Krev Posvátné

Energie

Cesta spletitými chodbami zpět se Kiře zdála ještě delší. Jejich tiché kroky se odrážely od chladných a vlhkých stěn spletitého bludiště jeskynních chodeb, a mizely v hluboké temnotě která trojici obklopovala. Nikomu z nich však nedělala problémy. Kirra teď dýchala trochu uvolněněji, protože jí už do nosu nevrážel tolik silný odporný pach mnoha Démonů a čím více se vzdalovali od Hnízda, tím lépe se jí dýchalo. Stále tu však byl on. Waru. Tvrdil, že je jiný než ostatní a že Lovcům ukáže to, čím se vyjímá.

   Mezi zvuky kroků tří osob se náhle vetřelo tiché cupitání. Všichni tři se najednou zastavili, ale cupitání pokračovalo a zesilovalo.  Blížilo se k nim a zrychlovalo. Stvoření, jemuž cupitání patřilo, muselo být těžké. Kirru náhle do nosu praštil odporný puch, který připomínal shnilé maso, tlející mrtvolu.

   Kirra díky jejímu dobrému dračímu zraku uviděla stvoření jako první. Se strachem v očích, ale odhodláním v duši si sáhla ke svému opasku a vytáhla několik dýk. Byly to dýky na boj na blízko, i házecí dýky, kunaie. Kel i Waru za okamžik zvíře uviděli také. Zvíře se tomu však nedalo říkat.

    Obrovské vyhublé tělo, z něhož div nečouhaly holé kosti, černé pařáty na krátkých úzkých tlapách, na dva cáry roztrhlé kulaté uši, už dávno šedá, kdysi bílá, vypelíchaná srst plná chuchvalců, zaschlé krve a špíny. Žluté ostré zuby čouhající ze zapáchající tlamy a červené oči plné agresivity.

    Ohavné stvoření, zabírající téměr celou cestu, připomínající obrovskou krysu zavřeštělo, a rozběhlo se přímo proti dvoum Lovcům a Démonovi. Kel pohotově vytáhl své kunaie a dva ihned proti, div živému zvířeti vrhl. Dvě ostré dýky se leskly i v patřičné temnotě, jak letěly vzduchem. Jejich černé čepele rozrážely vlhký a studený vzduch, přibližujíc se nebezpečnou rychlostí přímo proti hlavě ohavného běžícího tvora.

Ten však nezastavil, ani když ho dvě dýky trefily do čela, z kterého mu okamžitě začaly téct proudy rudé krve. Pár kapek, po železe páchnoucí tekutiny s plesknutím vystříklo na zem a i přes to, zvíře s agresivními skřeky beželo proti Kiře, Kelovi a Waruovi a blížilo se čím dál rychleji.

   Náhle se však vše ponořilo do absolutní temnoty, a ani Kirra se svým dračím zrakem neviděla ani na své ruce. Prostě najednou vše zmizelo a obklopila je hustá černota, svírající strach a bolest. Kirra v panické hrůze ztuhla. V mlžné tmě se jí před očima opět mihly záblesky vzpomínek z onoho dne a následných hrůzných snů. Rychle zamrkala, aby obrázky její mysli zahnala a chytila se za hlavu. Musela se uklidnit.

   Po krátké chvíli se Kirra zhluboka nadechla. V plicích ucítila chlad a vlhko jeskyně, a v nose jí zaštípal mrtvolný puch živoucí krysy. Až teď si uvědomila, že nejsou slyšet její pařáty jak dopadají na kamennou zem a ustaly její skřeky plné zlosti. Bylo zde doslova hrobové ticho. V tu chvíli si to Kirra uvědomila. Ta temnota nebyla obyčejná tma, ale zvláštní energie. Magická energie plná síly, získané z bolesti a utrpení. Docvaklo jí to. Nebyla jediná, kdo ztuhl hrůzou. Tohle byl zvláštní druh magie, který dokázal vše pohltit do temnoty, ať už fyzicky, tak psychicky. Všem se nyní před očima přehrávaly hrůzné okamžiky, které by nejradši zapomněli. Kirra však tyto ostré střepy vzpomínek odsunula do podvědomí a rozhodla se udělat krok vpřed. V tom ale jí ale v mysli ustanula jedna jediná myšlenka, která se hrůzně tyčila nad všemi ostatními myšlenkami. Odkud ta magie pochází?

   Z ničeho nic hrobové ticho rozřízl uši drásající skřek, jako kdyby dlouhý a ostrý meč rozřízl kus látky. Kirra poznala, že ten zvuk patří krysímu stvoření. Křik však ne a ne ustat. Táhl se temnými chodbami a drásal skupince uši. Lovkyně to už nevydržela a zacpala si uši. Myslela, že dříve, než kvílející řev ustane, tu zemře.

   Pak se ale opět všechno ponořilo do nekonečného ticha, dokud se temná energie opět nevsákla do svého zdroje. Kirra párkrát zamrkala a rozhlédla se po jeskynní chodbě. Uviděla stejně, jako byla ona, zmateného Kela. Chtěla se podívat na stvoření, když jí však něčí chladná ruka s ostrými nehty popadla a zatáhla. Rychle se ohlédla. Byl to Waru. Do obličeje mu však neviděla. Vlastně viděla jen tělo, jeho hlava jakoby se ztrácela v temnotě chodeb. ,,Rychle," zasykl Démon ,,když je tu jeden, je jich tu víc. Musíme se co nejrychleji dostat ven!" naléhal tišše na Lovce Waru a popohnal je kupředu. Nechal je jít před ním a stále je popoháněl k udržování svižného tempa. Kiře se jeho chování nelíbilo, hlavně nechápala, co se to tam stalo, ale ze strachu z útoku dalších krysích tvorů radši Warua poslechla.

Ahůj, tak tu máte další kapitolu, opět se to pomalu rozjíždí, co myslíte? Jsem ráda za každou hvězdičku a komentář❤️😇

Mějte se, Stormina Karmina✌️