Krev Posvátné

Lov

Lovkyně s Caris se prodíraly lesem. Již zabily tři velice početné skupiny démonů a lovecký instinkt jim říkal, že ještě jedna skupina se tvoří kousek na jih. Našlapovaly tišše a poslouchaly tichý šum lesa. Pak se obě naráz zastavily a schovaly se za nejbližší keř. Pozorovaly skupinku asi třiceti démonů, bavící se o něčem. Pak si Lovkyně vytáhla tři šípy z toulce, luk v ruce si chytila vodorovně a na tětivu položila všechny tři šípy. Natáhla tětivu, zamířila a pustila. Tři šípy se vydaly na svou cestu a mířily na tři krky. Jedna taková zajímavost; démoni se dají zabít jedině přesnou ránou do srdce nebo do krční tepny. To už tři šípy našly svůj cíl a tři démoni se skáceli k zemi. Kirra i Caris nastejno vyskočily z křoví a pustily se do démonů, kteří se po nich začali ohánět ostrými drápy. Caris se oháněla svým mečem, Lovkyně bodala svým nožem a vrhala dýky.
O chvíli později už na nohou stála pouze Lovkyně a její nevlastní matka. Na tvářích měly vítězný výraz, zatímco z démoních těl vytahovaly své zbraně. Plácly si a vydaly se zpět domů, cestou si však samozřejmě hlídaly záda.
***
,,dneska byl super lov! Kolik jich máš, Lovkyně?" zeptal se Kel když i on a Vikus dorazili domů, chvíli po Kiře a Caris.
,,jo jo, byl super. Mám jich sto dvacet tři, a ty?" odvětila Lovkyně, zatímco přepočítávala dýky.
,,wow, na tebe prostě nemám a to jsem starší. Já jich zabil asi osmdesát, od padesáti jsem přestal počítat." řekl trochu smutně Kel a odkládal své zbraně.
,,A ty, Arnolde?" zeptala se Kirra a pohlédla na postaršího muže přicházejícího domů.
,,V pohodě" zabrblal a šel dál.
,,No nic, jsem unavená. Jdu spát, dobrou noc" popřála Lovkyně všem přítomným a odebrala se do svého pokoje.
***
,,Lovkyně! Pojď dolů prosím tě!" zavolal Arnold na Kirru zdola a tím jí osvobodil alespoň na chvíli od učení. Rychle seběhla schody a vešla do obývacího pokoje.
,,no?" broukla když se usadila na pohovku vedle Vikuse.
,,Zítra se koná shromáždění a letos jdeš i ty" oznámila mi Caris a natáhla ke mě ruku s kusem papíru.
,,Dobrý den,
Zveme Vás na XXV. shromáždění Lovců z celého světa. Zváni jsou všichni Lovci od 15ti let. Doufáme, že dorazíte. Připomínka; každý Lovec musí být vhodně oblečen. Shromáždění se bude konat 25.června v budově Hollika." přečetla dívka nahlas.
,,To je super" usmála se.
,,Ale počítej s tím, že tam budeš hvězda večera. Jsi známá po celém světě nejen díky tvým loveckým úspěchům, ale hlavně tím, že jsi něco jako pečeť na smlouvě o uzavření míru mezi Lovci a Draegy. Proto, že máš posvátnou krev. Také nejspíše budou chtít vidět tvou proměnu." mrkla na Lovkyni Caris. Ta jen protočila oči.
,,posvátná krev, posvátná krev,.."zabrblala.
,,Tak se označuje míšená krev, to už jsem ti snad říkala, ne?" Caris se pousmála.
,,Jo, pořád to omlýváte dokola. Kdyby můj otec nebyl Draeg, nebo matka Lovec, tak jsem zavřená v tom děcáku" ušklíbla se Lovkyně. Po její poznámce však nastalo hrobové ticho. Lovkyně chtěla říct jednu hořkou větu, ale chápala je. Proto jen kývla a odešla zase do svého pokoje.
***
,,Tak...pro Vás tu mám speciální šaty, Lovkyně. Jsou sice staré, ale zachovávají si svůj půvab." pronesla žena za pultem. Kirra a její adoptivní rodina se nyní nacházeli v krámku speciálně pro Lovce, kde šlo sehnat kompletně vše, od zbraní, přes lovecké oblečení až po společenské oblečení na shromáždění, jako je to dnešní. Žena zmizela někde v hloubi skladu a když se o chvíli později vynořila s ramínkem s šaty v ruce, Lovkyně na ní zůstala zírat. Žena držela dlouhé šaty, které zezhora přecházely z černé na bílou a dole zase bílá na černou. Celé zdobila krajka.

