Survive (Winter Soldier Fanfiction)

Naděje umírá poslední

„Chytněte je!"

Do místnosti vešla skupina agentů a odtrhla nás od sebe. Narazila jsem do zdi. Jiný voják mě k ní přirazil. Vyděšeně jsem hleděla na Buckyho. Drželi ho na zemi. Oči měl rozšířené a plné obav.

Během chvíle jsme byli obklíčeni. Agent Blake vešel dovnitř. Jako vždy byl pečlivě upravený. Vypadal jako vůdce, kterým i byl. A pokaždé se staral, aby to všichni věděli. 

„Kdo by věřil, že tak silná dvojice jako vy, poruší pravidla?" zeptal, ale odpověď neočekával.„Mohli jste dokázat tolik věcí! Žádná z dvojic v celé základně, netvoří lepší tým než vy dva."

Zněl jakoby nás káral. Jako učitel, který vysvětluje svému žáku, kde udělal chybu. Poklepával bičem o dlaň a pozorně si nás prohlížel. I když byl jen malý kus ode mě, nezvedla jsem zrak od podlahy. Nelitovala jsem svých činů. Nikdy by mě nedokázal přinutit k opaku. 

Popadl mě za vlasy a zvedl mi hlavu. Sykla jsem. Určitě mi jich pár vytrhl. Plivla jsem mu do obličeje. Pustil mě a otřel si tvář. Potom mi s hnusným šklebem zabořil pěst do žaludku. Vykašlala jsem krev. Držela jsem v sobě nutkání křičet. Žádnou reakci mu nedopřeju. 

„Oh... Tak tvrdý pohled. Čekal jsem, že budete silnější než ostatní. Máte vydrž." 

Přesunul se k Buckymu. Jeden z vojáků ho zvedl na kolena. Blake se k němu naklonil.„Jak moc ti na ní záleží?" 

Bucky nic neřekl. Jen na mě hleděl se smutkem v očích a vyčkával, co bude dál. Přerývavě jsem se nadechla. 

„Zastřelte ji, není nám k ničemu. Jeho odveďte stranou. Ale ne, dokud to neuvidí." poručil Blake a mávl rukou. V hlase mu znělo potěšení. 

Buckymu se rozšířily zorničky. Zalapal po dechu a snažil se ke mně dostat. 

„Nechte ji!! Zastřelte raději mě!" prosil vyděšeně. Vojáci ho, ale drželi pevně. 

Zaslechla jsem natáhnutí kohoutku zbraně. Tělem mi projela vlna horka. Pažba pistole, kterou mi jeden vojáků tiskl k hlavě, najednou byla pryč. Odtrhla jsem ji od sebe. Bolestné zaskučení jakoby mě probudilo. Cítila jsem novou sílu proudící mým tělem. Nakopla jsem jednoho z agentů a ten odlétl dozadu. Bucky zlomil vaz dalšímu. Během vteřiny byl u mě. Každý jsme sebrali ze země zbraň. Netrvalo dlouho a v místnosti nikdo nezůstal živý. Otočila jsem se ke dveřím. Poslední stojící byl Blake. Vyděšeně couval. Zvedla jsem zbraň, ale prst na spoušti se mi zastavil. Celé tělo jsem měla paralyzované.

„To by stačilo." oznámil hlas z reproduktorů.

Snažila jsem se pohnout. Natažená ruka mě bolela. Místnost protrhl hlasitý tón. Upustila jsem zbraň na zem. Hlava jakoby se mi chtěla rozskočit. Zakřičela jsem a padla na kolena.

„Toto je nový začátek! Vy dva budete novou pěstí HYDRY!"

Bucky se zhroutil na zem. Ruce měl přitisknuté k hlavě. Natáhla jsem se k němu. Zamotala se mi hlava. Ucítila jsem náraz.

Poslední věc, kterou jsem viděla, byla něčí ruka, která mě popadla pod krkem. Zamlžil se mi zrak a já se propadla do milosrdné temnoty.