The End

*Fivth*

Měla jsem tam ten nápis už od nepaměti. Vždycky jsem věděla, co na něm stálo, nepamatovala jsem si dobu, kdybych neuměla číst. Navíc nikdo nevěděl, že jsem ho tam měla. Když jsem myslela nikdo, tak to znamenalo, že o tom nevěděla Joy, Timoty, Gemma nebo kdokoliv jiný.
Pohlédla jsem mu do jeho tmavých očí a nahlas polkla. "Vždyť je to jen tetování," lhala jsem, ale tušila jsem, že to bylo k ničemu. Věděla jsem, že ten nápis něco znamená, ale nevěděla jsem co.
  "Jen tetování!" křikl na mě ten bílý VPDák, až jsem sebou trhla, jak jsem se lekla. Vyhrnul si rukáv na levé ruce a zápěstí mi dal přímo před obličej. "Tak proč to mám teda taky?!"
  Podívala jsem se na jeho zápěstí stálo tam: R. O. S. S. 4-1-26/4-X-Oddálení Konce
"Vy víte, co to znamená?" zeptala jsem se ho. (Samozřejmě, mohla jsem říct, že je to náhoda, ale to by mi stejně nepomohlo.)
"Něco ano," odpověděl, ale jakmile si uvědomil, co mi prozradil, řekl: "Ale do toho ti nic není." Přitáhl si mě k sobě ještě blíž a za zády mi svázal ruce a přes pusu a nos mi dal mokrý roubík. Byl zřejmě napuštěň nějakou uspávací látkou. Snažila jsem se nedýchat.
  "Postarejte se, ať nás nepronásledují a ať nikomu nic o tomhle incidentu neřeknou," rozkázal těm dalším gorilím VPDákům, kteří stáli celou dobu bez hnutí, a kteří drželi mé blízké. Bylo mi jich líto (myslela jsem ty blízké ne VPDáky), nechápali, co se tu teď seběhlo. Vrhali na mě tázavé pohledy, ale já jsem se jim vyhýbala. Pak se ten bílej otočil směrem ke dveřím a svírajíc moje rameno vyšel ven.
  Nemohla jsem dál zadržovat dech, tak jsem se nadechla. Ucítila jsem, jak mi ochabují končetiny a jak se mi zamžuje zrak. Nedokázala jsem už stát na nohou, tak jsem se na něj svalila. V ten moment vše zčernalo.

Seděla jsem v obrovské zdobené místnosti u velkého masivního dřevěného stolu, který však byl plný papírů uspořádáných do sloupců.
  Otevřely se obrovské dveře ze stejného materiálu jako stůl a vešel dovnitř muž v drahém obleku. Poznala jsem v něm pana Goodmana. On za sebou zavřel a zamknul dveře a rukou mi naznačil, že mám jít k němu.
"Dobrý den, pane Goodmane," pozdravila jsem ho a podala mu ruku. Šeptem jsem dodala: "Ahoj Wilfe!"
  On se na mě zašklebil a oznámil: "Vítejte u nás doma, pane Greene, doufám, že se Vám tu bude líbit." Potichu však řekl: "Čau Wille, doufám, že tě moje manželka nepřizabila!"
  "Neboj, jenom se ze mě asi půl hodiny snažila vypáčit, jestli náhodou nemáš v práci nějakou milenku!" odpověděla jsem mu šeptem a on se potichu zasmál.
  "Kéž by jenom milenku!" Políbil mě. Ne na tvář, na rty. Chtěla jsem mu polibek oplatit, ale on se odtáhl a naznačil, že mám jít za ním. Sedli jsme si na pohovku na druhé straně pokoje.
  "Tak co?" zeptal se. Já jsem se k němu přitulila a odpověděla otázkou: "Víš, jak jsi mě včera potkal na chodbě?" Kývl hlavou na souhlas. "No, tak jsem šel k šéfovi, měl jsem mu předat nějaké papíry. Otevřala mi dveře jeho sekretářka, taková ta prsatá blondýna. Zeptala se mě co potřebuji a já jí řekl, že jdu za šéfem. Pak se otočila a ukázala za sebe a řekla: 'Gwen! Vztávej!', nakonec se mi začalo třást celé tělo a najednou mi bylo, jako by mě půlka mojí duše opustila-"
  "Wille víš, že žádná duše neexistuje," přerušil mě. Podívala jsem se mu do očí a zašeptala: "Miláčku, chápej mě, jinak to nešlo říct." Pokýval hlavou, naklonil se ke mně a políbil mě. Chvíli jsme se líbali, ale pak jsem se odtáhla a řekla: "Nechceš k tomu ještě něco vědět?" Kývl hlavou na souhlas.
  "No, ta sekretářka se zeptala, jestli mi něco není, já jen odpověděl, že jsem unavený a pak jsem si uvědomil, že celou dobu, co jsem šel tou chodbou a mluvil s tou sekretářkou, dokud se mi nezdálo, že část mne zmizela, tak jsem myslel v ženském rodě! A stávalo se mi to už i týden předtím, když jsem šel po nějaké chodbě!" řekla jsem.
  Wilf jen pokýval hlavou a následně mě informoval: "To znamená dvě věci." Odmlčel se. "Za prvé, že se spojení povedlo a zadruhé, že..." Víc už jsem neslyšela, cítila jsem, jak odtamtud mizím.

