Naděje - Společenstvo prstenu 1. díl ✓

17. Minulost

Nastal den odjezdu.

Pár elfů se s nimi přišlo rozloučit a pomoct jim dát věci do lodí, které dostali.

Při nakládání si Legolas všiml lembasu. ,,Lembas," řekl k Smíškovi a Pipinovi, ,, elfský cestovní chléb. Jedno sousto zaplní žaludek vzrostlého muže na celý den."

Hobiti přikývli a Smíšek se poté zeptal Pipina:,,Kolik jsi jich už měl?"

,, Čtyři."

Hned nato se obrátila Estel na Legolase. ,,Zdá se, že možná zaplní žaludek muže, ale ne hobitů." Usmála se a oba dva se na Smíška s Pipinem otočili. Ti dělali jako že nic a zrudli. Legolas s Estel se na sebe podívali a rozesmáli se.

Vypluli. Kousek před hranicemi Lórienu je zastihli Celeborn s Galadriel. Pozvali je, aby s nimi pojedli. Vystoupili na břeh a pustili se do jídla. Řeč mezi nimi nestála. Mluvili především o jejich cestě.

Dojedli. Každý dostal nějaký dar. Smíšek, Pipin a Boromir pásek, Sam záhadnou krabičku, Legolas nový luk a šípy, Frodo lahvičku se světlem, Aragorn pochvu na svůj meč Andůril a Gilmi požádal o pramen vlasů paní Galadriel. Ta mu vyhověla a podala mu tři své vlasy.

Došla řada na Estel. Galadriel vzala do rukou jakýsi dlouhý předmět zamotaný v plátnu.

,,S Elroldem jsme se shodli, že již nastal čas, aby tento meč šel po dlouhé době opět do války," řekla.

,,Byl přeci ztracen. Ztratil se spolu se svým pánem," namítla Estel.

,,Kdysi nás navštívil jeho minulý majitel a předal nám ho. Víš přeci, že v každém světě jde čas jinak. Nicméně nás poprosil, abychom ho předali jeho nástupci až přijde čas. Takže nyní je tvůj. Užij ho až ve chvíli, kdy to uznáš za vhodné."

,,Nebojte. Děkuji."

Nakonec se rozloučili i s Galadriel a Celebornem a vypluli opět na cestu.

Už jeli nějakou dobu a za hodinu se mělo stmívat. Vystoupili tedy na břeh a Sam začal vařit večeři.

Někteří využili toho, že jsou u řeky a šli si zaplavat. Nakonec zůstala na břehu jen Estel, která si něco četla a Sam, který vařil.

Legolas s Boromirem se na něčem šeptem domlouvali. Ostatní jim však nevěnovali pozornost. Chvilku poté vylezli z řeky. Voda jim stékala z košile a kalhot, neboť v tom se, stejně jako ostatní, koupali.

Pomalu přešli k Estel. Ta nic netušila a četla si v klidu dál. Legolas ji rychle chytil za ruce a Boromir za nohy. Zvedli ji a nesli k řece. Estel se bránila a křičela na ně, ať ji nechají být. Stejně ji hodili do vody.

Asi pět minut se neukázala nad hladinou. Začali ji hledat a volat její jméno.

Náhle oba uklouzli a na chvilku zmizeli pod hladinou. Když se zase vynořili, objevila se před nimi velká ploutev, která udeřila silou do vody, takže na ně vystříklo plno vody.

Poté se objevila hlava Estel. Vyplázla na ně jazyk a řekla: ,,To máte zato." Zase zmizela pod hladinou.

Vzápětí se objevila na kameni. Místo nohou však měla tyrkysovou ploutev. Avšak místo mušlové podprsenky, kterou většinou mořské panny mívají, měla tyrkysovou sportovní se vzorem. Ve vlasech byly zapletené malé mušličky a na krku se třpytil řetízek s mušlí.

Dívala se směrem, kterým zítra pojedou, nehla se a nemluvila.

Boromir s Legolasem se jí omlouvali, ale nereagovala. Přešli k ní tedy, vylezli k ní na kámen a zaťukali jí na rameno.