Survive (Winter Soldier Fanfiction)

Avengers.....Assemble!

Kdo neviděl Endgame -- POZOR SPOILERY!

-------

Plula jsem temnotou. Vyděšeně jsem se rozhlížela kolem sebe, ale nic neviděla. Tělo jsem měla lehké a volné, ne rozpadlé v prach. Ale pocit, že ztrácím sama sebe, převládal nad vším ostatním. V hlavě se mi míhala jedna myšlenka za druhou. Snažila jsem se udržovat si své jméno, šťastné vzpomínky na prožité dny v míru na pláních Wakandy. Cokoli, co by mi připomnělo, proč bojuji. Za koho bojuji. Došel mi dech. Začala jsem se dusit. Temnota mě svírala jako v kleštích. V uších mi hučelo. Jedna osamocená slza si našla cestu na mé tváři. Přestala jsem sebou škubat. Něco mne táhlo pryč. Vstříc světlu nade mnou.

„Umírám...?"

Obklopila mě vůně lesa a hlíny. Lapala jsem po dechu. Kyslík se mi opět dostával do plic a pročišťoval mi mysl. Pomalu jsem se zvedla. Celé tělo se mi třáslo. Ten dobře známý les. Byla jsem zpátky. Začala jsem se rozhlížet. Já se vrátila, ale co když Bucky a Natasha ne? Ale kde-

„BUCKY?! Gde ty?!" vykřikla jsem. Přepadla mě panika.

„KATIO!" Zahlédla jsem Sama. Na hlavě měl větvičky stromu, ale jinak vypadal v pořádku.

Doběhl ke mně. „Nevíš, kde je Kapitán a Nat a vlastně všichni?"

„Ne. Nikoho nevidím!"

Zahlédla jsem mezi stromy nějaký záblesk. Pak jsem ho uviděla. Ležel na zemi a nehýbal se. Rozeběhla jsem se k němu. Rychle jsem ho nadzvedla a otočila ke mně. Oči měl křečovitě zavřené. Začala jsem s ním třást. „Prosím... Probuď se... Prosím..."

Najednou jsem ucítila na tváři studený kov. Otočila jsem k němu hlavu. Na rtech měl lehký úsměv. Pevně mě objal. Vydechla jsem a políbila ho. Položil mi ruku za krk a přitáhl si mě blíže.

„Taky ses-"

„Ano. Nemůžeme najít ostatní. Něco se stalo."

Pomohla jsem Buckymu vstát. Cítila jsem, jak se mi vrací síla. Stiskla jsem pěsti. Musím je najít.

„Seržante Barnesi!"

Zahlédla jsem, jak k nám kráčí T'Challa. Vedle něj byla Shuri oblečená v brnění stejně jako Okoye. Potom přilétla Wanda spolu s tím podivným mluvícím stromem.

„Kde jsou ostatní?" zeptala jsem se vyděšeně.

„Na základně. Thanos luskl a vymazal polovinu vesmíru. Vy jste se všichni rozpadli na prach." řekla Okoye a postoupila dopředu. „Avengers se dali opět dohromady a pomocí cestování časem se pokusili vrátit vše zpět. A to se povedlo." V hlase jí zaznívala úleva. „Dostali jsme hlášení od Carol, že boj neskončil a je potřeba jít. Pomůže nám mistr Wong."

Naklonila jsem hlavu na stranu. Hlava mi vypověděla službu. Bylo to nějaké moc složité. Ale soustředila jsem se na tu nejdůležitější věc. Další boj.

Objevil se ohnivý kruh. Z něj vystoupil muž ve staromódním hábitu. Pokynul nám.

„Musíme jít." Shuri mi hodila zbraň a spolu s bratrem vykročila jako první. Vděčně jsem známou útěchu sevřela v dlaních a vykročila ke kruhu.

„Katio, počkej." Otočila jsem se na Buckyho. Rychle mě políbil a propletl si moji ruku se svojí. „Buď opatrná." zašeptal.

Pokývla jsem a po boku Wandy jsme oba prošli na bitevní pole. Ta obrovská armáda proti nám mě naplnila nervozitou. Ale při pohledu kolem sebe jsem věděla, že tentokrát neprohrajeme. Stále se otevíraly další a další portály a z nich vycházely ozbrojené posily. Hned v první linii stál Steve. Štít měl rozlámaný, ale i tak ho pevně držel. V druhé ruce mu trůnilo kladivo.

„AVENGERS-" zavelel hlasitě a pln jistoty. „ASSEMBLE!" 

Byl to pokyn, na který jsme čekali. Pustila jsem Buckyho ruku a rozeběhla se vstříc armádě se zbraní nabitou a plná nutkání ochránit mé blízké. Při běhu jsem se rozhlížela kolem sebe a hledala Natashu. V duchu jsem se modlila, aby byla v pořádku.

---------------

Yahoo, Goldies! Protože už odpadl zákaz spoilerů z Endgame, publikuji pokračování tohoto příběhu. :) Zároveň mám na vás otázku, má cenu rozepisovat celou bitvu? Přijde mi to trošku zbytečné, ale chtěla bych slyšet váš názor. Stačí jen rychlý komentář ano/ne. Děkuji za přečtení a vote :D 

Vaše Runa