Krev Posvátné

Tik

    Ze všech stran se ozývalo chrčení. Jeho původci byli všude okolo domu a jeden, možná i více uvnitř. Do chrčivého ticha se začaly ozývat kroky, které šly po obvodu stolu, takže Kirra ztuhle seděla tváří v tvář Monstru, které se tyčilo za stolem naproti ní. Její mysl pohltil temný strach, když se Monstrum nechutně ušklíblo nad bezmocností v Kiřiných očích. Té se hluboko v její zatemnělé mysli draly na povrch potlačované vzpomínky na první setkání s Monstry a na tu bolest, jenž jí způsobili. Na ta muka, která následně prožívala kvůli jedu. A hlavně, na tu psychickou bolest. Vzpomínka na myšlenku, že zemře.

Kel rychle vytáhl svou dýku, kterou nosil neustále pro sebe a vyskočil na stůl před Kirru. Čepel jeho dýky se zaleskla v ranním slunci prosvítající oknem a ukázala tak stopy po černé krvi Démonů. Zbytek rodiny se vzpamatovali a Kela napodobili. Jediná Kirra zůstala sedět obklopená imaginární temnotou. Začala se nekontrolovaně třást a choulit se. Po jejích tvářích začaly téct horké slzy a dopadaly do její klína, zakrývané černými vlasy. To v Kelovi agresivně rozporoudilo krev. Sklopil hlavu a měřil si Mostrum zabijáckým pohledem plným zlosti.
,,Jestli jí zkřivíte jediný vlas, přísahám, že vás do posledního nemilosrdně zavraždím!" zasyčel blonďák. Šel z něj strach.

Náhle se silně odrazil od stolu a skočil na arogantní stvoření, které si stále drželo svůj úšklebek. Monstrum však nestihlo včas zareagovat, takže se Kelovi povedlo mu udělat hluboký šrám na hrudi, ze kterého se mu okamžitě začal valit proud černé, slizké a lepkavé tekutiny. Tohle ani nebyla krev. To byla temnota ze samotného pekla.

Rána byla hlubší, než se na první pohled zdálo. Kel se sice připravil k další ráně, ale Monstrum padlo k zemi, bez dechu, bez života. Kel zatřepal hlavou a rychle přiběhl ke Kiře. Pomalu jí pohladil po hlavě.
,,Kirro, neboj se. Máš tu nás, my je porazíme!" v jeho hlase byla motivace, která po chvíli probudila Kirru z tranzu.

   Skelným pohledem pomalu stoupala vzhůru, na tvářích se jí zaleskly mokré cestičky od slz. Její svaly začaly pomalu, společně s třasem, povolovat. Její pohled padl na Kela a hned potom na tělo Monstra, ležící za stolem.
,,To jsi ho zabil jedinou ránou?" zeptala se tichým, ale udiveným hlasem. Na to Kel přikývl. Kirra si Monstrum lépe prohlédla. Havraní rozcuchané vlasy, černá křídla připomínající ta dračí a temné oči...ne, tohle byly démonní oči. V bělmu černá duhovka se zornicí.
,,Je možné, že to Monstrum se úplně nevyvinulo? Protože mají jiné oči a nedají se zabít tak snadno, jako Démoni," začala uvažovat. Ze zamyšlení jí však vytrhl Vikus.
,,Kirro, teď není čas..."

   Opatrně přikývla, pak jí v očích zaplála její obvyklá jiskra a zorničky se jí stáhly do úzkých štěrbinek. Zvedla se ze židle a kývla na rodinu. Vytáhla zpod svého rukávu svou dýku a rozběhla se do předsíně pro další zbraně. Tam popadla několik kunaí, ostatní Lovci ji následovali. Caris si vzala luk, Vikus a Arnold meče a Kel také dýky. Kývli na sebe. To už Kirra otevřela dveře, kde na ně čekala záplava temných stvoření. Kirra si však okamžitě všimla jednoho detailu.

   Naráz se všichni vrhli do nelítostného boje. Kirra okamžitě vrhla tři přesně mířené kunaie po Monstrech, jejichž většina měla démonní oči. Byli to Démoni, kteří se nedovyvinuli v Monstra. Nikdo z Lovců ani Monster neměl slitování. Na zemi během krátké chvíle leželo několik okřídlených těl. I skupinka Lovců už utržila mnoho škránanců, od jediné zbraně těchto polovičních Monster-drápy.

Kirra ucítila štípání, trhání kůže a následně horkou železitou tekutinu v levém rameni. Bolestně zasyčela a zatímco krvácející ruku, po níž stékaly horké pramínky rudé krve vláčela za sebou, tou pravou se oháněla dvakrát rychleji. Pomalu se dostávala do oklopení chrčících Monster, stejně jako Kel, Vikus, Arnold, a dokonce i Caris.

Náhle začaly davy černé havěti polevovat. (Prosím rasisty, němce, členy Ku-Klux-Klanu a podobné, aby si nechali své úšklebky pro sebe, nejsem rasista :,D)
Naopak, mrtví začali přibývat. Okolo ležela vrstva těl, jejichž krev je spíše černá, lepkavá tekutina.