,,prosssím předssstupte" pravil Nejvyšší, Démon, jenž byl nejvýše, jenž všem vládl a právě měl rozhodnout, zda-li Lovcům pomůžou. Kirra a Kel nyní stáli v místnosti hlavní věže, bylo to něco jako soudní místnost. V jejím čele u dlouhého stolu si sedla Rada, skupina sedmi Démonů, kteří byli nade všemi a jejich vůdce je právě Nejvyšší. Každý měl různé funkce. Oba Lovce dost překvapilo, jak velice vyspělí vlastně Démoni jsou. Ač se chovali prapodivně a většina z nich vypadala poměrně identicky. V každém rohu místnosti také stál jeden Démon, nejspíše nějaká ochranka, nebo něco takového, dle Kiřina úsudku. Co ji však znejistilo bylo to, že v rohu za ní stál Démon, kterého poznávala. Byl to ten, co se na ní díval přes okno, když seděla ve škole.
,,co po násss tedy požadujete, kdyžž jssste k nám vážili cessstu, aniž by jssste kohokoli z násss zabili?" Promluvil Nejvyšší.
,,vážený Nejvyšší. Jistě víte o vaší nové generaci- Monstrech. Znáte, ale, i jejich plány? Chystají se si podrobit celou Surenii, celý náš svět. Abychom je mohli v jejich ataku zastavit, potřebujeme silnou armádu, tu ale pouze mezi Lovci nezískáme. Potřebujeme spojit Tajné rody dohromady, protože Monster je opravdu hodně. Prosím, vyslechněte naši prosbu, pro budoucnost Tajných rodů.." po Kiřině proslovu v místnosti nastalo zamyšlené ticho. Nejvyšší nepřítomně hleděl do stolu nějakou dobu, než konečně prolomil ticho a promluvil.
,,řekni, jak o jejich plánech víššš?" zamyšleně se na Kirru zamračil.
,,mám sny, kde mi je sdělují. Protože jsem ta Lovkyně. Jak nejspíše víte, má krev je Posvátná, protože je míšená. Jsem mírová smlouva mezi Lovci a Draegy. Jsem také dobrý Lovec a proto si mě Monstra vzala jako hlavní cíl." Na to Nejvyšší na chvilku naštvaně přimhouřil oči. Pak je však zavřel a vydechl.
,,dobrá..." otevřel oči, v nichž se odrážela odhodlanost. ,,pomůžeme vám..." Kirra chtěla nadšením vyskočit, ale Nejvyšší zvedl dlaň, protože ještě neskončil ,,ale budeme něcco požadovat" oboum Lovcům poklesly koutky úst, ale přikývli.
,,co to bude?" zeptali se.
,,mno...řekněme že...tebe" ukázal svým černým drápem místo nehtu na Kirru a vítězně se usmál tak, že ukázal své dlouhé, ostré špičáky.
,,tak to tedy ne!" zakřičel Kel. Kirra ho však umlčela a položila mu ruku na rameno.
,,dobře..." pohlédla na svého bratra, který na ni nevěřícně shlížel. Byl o hlavu větší, takže tu svou musela zaklonit. Kel nemohl uvěřit, že se Kirra, ta Lovkyně takhle vzdává.
,,můj život není podstatný. Obětuji se pro všechny, pro Lovce a ostatní Tajné rody, pro lidi, pro Surenii, pro magii." Kirra se smutně pousmála a pohled položila zpět na Radu.
,,ale to nemůžeš..."zašeptal Kel s pohledem plným bolesti.
,,jenže já musím"
ČTEŠ
Krev Posvátné
FantasyVždy byla jiná. Plná tajemství. Šlo jí jen o sebe a svou svobodu. To by se však celý její život nemusel tak zvrtnout. ,,Až obrátí se karty, až zazní jedna z posledních vět, zrození čisté smrti, znamená zkázu pro náš svět..." ~ Volné pokračování The...
