děkuju...koleno si zvládnu ošetřit sama.''... pousmál, se a řekl: ,,Ty asi nevíš kdo jsem, jsem....'' ani to nedořekl a Natka to řekla místo něj: ,,Andy''. On: ,, Ano, děkuju.''
Furt mi to nějak nedocházelo, řekla jsem: ,,Nech to být, Naty jdem..'' a čapla jsem ji za ruku, ušli jsme asi 40/50 metrů, když v tom slyším: ,,No tak počkej..''
Šla jsem dál a Natka řekla: ,, Liso, tak stůj....počkáme na něj.'' Říkám: ,,Ne Naty, jdeme.''
V tom cítím, jak mě někdo chytne ze zadu za ruku a zastaví mě. Otočím se a než stačím něco říct, tak k nám běží další 4 kluci. A v tu chvíli mi to došlo, když jsem je tam viděla stát, vedle sebe...došlo mi, že to jsou kluci z Roadtrip. Jsem jak němá, nezmůžu se ani na slovo. Kluci řeknou: ,,Ahoj holky...Andy?..co si zase provedl?'' ...docela se divím, že to tam neviděli. Natka je pozdraví: ,,Ahoj, kluci.''
Začnou se představovat, každý sám za sebe. Furt nic neříkám, a tak Natka začne: ,,Já jsem Naty a tohle je Lisa...a jsme tu na narozeninové dovolené.'' Brook říká: ,,Kdo měl narozeniny?'', Natka řekne: ,,Ona'' a ukáže na mě, tak se Brook zeptá: ,,A kdy je měla?'', a Natka řekne: ,,Včera jí bylo 18.''...v tom Brook řekne: ,,Tak to gratuluju'', a ostatní kluci se k němu přidali.
Už jsem přišla k sobě a řekla: ,,Kluci děkuju'' pak jsem se podívala na Natku, usmála se a řekla: ,, A kde bydlíme, jim náhodou říct nechceš?''
Když v tom se Andy usmál a řekl: ,,Já bych to třeba hrozně moc rád věděl.''
Natka už se nadechovala, a říká: ,,V hotelu....'', pak jsem ji přerušila a říkám: ,,Naty ne. Hele kluci, ráda jsem vás poznala, ale my už půjdeme.'' Čapla Natku za ruku, otočila se a šla. Když v tom slyším: ,,Nezlob se, uvidím se s tebou ještě někdy?..samozřejmě za jiných okolností..'' Říkám: ,, To se ještě uvidí, a už se nezlobím. ''
Usmála jsem se a šli jsme do hotelu.
Bylo asi 11 hodin večer, už jsem byla hrozně utahaná, ale nemohla jsem spát. Furt jsem musela myslet na Andyho. A říkala jsem si, že jsem mohla být víc hodnější, že to neudělal schválně.
Byla to nehoda...to je poslední věta co jsem si v duchu řekla, předtím než jsem usnula...
