The End

*Fourth*

Ozvalo se ještě naléhavější zaklepání, a tak Joy opatrně došla ke dveřím a otevřela je. V tu chvíli jsem měla pocit, že se mi srdce zastavilo. Za dveřmi stáli tři VPDáci se zbraněmi v rukou a netvářili se zrovna dvakrát mile. Jeden z nich měl dokonce bílou uniformu, což znamenalo, že je vyššího postavení, ale moc jsem se v těhlech věcech neorientovala, takže jsem si nebyla úplně jistá.
  "Co tady chcete?" vyštěkla Joy, což nebylo moc chytré.
  Jeden z nich se ušklíbl a řekl: "Bydlí zde nějaká dívka jménem Gwen?"
  Jak mohli přijít na to, jak se jmenuju? Neexistoval žádný seznam Bezdomovců (tak se nazívali obyvatelé Jižního města), každý den přišlo několik desítek nových lidí a stejný počet jich umřelo, navíc jsme žili v ruinách, takže se nikomu sem ani nechtělo lézt. Většinou jsme se oslovovali křestným jménem, které jsme si vymysleli. Ale pokud přišli na moje jméno... ne, to nemohla být pravda, to byla blbost.
  Nikdo nic neříkal, tak jeden VPDák zvedl zbraň a řekl: "Jestli budete lhát, tak se o vás postaráme stejně hezky, jako o vašeho přítele Zacka." Ne. Ne! NE!
  Otevřela jsem pusu a chtěla jsem se jich zeptat, co mu sakra udělali, ale Joy mě umlčela pohledem a sama řekla: "Žádná Gwen tady nebydlí a nikoho jménem Zack neznáme."
  Ten v bílé uniformě se zle usmál a pověděl: "Ale Zack říkal něco jiného." V tu chvíli se mi zastavilo srdce. On by nás nikdy nezradil, ne, museli použít nějaké dost strašné mučící prostředky, aby to z něj dostali. Všichni hleděli stejně překvapeně jako já a už se to ani nesnažili nějak skrývat.
  "Ty," ukázal na mě ten bílej, "pojď ke mně." Ne, ne, ne, ne, ne! křičela jsem v hlavě, ale poslušně jsem se zvedla ze židle a došla k němu. Ale Timoty se taky zvedl a postavil se přede mě.
  "Co jí chcete?" zeptal se a probodl ho svíma hnědo-zlatýma očima.
  "Klid mladej," odvětil bílý voják a máchl rukou a v tu chvíli dva zbilí propadli Timotyho za ruce a odtáhli ho na stranu.
"Hej! Co si myslíte, že děláte?!" křikla Joy, která vypadala dost rozhozoně a naštvaně.
Odpovědi ale nedostala, protože se rozletěly domovní dveře (teda, jestli tak šel nazvat kus plechu) a do místnosti se vrhli další tři VPDáci.
  Jeden z nich popadl Joy jednou rukou kolem pasu a druhou jí nasadil roubík. Bránila se, ale oni byli na tohle vytrénovani.
  Další popadl Brendu, která mu vrazila jednu do huby. To mu roztrhlo ret a začala mu téct krev z nosu (neměla jsem Brendu ráda, ale jedno se jí muselo nechat, měla fakt dobrou ránu), ale on sebou ani nehnul a chytil ji tak, že se nemohla pohnout a on ji nandal na ruce za zády pouta. Pak jí nasadil i roubík. Kopala nohama a snažila se vyprostit, ale k ničemu to nebylo.
  Poslední voják mezitím chytil Rega a Vicky, kteří se schovali za naši starou ošuntělou pohovku a nainvně si mysleli, že si jich nevšimnou, ale on je od tamtud vytáhl a nandal jim roubíky. Mlátili ručičkama, ale podle mě to bolelo spíš je než ho.
Seběhlo se to celé strašně rychle, takže jsem neměla šanci nijak zareagovat, ale jakmile mi došlo, co se děje a chtěla jsem se k nim rozběhnout, ale ten bílej VPDák mě chytil za rameno a přitáhl mě k sobě. Bránila jsem se, ale on měl strašnou sílu.
  "Ale notak, Gwen, přece se nebudeš vzpouzet?" zeptal se a školibě se zašklebil. "My přece chceme pro tebe jen to nejlepší!" Hahaha, nejlepší, no jasně! To je teda dobrý vtip, pomyslela jsem si, ale na hlas jsem řekla jen: "Tak proč mi teda zatýkáte rodinu?!" On se jen přeslazeně usmál.
  "Jsi malá a tak nevinná. Nemáš tušení, co jsme pro tebe a takové jako jsi ty udělali. A tyhle?" Ukázal prstem na Timotyho, pak na Joy, následně Brendu a nakonec i Rega s Vicky. "Ty nezatýkáme. Jen jsme je zadrželi, aby se na mě nevrhli, když s tebou budu mluvit. A už vůbec nejsou tvoje rodina. Alespoň ne skutečná." Zavrtí hlavou a zasměje se takovým tím děsivým smýchem. "Copak ty nehceš poznat svojí pravou rodinu?" Ne! Ne, to nemůže být pravda, nikdo neví kdo jsou moji rodiče, říkala jsem si, ale část mě doufala, že o nich váuně něco věděl.
  "Ne, nic o mně ani o nich nevíte," odpověděla jsem mu nakonec. On jen tázavě zvedl obočí.
  "Vážně si to myslíš?" zeptal se a upřel na mě svoje tmavě hnědé oči. Tak tmavé až byly skoro černé. Byl celkem mladý na VPDáka, natož aby byl na nějaké vyšší pozici. Bylo mu tak... devatenáct? Sakra, nad čím to přemýšlíš?! okřikla jsem se v duchu. Vždyť ti vrhnul do domu, zatknul tvoji rodinu a blábolí na tebe nějaké lži a ty přemýšlíš nad tím kolik mu je?!
"Ano," lhala jsem a jemu obočí vystřelilo ještě víš, "moji rodiče byli Občani, ale taťku pak při jedné rvačce v hospodě zastřelili a mamka se z toho pak taky složila, tak jsem skončila tady." Byla to nejhorší lež, jakou jsem kdy řekla. Občani byli obyvatelé Západního města a podobné příběhy jsem od dětí, které přišly od tamtud, slýchávala často.
Chvíli to vypadalo, že mi to sežral i s navijákem, tak jsem pokračovala: "Zřejmě jste si mě s někým spletli, tak co kdybyste je pustili?" Ukázala jsem na svoji rodinu. Ale on se jenom ještě víc zašklebil.
"A proč máš teda toto?" zeptal se, popadl mě za levé zápěstí a přitáhl ho k sobě.
Na mém levém zápěstí byl tmavym písmem nápis, kterého byste si jen tak nevšimli, protože jsem na té ruce měla spoustu náramků a taky proto, že byl vážně hodně malý. Stálo tam:
G. W. E. N. 13-6-13/11-4-Oddálení Konce
...

Tak co na to říkáte? Co si myslíte o tom nápisu? Tipy můžete napsat do komentářů, budu za ně moc ráda:).
Moc děkuji za #1-sci-fi a #1-sirotek, jste úžasní! :3
Vaše B13
BTW: Omlouvám se za chyby.