Krev Posvátné

Šíp

,,dvěstě dvacet tři"

Při těchto slovech se Kiře na obličeji objevil úsměv. Ten kluk je o necelých padesát lepší než já! Ten se mi rozhodně zamlouvá! Pomyslela si Lovkyně. Pak už se však Baily otáčel na Kirru.
,,a také mám tu úžasnou čest, představit vám skvělého Lovce, Kirru Hunter, známou pod jménem Lovkyně, nejen svým rekordem sto sedmdesáti osmi démony za jednu noc, ale také tím, že je to Ta Posvátná. Ano je to tak, má míšenou krev Lovců a Draegů, je to ta ztracená dívka a teď jí vidíte na vlastní oči! Slečno Hunter, můžete jít ke mě?" Lovkyně však zůstala sedět. Byla zaražená. Bude se na ní dívat, jistě stovka Lovců. Z tranzu jí až vytrhl Kel, který jí dloubl loktem do žeber. Pomalu se zvedla a vylezla na stupínek. Cítila na sobě všechny pohledy a když se postavila čelem k Lovcům, zůstala stát. Pak však začaly padat otázky. Více než polovina Lovců naráz se začala ptát na různé otázky. Kirra ale nevěděla co dělat, dokud se jí nezeptal sám Baily.
,,Tak...zazněla otázka, jaké to je mít míšenou krev? Máte nějaké extra schopnosti?" Lovkyně se konečně vzpamatovala a začala odpovídat na otázky.
,,ne, kromě proměny v draka ne."
,,jak probíhá proměna? Bolí to?" Zaznělo odněkud.
,,ne, člověk to ani necítí, je to spíše příjemné."
,,Slečno Hunter, ukážete se i ve své dračí podobě?"
,,jedině venku, tady není dost místa" řekla Lovkyně neuváženě, jenže než si svou chybu uvědomila, Lovci se hrnuli ven.
,,asi nemám na vybranou, že pane Baily?" vzdychla si, jenže ten už splynul s davem a tlačil se postranním vchodem ven. Jen Kiřina rodina zůstavala na místech.
,,teď už budeš muset" pokrčil rameny Jáson zvedajíc se ze židle a podávajíc své přítelkyni ruku.
O chvíli později už všichni včetně Kirry byli venku. Z jedné strany je obklopoval les a z té druhé budova Hollika. Lovkyně si okolo sebe zařídila prostor, pak už jako vždy zavřela oči. Prostor zaplnila hustá stříbrná mlha, takže nikdo neviděl dále, než na metr a když zase zmizela, Lovcům se naskytl pohled na mohutného, čtyři metry velkého, černého draka s pronikavýma žlutýma očima. Přejel dav pohledem a rychlým pohybem vzlétl. Pak už se jen proháněl po nebesích, předváděl různé letecké kousky, vypadalo to, jakoby tančil po obloze, s krásou černé růže. Náhle však užaslé ticho prořízl Kiřin dračí řev. Černé dračí tělo se začalo řítit k zemi, obalujíc se stříbrnou mlhou. Lovkyně se řítila k zemi. Jediný Arnold se dokázal překonat a tělo, teď již zase černovlasé dívky se mu podařilo na poslední chvíli chytit. Položil Kirru na zem. Jeho slavnostní košile, stejně jako ruce byla potříštěna krví. Kiřinou krví. Na to však Arnold nehleděl. Kirra v bezvědomí ležela na zemi a v boku měla zabodlý šíp.
***
,,už by se měla probrat" řekl nervózně Kel.
,,co když to souvisí s tou její krví?" podotkl Arnold.
,,já nevím...spíše mě trápí, kdo jí střelil a hlavně, jak mohl takový šíp projít dračí kůží?" po této větě nastalo ticho, které však přerušila sestřička vcházející do místnosti.
,,tak co?" vyhrkla celá rodina najednou.
,,vzbudila se" usmála se sestřička a vybídla je, aby vešli do vedlejší místnosti, Kiřina nemocničního pokoje.
    ,,řeknete mi, co se stalo?" zeptala se ihned Lovkyně když se rodina nahrnula do pokoje.
,,někdo tě střelil šípem do boku" řekl Vikus prohlížejíc si Lovkyň stav.
,,ale to je téměř nemožné" podivila se Lovkyně.
,,ano, ale někomu se to, zdá se povedlo. Hlavní je, že jsi v pořádku." řekla Caris starostlivě.
,,nelíbí se mi to" zachmuřila se Kirra a vylezla z postele, hned na to však bolestivě sykla a posadila se zpět na postel.
,,je to hlubší než jsem čekala" podotkla Lovkyně držíc se za pravý bok.
,,netušíte, čí to byl šíp?" pokračovala zamyšleně.
,,ne" odpověděli všichni jednohlasně.
,,já mám podezření, ale je nelogické. Draegové, mají svá "tajemství", která znají jen oni, tedy...my, já k nim z části přeci také patřím. Šíp na takovou dálku nemůže Draegovi v dračí podobě ublížit, jedině by se strefil do jednoho místa, říká se mu mrtvý bod, kde chybí asi čtyři, pět šupin. Nachází se na obou bocích, kousek pod kloubem křídla...máte ten šíp? Pokud ano, mohu ho vidět?" vychrlila zamyšleně Lovkyně a s očekáváním pohlédla na ostatní. Když Vikus přikývl a odešel kamsi pryč pro šíp, Lovkyně si pomalu začínala uvědomovat vážnost situace.
,,Někdo po mě jde. Chce mě zabít, stačila by stejně dobře mířená rána na bližší vzdálenost a bylo by mně..." mluvila nepřítomně. Caris a Kel ji obejmuli, avšak dávali pozor na ránu.
***
,,co to...?!" zašeptal Kel, když s Lovkyní uviděli obrovskou skupinu asi sta démonů, která se na ně téměř okamžitě vrhla. Ani jeden z Lovců to nečekal, takto se obyčejně démoni nechovali. Každopádně Kel s Lovkyní měli mizernou šanci, protože Lovkyně byla stále oslabená, ač rána se už zahojila. Ale i tak, začali bojovat. Vzali to, jako výzvu. Lovkyně se v jednu chvíli oháněla svým nožem, v další zase zasévala rány pěstí do všech možných míst a Kel zabíjel mečem.
I přes jejich účinné rány, jim však po nějaké době začala docházet síla.

Já vím, trochu kratší kapitola, ale potřebuji se přehoupnout přes jednu část, ale netuším jak😕jsem ráda za každou hvězdičku⭐️a komentář💬díky!

Mějte se, vaše Stormy Karma Star✌️