Krev Posvátné

Návrat

Pokračovali dál v návratu. Dohodli se, že Kirra ponese Kela a Waru poletí za nimi. Doprovodí je až domů.
Cesta byla poklidná a velký černý drak s Lovcem na zádech a Démonem za sebou se po celém dni ve vzduchu pomalu blížil k městu. Na obzoru za lány stromů už vykukovala střecha velkého domu rodiny Hunterových. Kirra v podobě černého draka prohledávala svým děsivým pohledem okolí. Pátrala po jakémkoli nebezpečí, klidně plachtila a při tom vzpomínala na první noc v domě. Tehdy byla její dračí podoba mnohem menší, slabší a málo vytrvalá.

   Stín obrovského okřídleného plaza se mihl přes poslední strom tohoto lesa a skupina už klesala. Kirra i Waru se připravovali na přistání ve vysoké trávě po dlouhém rychlém letu. Do křídel jí působil mnohem větší tlak vzduchu, jak se snažila snižovat rychlost.

Už zbývalo pár desítek metrů vzdálenosti mezi ní a domovem, když se její mohutné tlapy s ostrými drápy s dusnutím zaryly do země. Přistání bylo hladké a drak si uvolněně odfrkl, když mohl povolit své ztuhlé svaly na křídlech a zádech. Přikrčil se, aby mohl Kel slézt na pevnou zem. Ten se ihned začal protahovat. Snad v každé části těla mu minimálně jednou křuplo. Kirra se během chvilky přeměnila zpět do normální podoby.

Dnes už ji při přeměně nezakrývala stříbrná mlha, protože se uměla proměnit během mrknutí oka za krátkého záblesku. Kirra se chvilku vydýchávala a pak se otočila na Warua. Ten na Lovce kývl.
,,Tak já mizím zpátky. Už se těším na ty výrazy, až zjistí, že pořád žiju. Uvidíme se za měsíc, Lovkyně." řekl s úšklebkem Démon a opět vzlétl. Ještě zvedl dlaň na rozloučení a už se začal vzdalovat. Nevlastní sourozenci se taktéž otočili a v poklidném tempu překonali ten kousíček, oddělující je od jejich domova. Byli oba unavení, protože Kel už jednu noc nespal a Kirra skoro tři.

   Dvoukřídlé dveře se otevřely a dovnitř vešla strhaná černovláska a o něco starší blonďák. V hlavní místnosti se nacházela pouze jedna osoba, která se ihned zastavila v pohybu. Caris, s jejím obvyklým drdolem na hlavě, se přímo rozzářila. V očích jí blýsklo, koutky jejích plných červených rtů se zvedly vzhůru. Hned se k dvojici rozběhla a uchopila je do pevného objetí. Za chvíli se v síni objevil i zbytek rodiny a tak vznikl jeden šťastný hlouček lidí, nosících jméno Hunter.

,,My to dokázali," zašeptala šťasně Kirra, když objetí povolilo a všichni mírně poodstoupili. Kel po ní ale vrhl pohled, kterým jí jasně naznačil, aby řekla celou pravdu. Ona se ale na něj nenápadně zašklebila a tím mu dala signál, že to zůstane jen mezi nimi. ,,Pojďte, musíte být unavení, bežte si odpočinout a já vám mezitím připravím jídlo," usmála se na ně starostlivě Caris ,,pak nám povyprávíte, jak to probíhalo. My pro vás také máme důležité zprávy." pohladila je oba po týlu a poslala ke schodům.

Tahle kapitola se mi psala pěkně špatně abych pravdu řekla...taky že se tam vůbec nic neděje, ale nějak se k hlavnímu fightu dostat musím no😅😂jinak se omlouvám, že minulý týden nevyšla kapitola, ale opravdu jsem netušila, jak tuhle kapitolu zformulovat, aby jste u ní neusnuli😅😅

S.S. Karmi✌️❤️👌😇