Survive (Winter Soldier Fanfiction)

Touha a nutnost

Upravila jsem si masku zakrývající mi spodní část obličeje. Sotva se přes ni dalo dýchat, natož mluvit. Ale zvykla jsem si.

Pozorovala jsem dění v bytě. Vysoký blonďák držel v ruce štít a mluvil s postarším černochem. Debatu měli zdá se velmi zajímavou.

Zanalyzovala jsem sklo hledáčkem a hledala slabé místo. Černoch se zvedl a mířil blíž k muži se štítem.

„Druhé zleva. Teď." řekla jsem a dala tak možnost ke střelbě.

Během chvíle se černoch zhroutil k zemi. Soldier si rychle zandal pistoli zpět za pás. Kývl na mě. Zvedla jsem se a oba jsme se rozeběhli k okraji střechy. V tu chvíli se v domě pod námi rozbilo okno. Skrz skleněnou podlahu jsem viděla blonďáka, jak proráží zdi kanceláří pod námi.

Zavrčela jsem. Nepleť se do cesty.

Přeskočili jsme z jedné střechy na druhou. Zaslechla jsem svist. Blonďák hodil štít. Soldier zachytil kov a mrštil ho po něm zpátky.

Využili jsme rozptýlení a seskočili dolu ze střechy. Zachytila jsem se za větev stromu a hladce přistála na zemi. Soldier nastartoval motorku a já ho chytla kolem pasu. Vítr mi odfoukl pramen vlasů z obličeje.

„Dnes večer." řekl najednou Soldier. V jeho hlase byla naléhavost.

„Jistě."

Stiskla jsem ho pevněji. Znamenalo to jediné. Začínaly se projevovat vedlejší účinky. Pravidelné opětování citů bylo pro nás jako připomínka. Držela na uzdě naši agresi vůči sobě a upevňovalo naše vzájemné pouto.

Dojeli jsme na základnu a nechali motorku v garáži.

Soldier mě pevně chytil za zápěstí, hned jak jsme odložili zbraně a výstroj. V jeho očích se zračila touha. Kousla jsem se do rtu. Sjela jsem mu dlaní po zádech. Přitiskla jsem se na něj. Pomalu jsem stupňovala jeho touhu. Mírnými doteky, při kterých jsem se hlavní části ani nedotkla.

„Neprovokuj." zavrčel.

„Proč ne?" Otřela jsem se o jeho klín.

Přirazil mě k nejbližší zdi. Ani nečekal a převzal vedení. Sjel mi rukama dolů. Nadzvedl mě a já mu obmotala nohy kolem pasu. Hladově se dobýval mých rtů. Nechala jsem ho, ať si dělá, co chce. Kdykoli převzal vedení, bylo to pro mě mnohem příjemnější.

Cítila jsem, jak se zeď za mými zády, začala drolit.

„Winter Soldier na ústřednu." ozval se hlas z reproduktoru.

Zklamaně jsem vydechla. Postavila jsem se zpět na zem. Ale ještě jsem si neodpustila jedno kousnutí přímo na krk. Stiskla jsem kůži mezi zuby a nechala tam malý obtisk.

„Rozkazy jsou přednější." procedil skrz zuby.

Otočil se a zamířil ke schodům. Následovala jsem ho.

-

Čtvrthodinový popis mise byl úmorný. Jeden druhého jsme potřebovali cítit. A ne jen přes látku. Opustili jsme kancelář. Soldier mě ihned strčil do první volné místnosti. Povalila jsem ho na postel a začala z něj strhávat oblečení. Už jsem to nemohla vydržet. Roztrhl mi triko i spodní prádlo. Cáry látky odhodil pryč. Políbila jsem ho na hruď a postupovala níž a níž. Nezapomněla jsem mu jemně masírovat klín mým kolenem. Cítila jsem, jak ztvrdl.

Obrátil naše pozice a já skončila pod ním. Roztrhla jsem mu i poslední kus oblečení a nechala ho do mě proniknout. Tohle jsme oba potřebovali. Přitiskla jsem si ho k sobě, co nejblíže to šlo. S každým přírazem mi tělem procházela slast. Prsty jedné ruky mi stiskl krk a omezil přísun kyslíku. Lapala jsem po dechu. Pak vyvrcholil. Zaryla jsem mu nehty do zad. Sykl bolestí. Zhroutil se na mě. Pustil mi krk a já se pořádně nadechla. Zakousla jsem se mu do ramene jako odškodnění za jeho dušení. V puse jsem ucítila krev.

Svalil se na postel a přitáhl si mě blíž.

„Winter..." vydechl.

Zavřela jsem oči.