Krev Posvátné

Démon

Jednou nohou jsem poklekl na chladnou, černě dlážděnou zem. Svá černá opeřená křídla jsem elegantně složil k tělu a zatáhl drápy na svých rukou, stejně, jak se to dle etikety patří a jak to udělaly desítky dalších démonů v řadě a stejně tak démoní dívky naproti nim. Pak, postupně začali vyvolávat jména a úkoly. K démonům, kteří již vyřkli jejich dvě slova, nad kterými přemýšleli celý svůj život, přišly jejich vyvolené. Pak přišla řada na mě. Zhluboka jsem se nadechl.
,,Serena" pohlédl jsem do očí své milované, na jejíž tváři se rozlinul úlevný a šťastný úsměv. Teď ta těžší část.
,,Nevybral jsem si úkol z výběru" řekl jsem a postavil se.
,,Mým cílem je Lovkyně."

***
~~~
,,Tak jaký byl lov? Vše v pořádku?" zeptal se Vikus když Kirra ráno vešla do jídelny. Na stole již byl naservírovamý ovocný salát v pěti miskách. Dříve se na stole nacházelo misek či talířů šest, ale to bylo do doby, než se Jáson přestěhoval s jeho přítelkyní do menšího domu ve městě. U stolu již seděli všichni kromě jí a Kela. Ti dva vždycky chodili později.
,,Jo jo, bylo to v pohodě." kývla Kirra a usadila se ke stolu. To ale Arnold vyprskl džus, kterého se zrovna napil, začal se smát a s ním i Caris a Vikus. Kirra na ně nechápavě pohlédla.
,,Až...až se...učešeš....po-pochopíš..." řekl Vikus mezi trhavými nádechy, jak nemohl popadnout dech. Lovkyně se zvedla a odkráčela do koupelny. Když pohlédla do zrcadla, musela se také pobaveně usmát. Na hlavě měla z vlasů doslova hnízdo, plné větviček a jehličí.
***
,,uuuhhffff" zakňučela Lovkyně, když se jí už po šesté zasekl hřeben do vlasů a ona s ním nemohla pohnout. Jednu stranu už měla učesanou, ale druhá byla stále plná chuchvalců a klacíků.
***
,,No konečně" zabrblal Arnold když Kirra vylezla z domu a nasedla do černé dodávky s brašnou přehozenou přes rameno.
,,Ještě o několik klacků více a nestihli by jste to" brblal dál. Kirra však jen pobaveně zakroutila očima a spiklenecky se usmála, když si všimla, že to samé gesto udělal i Kel sedící vedle ní.
,,Tak utíkejte, za chvíli vám zvoní" řekl místo pozdravu na rozloučení Arnold když dojeli na místo. Kel zavřel dveře od dodávky a nečekal na to, až Arnold odjede. Rovnou se otočil a vyšel škole vstříc.

(*lidi, aby jste pochopili, Surenie je vcelku moderní svět, jen se tam nepodporují střelné zbraně a palác, v němž žila Len byl pouze v zachovalém stavu z období baroka 😃😃 takže tohle je jen taková vsuvka, pro lepší představu. Můžete pokračovat😁🙂✌️)

,,slečno Hunter, chcete vykládat učivo místo mě? Vy víte jak rozpoznat toxické ripikotardy od léčivých?" oslovila Kirru profesorka. Když však dívka jen mlčela, profesorka pokračovala.
,,Prosím, postavte se a řekněte nám, jak tyto dva příbuzné druhy ovoce rozpoznat a k čemu nám je užitečný." pohrdání v profesorčině hlase nešlo přeslechnout. Kirra se však v duchu kysele ušklíbla, postavila se a začala říkat.
,,Ripikotarda modrá, je velice důležitá rostlina. Její plody se využívají v léčitelství. Urychluje zacelení rány a ulevuje od bolesti. Výtažek z jeho květů také působí jako protilátka, proti toxické látce obsahující její příbuzná, ripikotarda brazilská. Ta obsahuje velice silný toxikogen, který zabíjí do několika hodin i po jednom soustu. Ripikotardu brazilskou lze odlišit drobnými fialovými tečkami na modré slupce. Jsou však špatně viditelné a proto často dochází k záměně. Ripikotarda modrá má taktéž modrou slupku, ale nemá fialové tečky." svůj proslov Lovkyně zakončila trpkým úsměvem, když viděla profesorčin zaskočený výraz.