  Otevřela jsem oči. Ležela jsem v posteli zabalená do peřiny v malé bílé místnosti. Nikdy předtím jsem v ničem měkčím nespala. Bylo to příjemné. Pak se mi vybavil ten sen.
  Nikdy se mi zatím nestalo, že by tenhle sen byl o něčem jiném, než o kráčení po chodbě, ale minule jsem i mluvila s nějakou blondýnou a dnes byla nejspíš i v domě pana Goodmana. Doufala jsem, že je to všechno jen výplod mé fantazie, ale tušila jsem, že ne, protože předtím jsem si svoje sny nepamatovala. A teď najednou jo. Pak mi ale došlo, co se stalo doopravdy a sen jsem nechala snem.
Kde to sakra jsem? ptala jsem se sama sebe. Promnula jsem si oči a posadila se.
  V tu chvíli jsem si všimla, že nemám na sobě svoje oblečení. Místo šedého trička, džínové mikiny a roztrhaných tepláků jsem měla bílé tričko s černým nápisem GWEN - Oddálení Konce a tmavé legíny. A na pravé ruce jsem měla svoje náramky. Normálně jsem je nosila na levé, ale na ní teď nebylo nic, takže šlo krásně vidět moje tetování (jestli to tak jde nazvat). Kontrolovala jsem, jestli je mám všechny, když mě na prstech zastudil kov. Mezi nimi se nacházel jeden, který byl kovový a černý a asi půl centimetru tlustý. Ten jsem předtím neměla. Dala jsem si zápěstí těsně před obličej, abych si ho pořádně prohlédla. Skládal z malých stejných kovových článků, které byly propojené, tak aby se ve výsledku mohl náramek ohnout. Jeden článek byl ale větší než ostatní a byl na něm střîbrný trojúhelník s kruhem uvnitř. V něm bylo pět blesků, který měli jeden honec na kružnici a druhý přímo v jejím středu.
  K čemu by mohl sloužit? napadlo mě. A co znamená znak na něm?
  Pokusila jsem se ho sundat, ale byl moc úzký, abych ho přetáhla přes zápěstí a neměl žádné rozepínání, takže jsem ho musela na ruce nechat.
Chystala jsem se zrovna vstát z postele, když se dveře do místnosti prudce otevřeli a dovnitř vešel ten bílý týpek ze včerejška. Teda, doufala jsem, že to bylo včera.
"Á, naše spící princezna se nám probudila!" řekl s úsměvem, ale jeho oči byly chladné a odtažité.
  Když jsem nic neřekla, tak s úšklebkem pokračoval: "Odvedu tě do tvého nového domova!"
Sakra, kde je ten konec, když ho chci?! pomyslela jsem si.
...
Tak co si o tom myslíte? Myslíte, že ty sny, co se Gwen zdají jsou skutečné? A kde myslíte, že je?
Mooc děkuji za 119 přečtení, jste úžasní!!! :D
Vaše B13 :3
BTW: Omlouvám se za chyby.