(Tady máte pro představu😁😅✌️)

   ,,Perfektně ti ladí k vlasům a očím!" vypískla Caris když spatřila Lovkyni, která si již šaty vzala na sebe. Občas Kiře nepřipadalo, že je to žena staršího věku, ale její vrstevnice.
,,tak, teď něco z vlasy" žena se zamyslela. Ano, dělá i účesy. Tenhle krámek je prostě univerzální. Kirra se v duchu ušklíbla.
,,hm...můžeme je nechat buď rozpuštěné, nebo svázat do copánkového drdolu, co si vybereš?" řekla žena zamyšleně, zato Lovkyně nemusela přemýšlet, její výběr byl hned jasný.
,,rozpuštěné" vyhrkla.
***
,,jsi v pohodě?" zeptal se Kel těsně před vstupem do Holliky. Lovkyně byla nervózní. Podle všeho bude střed pozornosti, na což Lovkyně nebyla zvyklá. Jen nejistě přikývla a s celou nevlastní rodinou vstoupila do budovy, nacházející se uprostřed, pro lidi co nemají Loveckou krev, zapovězeného lesa.
    Když vstoupili dovnitř, Lovkyně nemohla uvěřit vlastním očím. Stáli v obrovské místosti a i přes její velikost, byla doslova nacpaná lidmi, konkrétně Lovci. Všem těmto lidem v těle kolovala krev Lovce. Všichni měli instinkt zabijáka.
    Čím hlouběji se rodina procpávala davem, tím více je pozorovalo lidí. Po chvíli však vstoupili do jiné místnosti, kde se nacházelo minimálně dvacet dlouhých řad židlí a v čele místnosti vysoký stupínek. Na některých židlích už byli usazení lidé. Rodina Lovkyni vedla přímo do první řady, kde jí usadili na židli, na které byl papírek s jejím jménem ,,Kirra Hunter". V celé první řadě byly papírky se jmény. Lovkyně si oddechla, když se vedle ní posadil Kel. Caris, Vikus a Arnold, i Jáson a jeho přítelkyně, si sedli za ně.
Po nějaké chvíli se i ostatní židle začaly plnit, dokud všichni neseděli. Lovkyně začínala být netrpělivá, téměř každý, po ní hodil alespoň jeden zvláštní pohled a hluk v místnosti její trpělivosti nepřidával. V duchu si oddechla, když na stupínek vyšel nějaký postarší muž s mikrofonem a začal mluvit.
,,Vítám vás na dvacátém pátém shromáždění Lovců, děkuji všem, co jste dorazili. Mé jméno je Baily Lindsy, většina z vás mě zná, protože jsem býval loveckou legendou. Dnes, mám však tu čest, představit deset aktuálně nejlepších Lovců..." jména Kirra nevnímala, protože by si je stejně nezapamatovala, každopádně vnímala počty zabitých démonů. Některá čísla jejímu rekordu sahala sotva po paty a tak jen dál pozorovala Bailyho blížícího se k ní, s každým vyvolaným jménem. Ze zamyšlení jí vytrhlo, až když začal mluvit vcelku mladý chlapec sedící vedle ní.
,,Jayi, řekni prosím, jaký je tvůj rekord" oslovil Baily chlapce se zářivým úsměvem chlapce vedle ní. Ten s podobným úsměvem sebejistě odpověděl.
,,dvěstě dvacet tři"