Survive (Winter Soldier Fanfiction)

Nová barva?

Sledovala jsem příletovou dráhu. Každou chvíli měl dorazit Steve se zbytkem svého týmu. Zdálo se, že o chystaném boji ví nejvíce právě on.

Cítila jsem mírnou nervozitu. Podle toho, co mi Bucky vyprávěl se Natalia hodně změnila. Prošla si peklem v dětství i v dospívání. Prožité události z ní udělaly nelítostného bojovníka, který odsunoval všechny city stranou. A poslední dva roky na útěku jí určitě nezměnily k lepšímu. A to vše byla jen a pouze moje chyba. Já jí předurčila tento osud. Vzpomínala jsem na naše setkání. Byla ochotná mě zabít, ale nedokázala to. Něco z její pozitivní povahy zůstat muselo.

Ale neslibovala jsem si od dnešního setkání nic, co by vrátilo zpět vztah matky a dcery. I když mi srdce krvácelo bolestí, byla jsem připravená.

„Už jsou tady. Právě prostoupili štítem." oznámila Okoye.

Narovnala jsem se. Quinjet přistál. Jako první vystoupil nějaký fialový robot, kterého podpírala zrzavá dívka s vlasy do pasu. Po nich už vystoupily známější osoby.

„Půjdeme je přivítat ne?" pobídl mě Bucky a lehce mě odstrčil. „Je to dobrý pocit mít zase dvě ruce."

Tiše jsem se uchechtla. Vykročili jsme směrem k jejich skupině. T'Challa si potřásl rukou se Stevem a potom se otočil a kráčel směrem ke vchodu do paláce. Po cestě debatoval s Nataliou a ujišťoval ji, že máme dostatek bojovníků.

„Podpoří vás královská garda, Hraničáři, Dola Milaje a-" Ukázal směrem k nám.

„-dva lehce labilní století vojáci." dodal Bucky s úsměvem.

Steve ho ihned objal a po něm i mě.

„Jak vám je?" zeptal se Kapitán.

„Dobře. Na konec světa."

„Museli jsme přerušit farmaření, když nám pomřou rostlinky, svedeme to na tebe." mrkla jsem.

Potom jsem pohlédla na Nataliu. Dívaly jsme si navzájem do očí, než přišla blíž a objala mě. Chvíli mě jen držela. Potom se odtáhla.

„Nová barva?" zeptala jsem se a ukázala na její vlasy. „Sluší ti, Natali."

„Děkuji, Katio." řekla s mírným úsměvem. „Přijde mi, že je lepší, když ti budu říkat jménem... Přece jen jsi stejně stará jako já."

Zašklebila jsem se. „Souhlasím."

„Jsem ráda, že je to pryč. Muselo se vám hodně ulevit."

Téměř jsem cítila tu dusnou atmosféru kolem nás. Všichni se na nás dívali jako na nějaký akční film. Natalia rychle pohlédla na Buckyho a zamračila se. Zřejmě se nedostala přes to, co se událo. Kývla na něj.

„Musíme jít. Thanos se blíží." řekl najednou muž s černými vlasy prokvetlými stříbrem. Vypadal dost nervózně. „Je potřeba ještě vyřešit ten kámen."

„Souhlasím, půjdeme do laboratoře. Pojďte za mnou."

Natalia mi věnovala ještě jeden úsměv a následovala Steva s T'Challou. Venku s námi zůstali jen dva muži.

Jeden z nich mi podal ruku. Rychle jsem ji stiskla. „Rhodey."

„Sam Wilson alias Falcon, slečno Romanovová." představil se druhý z nich a s ušklíbnutím se uklonil. „K vašim službám."

„Už rok a půl Barnesová, ale stačí jen Katia." oplatila jsem mu a založila si ruce na prsou.

„Takže to je pravda? Vy dva jste vážně rodiče Natashy?"

„Ano. Velmi dlouhý příběh. Ale moc odvázaná z toho není." zašklebil se Bucky a objal mě kolem ramen.

„To věřím. Nat nedává moc citů najevo."

Vyrušil nás výbuch. Něco narazilo do štítu, který to jen rozmetal na kusy.

„Bože, tohle místo miluju." pousmál se Bucky a vyndal pušku.

„Jo, zatím bych ještě neslavil. Přistávají další vně toho dómu!" poznamenal Rhodey a sledoval ohnivé koule, které přistávaly v lese a drtily tam porost. Až k nám jsem cítila zemětřesení, kterou vyvolaly.

„K čertu, co to je?"

„Něco, co způsobí hodně problémů."

Stiskla pevněji pouzdro s pistolemi. Boj byl blízko. Blíž než kdykoli jindy a já si protentokrát nebyla jistá, zda vyhrajeme. A zda to přežijeme všichni. Stiskla jsem Buckymu ruku. Nemohu o něj přijít. Znovu ne.