Krev Posvátné

Amira

,,Amira" představila se Kiře dívenka. Zjistily, že jsou spolu na pokoji.
,,Kirra" pípla Kirra a dál se choulila na posteli. Chtěla odsud pryč. Neměla vůbec žádnou volnost. Ani trochu. A to jí vadilo...ne, nevadilo, to Kirru přímo ničilo.
,,hezké jméno. Vidíš, máš štěstí. Vždy jednou za půl roku je tady den otevřených dveří. A ten je zrovna zítra. Vždy se tu sejdou mladé páry z celého města, které nemohou mít miminko, nebo si chtějí prostě adoptovat už větší dítě, protože na malé batole by neměli čas a nervy. Ale pokaždé sem přijde jakýsi zvláštní pán a vybírá děti. Prý jdou do armády, ale nikdy se nevezme mnoho dětí, vždy jedno, maximálně dvě. Ale jen občas, většinou odejde bez dítěte. Za tu dobu co tu jsem, si nikdy žádné nevybral, takže nevím podle čeho vybírá a to už to jsem pěknou řádku let. Možná už od tří let. Nevím. Každopádně Biroe, to je ten s egem až u stropu, je silný a má kuráž, možná si ho vybere. A ty, budeš mít z pekla štěstí, když si tě někdo vybere hned druhý den co tu jsi. Každopádně zítra nemusíme dělat žádnou práci, dají nám možnost se vysprchovat. Čistě obléci a učesat. I když něktěří z nás se tu česají každý den, i když to není potřeba" s poslední větou se Amira ušklíbla. Kirra žasla, co toho dokáže napovídat. Tak  jen poslouchala její klábosení o tom, jaké to tu je a jak to chodí. Kirra její slova však vnímala jen jako vedlejší. Utápěla  se v představě, že tu bude do konce života. A pak jí utkvěl v hlavě nápad.
,,Amiro?" skočila jí do řeči a když se Amira na Kirru nechápavě podívala, proč jí vyrušuje, pokračovala.
,,jak to tu je s nočními hlídkami?"zeptala se jí.
,,Nijak. Po večerce se většina opatrovatelek odebere domů, kdy tu zůstávají dvě, ale ty se většinou opijí a usnou. Ale na útěk nemysli, hlavní a jediný vchod je uzamčený, nejdál se dostaneš na zahradu, ale tam se přes ten dva a půl metrový betonový plot nedostaneš a nahoře je ostnatý drát." Amira pokrčila rameny, ale Kirra věděla, že plot jí v ničem nezabrání, když by prostě ulétla v její druhé podobě. Teď jí nesmí nikdo vidět.
,,hej, posloucháš mě?" Amira Kiře zamávala před obličejem.
,,ehm...promiň...hele? A ty bys chtěla utéct?" zeptala se Kirra nadějně.
,,no, ráda bych odsud vypadla, ale neměla bych kam jít. Tady mám střechu nad hlavou a jídlo...i když to stojí za houby. Fuj" Amira se znechuceně zašklebila a Kirra posmutněla. Doufala, že by žila v lese s kamarádkou, ale nevěděla, zda-li by se jí žít v příbytku a jíst napůl syrové maso líbilo. A stejně Kirra nepomyslela na jednu věc. Na její druhé já.
,,Večerka! Spát!" do pokoje náhle vtrhla jedna z opatrovatelek a zařvala. Kirra nadskočila a ihned se zavrtala do postele. Byla rozhodně pohodlnější a teplejší, než ta její v lese, ale i tak Kiře její příbytek chyběl, čím dál tím víc.
***
Ač se Kirra snažila neusnout, aby její plán vyšel, stejně jí někdy v půli noci oční víčka padla únavou. Takže plán musí počkat ještě jeden den.
,,ty už jsi vzhůru?" zeptala se rozespale Amira protírajíc si oko.
,,ano, jsem zvyklá spát maximálně čtyři, pět hodin" usmála se.
,,kdy už mi řekneš, co jsi dělala před tím, než ses sem dostala?" Amira se začala rychle převlékat do špinavého oblečení. Stejného jako to Kiřino a všech jiných dívek tady. Bílá košile a černá sukně.
,,ah...no, žila jsem v lese..."začala ale Amira ji přerušila.
,,v lese? Sama?!" vyjekla s nevěřícným výrazem.
,,jo, byla jsem spokojená, dokud mě neodtáhli ti vojáci..." sklopila pohled.
,,jak dlouho jsi tam žila?" zeptala se Amira nejistě. Kirra však pohlédla na hodiny na zdi.
,,a sakra!" vyjekla, protože ručičky ukazovaly, že za jednu minutu bude půl osmé. Obě dívky naráz vystřelily z pokoje jako šípy a běžely do jídelny.
Stihly to právě včas.
***
Když se dívky vrátily po vcelku chutné snídani, chlebu s džemem, do pokoje, na jejich stole ležely dvě hromádky oblečení. Každá dívka dostala bílé, místy černě krajkované šaty, dlouhé asi po kolena, prosté bílé lodičky a čelenku s bílou mašlí.
