Krev Posvátné

Prolog

*před několika lety*

Malá dívka se tlačila davem pryč. ,kdyby tak věděla' pomyslela si.
,,hej!" zakřičel muž když do něj omylem vrazila.
,,omlouvám se, nechtěla jsem" řekla tichým hláskem, protáhla se okolo muže a pokračovala dál. Oddychla si, když dav lidí zřídl a ona se ocitla v opuštěných ulicích. Pospíchala. Věděla, že se lidé brzy vrátí zpět ke svým řemeslům, do svých domovů. Proto šla tak rychle, že za ní její špinavé oblečení a černé vlasy vlály. Zpomalila, až když vkročila mezi stromy, do lesa. Šla ještě dlouho, než dorazila k velkému listnatému stromu, po jehož větvích šplhala už nespočetkrát. Vždy jí to zabralo jen pár vteřin a dnes to nebylo jinak. Vlezla do chatrného dřevěného stavení v koruně stromu a rovnou se rozvalila na velkém kusu hadru, podestlaným listím. Tohle byla její postel, v sotva dva na dva metry velkém příbytku. V jejím domě. Ale byla to jen chatrč, nikoli domov. Ten Kirra nikdy neměla, nejspíš.
***
Kirra šla opravdu tišše, až se sama divila, protože vcelku spěchala. Už se těšila, až se zase provětrá a něco si uloví. Teď na jaře je spousty srnek, takže nebude o hladu.
Konečně dorazila na její oblíbenou prostornou lesní mýtinu, která se nachází téměř uprostřed hlubokého lesa, takže sem nikdo nechodí, natož takhle v noci. Měsíční světlo dopadalo na trávu a dělalo tak stříbrný závoj, obehnaný vysokými stromovými zdmi.
Náhle se okolo drobné dívky začala tvořit stříbrná mlha, která postupně zahalila vcelku velký kus mýtiny. Když po chvilce začala ustupovat, na Kiřině místě teď stál třikrát větší drak, černý a mohutný. Kirra se proměnila do své druhé dračí podoby, jako skoro každou noc. Drak se jedním máchnutím křídel vznesl do vzduchu a o pár chvil později už se proháněl mezi mraky a hvězdami. Jen takhle volná se cítila šťastná.
    Takhle létala asi hodinu. Když už se začala bát, že ji někdo uvidí, snesla se zpět na rozlehlou mýtinu. Opět se okolo ní vytvořila stříbrná mlha a když ustoupila, na mýtině stála drobná osmi letá dívka. Dlaně si opřela o kolena a chvíli se vydýchávala.
Náhle za sebou něco zaslechla, někdo přicházel. Neměla však sílu cokoli dělat, stále nemohla popadnout dech, dnes to s těmi vývrtkami přehnala. Před ní se objevili dva muži, vojáci.
,,co tu děláš takhle sama v noci maličká?" zeptal se jeden a předklonil se k dívce. Ta však nemohla promluvit a stále sýpavě popadala dech. Muži si začali něco povídat, ale neslyšela je. Začalo jí hučet v uších a dělaly se jí mžitky před očima, až se jí zatmnělo úplně a ona znaveně dopadla na zem. Bylo příjemné když jí všechny svaly v těle konečně povolily. Už dlouho takhle uvolněně neodpočívala. To jí ale opatrně zvedly něčí ruce a začaly kamsi odnášet.
***
,,...ne, opravdu, musela se toulat. Nikdy tu nebyla...ne,...ale ano, to ano, je jen vyčerpaná...jistěže, místa máme dost, to ano....dobře, ano...nashledanou!" dívka slyšela ženský hlas, ale neznala ho. Žena se bavila s nějakým mužem. Kirra nevěděla, kde je, ani jak se tam dostala. Pomalu otevřela oči a spatřila ženu, celou v bílém oblečení. Ležela na měkké čisté posteli. Žena Kirru pozorovala, jak se posazovala.
,,tak jak se cítíš?" zeptala se žena. Kirra ale neodpověděla. Nedůvěřovala jí. Chtěla do lesa.
,,takže jsi němá?" zeptala se pobaveně žena a to Kirru rozzlobilo. Ruce pod dekou zaťala v pěst.
,,nechcete mi radši říct, co se stalo?!" zasyčela a propálila ženu pohledem. Ta se jí překvapeně dívala do očí, jako by spatřila ducha.
,,takže teď jste němá Vy, jo? No dobrá. Odcházím. Kde je východ?" řekla už o něco klidněji a seskočila z postele. Ženina ruka jí však zastavila.
,,a kam by jsi šla?" zeptala se.
,,no...d-domů, kam jinam" Kirra pokrčila rameny a chtěla ženinu ruku podlézt, jenže ta jí uchopila a posadila zpět na postel.
,,zaprvé, nevěřím, že někde bydlíš. A za druhé, ty teď budeš bydlet v dětském domově" usmála se na Kirru a pustila její rameno. Kirra zůstala ohromeně sedět.
,,ne..."vydechla tišše, ale to už do místnosti vcházela jiná žena, která si Kirru přeměřila přísným pohledem a na klín jí hodila oblečení. Prostá košile, dlouhá, silná obyčejná sukně a kožené boty.