,,d-dobře, posaďte se. Ale pro příště si pamatujte, že to, že je tu váš bratr neznamená, že budete vyrušovat ostatní žáky." Profesorka přikývla a Kirra se posadila. Tuhle hodinu neměla Kelova třída profesora, takže se učí s Kiřinou třídou. A všechny tyhle informace nasbírala v lese. Už když tam žila, věděla, jak ty dva druhy ovoce rozpoznat. Profesorka se vrátila ke svému výkladu. To však Lovkyně zahlédla jakýsi stín v okně vedle sebe. Když tam pohlédla, málem vyjekla. Před oknem byl démon. Opíral se o parapet, zatímco mával křídly a díval se na ní, na Lovkyni. Kirra instinktivně vytáhla dýku, kterou má vždy pro případ schovanou pod rukávem mikiny připnutou koženým páskem na předloktí. Nenápadně šťouchla loktem Kela sedícího vedle ní. Ten, když se tam podíval sebou také polekaně cukl a odněkud vytáhl svou dýku. Lovkyně by nejradši to okno otevřela a démona zabila, ale vzhledem k tomu, že tito lidé nebyli Lovci, tudíž démony nikdy neviděli a ani neuvidí, tak by jim bylo divné, kdyby náhle Kirra otevřela okno a hodila z něj dýku. Co tu dělá? Nemají se náhodou démoni ve dne skrývat ve stínech? Hlavou se jí motal nespočet myšlenek. Hodila po démonovi profesionální pohled Lovce zabijáka. Démon si z něho nic nedělal, ale i tak po chvíli přitáhl křídla k tělu, pustil se parapetu a zmizel někde pod oknem. Kdyby to nebyl démon, Kirru by třeba napadl, jaký by byl pohled na démona, co se rozmajzl o zem po pádu z třetího patra. A co by to bylo za rozruch, kdyby lidé co nemají Loveckou krev démony viděli. Démoni už sami o sobě vypadají zvláštně. Vypadají jako lidé, jen mají černá křídla, místo nehtů zatažitelné drápy a jejich duhovka je barvy zorničky. Černá. Stejně jako vlasy. Jejich chování je však ještě divnější. Démoni se vždy v noci skupí v lesích a jakmile je jich dost, vyrazí do lidských obydlí. Nikdo nikdy nezjistil, co v lidských obydlí pohledávají, protože jim nikdy žádný Lovec nedal tu šanci, se vůbec přiblížit k člověku. Lovkyň otec byla vyjímka. Dnes to ale bylo jiné. Jeden jediný démon uprostřed bílého dne si sedne na parapet střední školy plné žáků a profesorů. To k nim nesedí.
   Lovkyni z přemýšlení vytrhl až když zvonek oznamoval konec hodiny. Lovkyně zajásala, protože to pro ní byla poslední hodina. Pro Kela však ne. Ještě si tu chvilku zůstane.
***
,,Lovkyně, jdeš už?" volal Arthur zezdola. Lovkyně zrovna vybíhala z pokoje uvazujíc si dlouhé černé vlasy do uzlu. Na sobě měla typické lovecké oblečení. Bílou košili, koženou vestu a kalhoty. Z domu vyráží všichni společně, až před lesem se rozdělují. Dnes jde na lov s Caris, která vypadala podobně, jen měla vlasy ve vysokém elegantním blonďatém drdolu. Kirra měla na zádech luk s toulcem šípů a u opasku celou sadu vrhacích i normálních dýk, zatímco Caris měla místo luku meč. Takto vybavená bývá každá dvojice Lovců.
,,můžem" řekla konečně hotová Kirra, když dorazila k dveřím, kde už čekala celá rodina.

Tak a to máš za toho Alexeje, Zedy, ha! 😂
Mějte se, vaše Storma Karma Star✌️