,,proč tolik bílé?"zeptala se Kirra Amiry.
,,hm...asi abychom byly roztomilejší" odpověděla hnědovlasá dívka s úšklebkem.
,,pojď se nejdřív vysprchovat" řekla Kirra a vydala se k umývárnám.
***
Kirra se sprchovala pěknou dobu. Vlažná voda jí smyla z kůže zaschlé bahno a jehličí a mastnotu z vlasů.
Teď stála již oblečená a s rozčesanými vlasy, které jí mimochodem daly pěkně zabrat, před Amirou, která na ní zůstala civět s otevřenou pusou.
,,páni..." vydechla.
,,ta bílá tvoří dokonalý kontrast s tvými černými vlasy"
,,díky" usmála se Kirra, trochu stydlivě. Nechtěla vzbuzovat pozornost.
***
,,Tak spratkové, seřaďte se, už jsou tady!" zařvala na děti vychovatelka a ty se začaly řadit do dvou řad. Dívky vpředu a chlapci vzadu. Kirra si stoupla vedle Amiry. Děti už za chvíli stály ve dvou řadách na zahradě. Kirru překvapilo, že zahrada není uzavřená, ale vedla do ní brána, o které jí kamarádka neřekla. Ta se nyní otevřela a dovnitř začala přijíždět auta a přicházet lidé. Kirra nedoufala a ani nechtěla, aby jí někdo adoptoval. Pak by měl její sen o volnosti a svobodném životě v lese utrum.
    Z aut začali vylézat lidé a opatrovatelky je začaly vítat zdvořilým potřásáním rukou a představením své osoby. Když se všichni pozdravili a představili, všechny dospělé tváře se otočily na děti. Budoucí adoptivní rodiče začali přicházet blíže. Někteří začali diskutovat s nějakým dítětem. Vzadu však stále zůstával jeden muž. Měl jizvu na pravé tváři, působil silně a čile, ale na jeho tváři šlo zahlédnout pár vrásek. 
    Kirra nenápadně šťouchla loktem do své kamarádky a hlavou ukázala na muže.
,,to je ten, jak jsem ti o něm říkala, že si vybírá děti do armády" Amira potvrdila Kiře její doměnku. Té se muž nelíbil. Nevěděla, co od něj čekat. Pár vozů už odjelo, společně s několika dětmi. Někteří lidé začali odcházet bez dítěte. Celé tohle dění doprovázely opatrovatelky informacemi o dětech. Náhle se muž vzadu dal do pohybu. Začal se přibližovat k dvoum dívkám. Kirra a Amira po sobě hodily pohledy typu Nejde k nám, že ne?! Bohužel se muž zastavil před Kirrou a trochu se k ní sehnul. Díval se jí upřeně do očí svýma hnědýma očima. Kirra se bála, ale nehodlala to dát najevo. Byla tak naučená. Jakákoli známka strachu jí mohla stát život. Kirra začala muže propalovat zlým pohledem. Ona nechce být voják. Ne.
,,Jak se jmenuješ?" zeptal se muž Kirry. Tu otázka překvapila, ač jí měla čekat. Kirra se tak zhluboka nadechla a pevným hlasem zodpověděla své jméno.
,,Jmenuji se Kirra" dále muže propalovala zlým pohledem. Nesmí si jí vybrat.
,,Jak dlouho tu jsi?" ptal se muž dál.
,,Druhý den" řekla a trochu pozvedla bradu, aby lépe zakryla svůj strach.
,,Kde jsi žila před tím?" po téhle otázce začala být Kirra doopravdy naštvaná.
,,V lese" tuto odpověď téměř prskla. Muž se však krásně usmál, narovnal se a začal se rozhlížet po nějaké opatrovatelce. Když si jedna blondýnka všimla jeho pátravého pohledu, ihned přiběhla.
,,přejete si?" pravila sladkým hlasem. Kirra se vyděšeně podívala na Amiru. Dívala se na ní stejným pohledem.
,,co se mnou bude?" zeptala se Kirra s nadějí v hlase, že Amira bude znát odpověď. Ta bohužel sklopila pohled a pokrčila rameny.
,,Tak pojď, Kirro. Teď půjdeš se mnou, ano?" vybídl jí muž s povzbudivým úsměvem po rozhovoru s blonďatou opatrovatelkou a po podepsání jakési smlouvy. Kirra naposledy pohlédla na svou kamarádku.
,,ahoj"řekla.
,,ahoj, hodně štěstí" popřála Amira Kiře. To už k Amiře přicházel jakýsi mladý pár. Kirra šla za mužem. Po očku zahlédla, jak si mladý pár odvádí Amiru. Ona našla svou rodinu. Pomyslela si Kirra. To už jí muž otevíral zadní dveře u černé dodávky. Nedůvěřivě si muže prohlédla.
,,Neboj se, rozhodně nepůjdeš do armády" usmál se muž, ale Kirra mu stále nevěřila. Kdo by také ano, že?
,,vše ti později vysvětlím, teď už pojď" povzbudivě kývl k dodávce a Kirra nastoupila. Bála se, ale nedávala to najevo.

Já vím co jsem slíbila...ale já se nudím xd

S.S.K.✌️