,,obleč si to" přikázala nově příchozí. Po té Kirra hodila nedůvěřivý pohled, zvedla se a ženy odešly někam do vedlejší místnosti.
    ,,hotová? Tak pojď se mnou" zavrčela žena, když dívka byla oblečená a došla za ní do vedlejší místnosti. Žena v bílém zatím někam zmizela. Žena si to rychlým tempem štrádovala přes budovu, že jí Kirra málem nestačila, ač měla kondici dobrou. Ale uznejme si to. Drobné tělo osmi leté dívky sice bylo silné, mrštné a dokázalo rychle a dlouho běžet, ale délkou a rychlostí kroku, se téměř dvou metrové ženě rovnat nemohla.
    Když vyšly dveřmi ven, Kirru oslepily horké sluneční paprsky. Zamžourala a poskytl se jí pohled na budovy ve městě. Poznala to tu. Tudy utíkala před několika lety. Když jí zabili otce a chtěli zabít i jí. Matku ale nikdy nepoznala. To už jsou čtyři roky zpět.
,,Tak sebou pohni" řekla nevrle žena a štouchla Kirru do zad, aby jí popohnala. Dívka se nevzpírala, protože se bála a tak jen sklopila hlavu a následovala nevrlou ženu.
***
,,A hele! Vedou novou káču!" dívka slyšela různé poznámky o jejím příchodu do velké budovy na konci města se zahradou. Tenhle hlas se však zdál nejpronikavější. Nenápadně vzhlédla a přejela děti pohledem. Všichni na ní zírali. Byly to pohledy různé. Jeden se však velice vyjímal. Posměšný výraz urostlého chlapce, s pečlivým účesem hnědých vlasů a obklopený bandou jiných kluků. Místní šikanátor. Pomyslela si Kirra a pohled sklopila zpět k zemi. Nevrlá jí vedla někam do jejího nového pokoje. Nyní prošli společenskou místností a teď vcházejí do velké spleti uliček plné dveří s čísly.
Až po nekonečné době zastavily před dveřmi s číslem 67. Žena otevřela dveře a Kiře se tak naskytl pohled na její nový pokoj. Dvě staré postele, jedna skříň, jeden menší stolek a dvě židle.
,,takže, snídaně přesně v půl osmé, oběd ve dvanáct a večeře v sedm. Jestliže se spozdíš, budeš nekompromisně bez jídla. Svojí spolubydlící se zeptej kde co je. Po snídani vám vždy rozdám nějaké úkoly, na které budete mít celý den. Přestávku budete mít jen na oběd, po něm se k práci vracíte a nikdo to nebude odbíjet nebo se flákat, rozumíš?" oznámila žena s chladným výrazem. Když Kirra přikývla, pokračovala.
,,jakmile budeš mít práci hotovou, scházíte se tam v té společenské místnosti, ze které odcházíte na večeři a po večeři do pokojů. Večerka je v půl deváté." doříkala nevrlá a chystala se odejít z pokoje. Kirra jí však zastavila.
,,Co mám dělat teď?" jakmile toto Kirra vypustila z úst, žena se zamračila ještě víc, jako by to bylo ještě možné.
,,Jít do společenské místnosti, tam kde jsou ostatní, ne?!" vyštěkla a odštrádovala z těsného pokoje.
Kirra stáhla rty do úzké linky. Tohle se jí ani za mák nelíbilo. Ale radši uposlechla a našla si cestu do společenské místnosti. V ní se nacházelo několik stolů, poliček a beden. Kirra však neměla chuť nic dělat. Našla si jeden zastrčený kout, kde byla schovaná za skříní.
Uslyšela nejisté kroky. Poznala, že se k ní někdo blíží. Její instinkt jí radil, aby ihned vyskočila a začala bojovat. Ale neudělala to. Radši rychle popadla jednu knihu z hromádky ležící u skříně a otevřela si ji na klín. Dělala že čte. Náhle jí oslovil jemný hlas.
,,ahoj" Kirra zvedla pohled na dívku stojící u ní. Nehodlala se s nikým bavit.
,,ty umíš číst?" zeptala se a Kirra jen pokrčila rameny. Zavřela knihu a odložila ji zpět.
,,hele, nestojím o žádný kamarády, stejně odsud brzo vypadnu" zavrčela Kirra a v hlavě si přehrála svůj plán.
,,ty tu jseš jen dočasně? Takže máš rodinu? To tě sem dali oni? Nemají na tebe čas, viď?" vychrlila dívka na Kirru a ta toho už začínala mít plné zuby. Postavila se.
,,tak hele! Nemusíš o mně nic zjišťovat, prostě odsud zmizim hned při první příležitosti" po tomhle se dívka na Kirru jen soucitně podívala.
,,odsud není úniku"

Ahoj! Máme tady první kapitolku opravdu hodně volného pokračování The queen of Surenia, odehrává se to pouze ve stejném světě, v Surenii. Mohu vás ujistit, že to bude ještě hodně zamotané! Vím, slibovala jsem Stormy Star, ale nějak mě baví více psát tohle🙂nejspíše bude vycházet jedna kapitola týdně (v pondělí, nebo v pátek, ještě jsem se nerozhodla)

Mějte se, vaše Stormina✌️